Poslouchal ten oznamovací tón už tak dlouho, až začal
mít pocit, že se nedočká odpovědi. Nakonec se ale ozvalo tiché
zašustění a pak už přátelský mužský hlas.
"Jonne? Myslel jsem, že řádíš v Německu!"
"Severi," zamumlal Jonne.
"Hej, kluku. Co se děje?"
"Sevíčku, víš, že si můj nejlepší kamarád, viď?"
"Začínám se o tebe bát, blonďáčku. Mluv. Co je? Určitě neprovoláváš tu spoustu peněz jen proto, že chceš slyšet můj hlas!"
"Jsi můj nejlepší kamarád, Sevi," zablekotal Jonne a konečně se přiměl otevřít oči.
"Já vím. Tak povídej, co tě trápí. Poslouchám."
"Už to tu nemůžu vydržet, Sevíčku," špitl Jonne.
"Proč, Jonne? Vždyť jste tam sotva pár dní. A ty jsi přeci na turné rád."
"Vzpomínáš přeci, jak jsem ti říkal, že jedeme s tím gayem..."
"To je ten problém?"
"Nevycházím
s ním. Nedokážu s ním vyjít. Nejde mi to. Nejspíš bych si s ním CHTĚL
rozumět, ale nejde to. Pořád... znáš mě, jak se chovám, když vidím
teplouše."
"Jako naprostý hovado, máš na mysli."
"Ale já za to nemůžu."
"Co všechno už jsi tomu chudákovi stihl udělat?"
"Jen si z něj utahuju!"
"A samozřejmě, že nikdo nedokáže pochopit tvoje důvody."
"Ale ty ano. Je to se mnou prostě těžký. Vždyť víš..."
"Vím, Jonne. Kdo je vůbec ten kluk?"
"Jmenuje se Jann Wilde."
"Jann Wilde? Vážně?"
"Ty ho snad taky znáš?!"
"Vappu
ho má v oblibě. Vytáhla mě na jeden jejich koncert. Pak si s ním i
chvíli povídala. Je to fajn kluk. Milej, a ani není až tak ošklivej..."
"Kéž by aspoň byl."
"Jonne?"
"Nešil, prosímtě. Chtěl bych s ním vyjít. Ale jinak se s ním nemíním ani SPŘÁTELIT."
"Asi z tebe zešílím."
"Ale no tak, Sevíčku... Omlouvám se. Ale řekni mi, co mám dělat?!"
"Já nevím. Utíkat nemůžeš."
"To ne. Tommi mě donutil jezdit jejich tourbusem. Abych se s Jannem naučil vycházet."
"A co zkusit chvíli prostě... nebýt Jonne?"
"Co tímhle myslíš?"
"Zapomeň
na to, co jsi. Zapomeň na to, co chceš nebo nechceš. Dokážeš s ním
vyjít, když zatneš zuby a nebudeš se v jeho přítomnosti, v přítomnosti
homosexuála, chovat jako ty."
"Jak to mám udělat?"
"Jonne, zlato," vzdychl hlas. "Copak já vím? Nevidím do toho, co se tam děje. Nemůžu ti poradit nic víc, než co jsem už řekl."
"Jenže to nebude stačit, Sevi."
"Ale za vyzkoušení nic nedáš, ne?"
"Sevíčku, co když to nepůjde?"
"Tak mi zavoláš a spolu vymyslíme další postup."
"Sevi, moc mi chybíš. Potřebuju obejmout."
"Od chlapa? Tedy, Jonníku, taková zjevná homosexualita..."
"Mlč, Severi," zasmál se Jonne.
"Zvedl jsem ti náladu?"
Jonne se uvelebil na svém polštáři.
"Ještě to zlepšíš, když mi chvíli povyprávíš o rodině."
"A nebude tě to stát moc peněz?"
"Mám peníze. Tebe tu nemám. Povídej."
"No, tak... Vappu se chová jako zcela běžná ženská, která má dva týdny do porodu. Sotva se valí a pořád mi hrozně nadává."
"A malej Petri?"
"Obyčejnej čtyřletej kluk. Hraje si, zlobí, nechává si vyprávět od mámy, zlobí..."
Jonne upřel pohled do stropu. Na tváři měl šťastný úsměv.
"Povídej mi dál, Sevíku," zaškemral. "Chci vědět, co jste poslední dobou vyváděli. Mně tu nemá kdo vyprávět, víš?"
Následuje: Zlatíčka moje
Žádné komentáře:
Okomentovat