23: Noční cesta do hotelu

Poněkud kratší kapitola...

 

 

Jonne se snažil všemožně ignorovat řvoucí motor tourbusu, který přehlušoval i hudbu v blonďákových sluchátkách. Zároveň svému tělu přikazoval, aby se celé tak netřáslo.

Ale třáslo se. A nejen kvůli neustálému klepání sedadla. Jonne byl k smrti utahaný. Chtěl jen do postele a spát. Třásl se zimou i únavou.

Schoulil se do klubíčka. Rukama pevně objal svá kolena. Oči měl pevně zavřené. Bylo mu tak mizerně. Za to ale mohla tahle pitomá krabice. Topení nefungovalo, přes den musel nějak nastydnout. Cítil, jak ho pálí zavřené oči. Štěstí, že zítra je volno. Nedovedl si představit, že by musel zpívat, když je mu tak mizerně. Celý den stráví ve vyhřátém pelíšku. A bude se dívat na televizi...

Jen pokud se mu podaří přežít cestu.

Čísi ruka se zanořila do jeho vlasů. Jonne otevřel oči a otočil se. Uviděl Tenderovu tvář. Sundal sluchátka.

"Všechno dobrý?" zeptal se bubeník Rose Avenue.

"Proč?" zachraptěl Jonne.

"Protože," konstatoval Jann, aniž by se otočil, "vypadáš až děsivě."

"Wilde, já tě potkat v noci v nějaký osamělý uličce, tak odhazuju peněženku a mobil a zdrhám tak daleko, jak to jen půjde!" odsekl Jonne.

"Ale ty vážně vypadáš hrozně, Jonne," ozval se Ardé.

"Nemáš teplotu?" zeptal se René.

"Jsi bílej jako celá tahle pitomá krabice," poznamenal Tender. "Skoro bych si tě spletl se Smrtí."

"Jsem jen unavenej," zamumlal Jonne. "Dneska jsem do toho dával maximum..."

"Proto se tak třeseš?" pozvedl Tender obočí.

"Je tu strašná zima," zašeptal Jonne. "Strašlivá. V autobuse Negative je vždycky tak hezky a teplíčko. A pohodlno. A než po vystoupení dojedeme do hotelu, můžu se natáhnout do měkkoučký postýlky, pod deku..."

"No, Jonne, máš si včas rozmyslet svoje chování," pokrčil rameny Ardé.

"Ale kvůli mně se Tommi nenaštval," střelil Jonne nebezpečným pohledem k sedadlu, na kterém seděl Jann.

Ten se právě v tu chvíli otočil.

"Vážně ti je taková zima?" dotázal se zpěvák.

Jonne se už zmohl jen na kývnutí.

Jann vstal a udělal několik kroků k zadní části tourbusu. Zmizel Jonnemu z dohledu, aby se po malé chvilce vrátil a hodil na blonďatého zpěváka složenou deku sytě růžové barvy.

"Hej!" zaprotestoval Tender. "Jemu ji půjčíš a mně ne?!"

"C-co?" vykoktal Jonne.

"Tohle je Jannova milovaná deka. Výhradně jeho a soukromá deka a radši by nás všecky do jednoho pokousal, než aby nám ji vydal," vysvětlil Ardé. "Dostal ji od-"

"Mlč, Ardé," okřikl ho zpěvák.

"Wilde, proč to děláš?" zvedl Jonne k Jannovi oči.

"Protože když nějakou blbou náhodou nastydneš a nebudeš moct zpívat, Tommi mě zabije," objasnil Jann. "Zvlášť když ví, že tu je tahle deka, pod kterou se můžeš v případě potřeby zahřát. Došlo by mu, že jsem ti ji nepůjčil."

"Wilde, já..." začal tiše Jonne.

"Přikryj se, dej si do uší sluchátka a mlč. Brzy tam snad budeme."

Následuje: Vždyť víš...