15: Tak nemůžeš?

...

 

 

Tourbus Negative zastavil na dálničním odpočívadle. Skupina se okamžitě vyhrnula ven, na čerstvý vzduch, aby se následně vrhla do zde situovaného obchůdku. Pět ze šesti osob se ihned vrhlo k automatu na kávu. Jedna, blonďatá a podivně zasmušilá, zabrousila k potravinám. Dle předem udělených instrukcí nakoupila deset balíčků smažených brambůrků, pět balíčků slaných tyčinek, dvacet balíčků nejrůznějších sladkých sušenek (dle požadavků jednotlivých členů), několik limonád a minerálek, dvě lahve finské vodky a jeden absinth.

Jonne vše naskládal do Anttiho záložní cestovní tašky, kterou si přinesl, a po Nakkim a Jayovi, jediných, komu se ještě nepodařilo ukořistit kávu, odeslal těžký náklad do tourbusu.

"Vida, pánové," poznamenal Tommi, ležérně opřený o autobus, když ho dvojice míjela. "Nadýchat čerstvého vzduchu u vás znamená nakoupit jídlo a chlast, jak koukám..."

"Ticho..." hekl Nakki.

"A dát si kafe," dodal Tommi.

"Hele, tamhle ti jede Avenue... Nechceš si všímat spíš jich?" odsekl Jay.

Dvojice rychle naložila Jonneho úlovek a vrátila se zpět ke spásnému automatu. Jak si povšimla, Jonne právě z vedlejšího přístroje doloval jahodový mléčný koktejl. Právě ve chvíli, kdy Nakki jako první zadal svou objednávku, blonďák popadl kelímek, mrkl a vyšel ven.

Na parkoviště pomalu dokodrcal autobus Rose Avenue. Jonne si to v první chvíli ani neuvědomil. Klidně se opíral o zeď obchodu a upíjel ze svého koktejlu. Ale ve chvíli, kdy na asfalt parkoviště dopadla chodidla Janna Wilda, Jonnemu vše znovu došlo. Vytřeštil oči, naprázdno polkl a jeho tvář dokonale zrudla.

Jann se slastně protáhl.

"Konečně venku!" zajásal.

"Myslím, že se mi ještě klepe prdel..." zasmál se Ardé, když i on vystoupil.

"Pánové!" ozval se Tommi. "Jaký to tam pořádáte orgie?"

"Orgie s perfektně vibrující sedačkou," odvětil Ardé.

"Páni, takovej luxus ani my nemáme," konstatoval Tommi.

"Věř mi, Liimataineníčku," zapínal si Tender bundu, "že není co závidět."

"Navíc nám chvílema vypíná topení," postěžoval si René.

"Od čeho máte Janna?" pozvedl Tommi obočí.

"Debile!" šťouchl do něj přátelsky Jann. "Ty si budeš utahovat! Já tě tak nesnáším..."

"Jasně, já vím," zachechtal se Tommi. "Tak ti na uklidněnou zaplatím koktejl, jo?"

"Sem," nastavil Jann dlaň. "Sem, sem a RYCHLE!"

Tommi se smíchem vysypal několik drobných mincí. Jann se zářivě usmál a vešel do obchodu. Tommi se zadíval na svého bratra, který svůj pohled upíral do země.

"Jonne?" oslovil ho.

"Ano, vzpomínám si na svůj slib," ujistil ho Jonne.

"Já jen..."

"Tommi, tobě by to nebylo TRAPNÝ?"

"Asi bylo."

"Nechceš si jít taky něco koupit?"

"Pokud musím..." vzdychl Tommi. Poté se vzdálil.

Sotva o půl minuty později se ale dveře obchodu znovu otevřely. Ven vyšel Jann Wilde. Opřel se vedle Jonneho. Blonďák ještě více zrudl.

"Tak co, Jonne? Jakej koktejl máš ty?" zeptal se Jann.

"Jahoda," zamumlal Jonne.

"Fakt? Já taky. Miluju jahodovej koktejl..." zazubil se Jann.

"Já... taky," řekl nepříliš duchaplně Jonne.

"Copak je?" vyzvídal Jann. "Copak, že nemluvíš? Něco tě trápí? Včera ses zdál ukecanej..."

"Včera bylo včera," odsekl Jonne.

"Co se od včerejška změnilo?"

"To jsi byl namol, že to nevíš?"

"No, o tom, že ten namol jsem byl já, by se dalo spekulovat..."

"Proboha, mlč! Nepřipomínej mi to! Zvedá se mi z toho pomyšlení žaludek!"

"Že zvedá?"

"Ano, zvedá! Vždyť to bylo odporný, ježiš..."

"Jonne, ale já za nic nemůžu! To ty ses na mě vrhnul!"

"Tak nemůžeš?! Nemohl jsi mě odstrčit?!"

"Visel jsi na mě... A pokud to nevíš, jsi docela těžkej," poznamenal Jann.

"Měl jsi mě odstrčit!" vykřikl Jonne.

"Nedal by ses!" protestoval Jann.

"Ty sis mě prostě chtěl ocumlat, co?!" zavrčel Jonne. "Jak jinak, buzerante. Víš co? Jdi do prdele..."

Následuje: Příliš hezké