...
Jonne se právě přehraboval ve svém pódiovém oblečení, když se dveře mrňavé šatny náhle otevřely.
"Můžeme si promluvit?" vypálil Tommi.
"S kým konkrétně?" dotázal se Larry, který se před zrcadlem snažil přinutit své vlasy k poslušnosti.
"S Jonnem. Můžeš ven, prosím?"
"Počkej, jen tenhle blbej pramínek..."
"Já myslel Jonneho, Larry."
"Jo tak. Liimatainene, máš jít ven!" houkl Larry na Jonneho.
"Slyšel
jsem," odsekl Jonne, aniž by odtrhl oči od možných svršků. "Ale v tuto
chvíli skutečně nemůžu. Musím si vybrat něco, v čem můžu vystupovat."
"Ihned!" rozkázal Tommi.
"Je mi líto, ale nemůžu," zopakoval Jonne.
"Larry, mohl bych tě hrozně moc poprosit?" otočil se Tommi na kytaristu.
"Samozřejmě. Dodělám si líčení u Avenue," kývl Larry, sebral ze stolku několik kosmetických přípravků a odešel.
"Tommi,
já si ale nemám čas o ničem promlouvat!" napřímil se Jonne. "Musím se
obléct. Musím se nalíčit! Učesat se! Nalakovat nehty!"
"Já to vyřídím rychle, neboj," ujistil ho Tommi.
"Fajn, tak mě nech aspoň převlíknout, buď tak hodnej. Jdi ven a přijď za pět minut."
"Můžeš
se převlékat během našeho rozhovoru. Zapomínáš, že jsem tvůj starší
bratr. Jako mrně jsem tě viděl nahého stokrát. Takže mě na tobě nemůže
naprosto nic překvapit."
"Co ty víš, třeba jsem si do něj
nechal dát piercing..." zamumlal Jonne, zatímco si začal svlékat tričko.
Viděl, že Tommi neustoupí. Nemělo se smysl hádat.
"Ne, to bys neudělal," zavrtěl Tommi hlavou. "Byl jsi smrtelně bledý, když Antti jednou vyprávěl, jak příšerně to bolí."
"Třeba jsem se rozhodl překonat bolest."
"Nerozhodl.
Znám tě, bráško. Byl jsem s tebou, když sis nechával propíchnout
bradavku. Vždyť jsi málem neustál ani nastřelení náušnic! A nechci ani
vědět, co jsi vyváděl při tetování."
"Fajn," zavrčel Jonne. "Tak, o čem se mnou chceš mluvit?"
"Prý jsi v tourbuse zase vyváděl."
"Nepovídej? Kdopak ti to vykecal? Wilde?"
"Ne, Jann to nebyl. Ten to radši dusil v sobě."
"Aha, chápu. Je mi to jasný. Růžičky žalovaly?"
"Kluci jen odpovídali na mou otázku. Ptal jsem se jich, co se stalo Jannovi."
"Kokoti užvaněný. Nic jim do toho nebylo! A copak se stalo našemu milýmu homosexuálkovi?" zapitvořil se Jonne.
"Mlč!"
okřikl ho Tommi. "Zase začínáš? Ježiš, co je s tebou?! Pokud se tvoje
nálady nepřestanou takhle měnit, budu si muset začít myslet, že něco
bereš!"
"To už si stejně myslíš, jak tak sleduju!" zaječel
Jonne. "Tak to ověř! Jen si posluž! Prohledej mi věci, nech si mě
otestovat, udělej, co uznáš za vhodný! Já ale nefetuju!"
"Neřekl
jsem, že ano," řekl o něco klidnějším hlasem Tommi. Získal zpět svou na
okamžik ztracenou sebekontrolu. Jonne tohle zatím nedokázal.
"Tak
co jsi řekl?!" křičel mladý blonďák. "Co jsi asi řekl?! Řekl jsi, že si
to začneš myslet! Takže tě to už napadlo! A víš, co to znamená, když mi
vlastní bratr NEVĚŘÍ?!"
Jonne byl pevně sevřen v Tommiho objetí. Nebránil se. Bylo mu takhle dobře. Uklidňoval se.
"Tiše.
Tiše," šeptal Tommi. "Nemyslím si, že bereš drogy. Nemyslím si, že bys
byl tak blbej. Nemyslím, že by sis chtěl zničit život a kariéru. No tak,
bráško. Já jen nevím, co se s tebou děje. Ráno jsi byl k Jannovi přímo
laskavej. A v tourbusu takhle šílíš?"
"Tommi, já taky nevím,
co to je," popotáhl Jonne. "Ani Severi mi neporadil. Neumím se s tím
klukem bavit, když jsou okolo lidi. Vždyť on je gay..."
"Jonne, slibuju, že to nějak vyřeším. Dobře? Teď se uklidni. Musíš se připravit."
"Jo. Musím se připravit," odvětil Jonne. "Vyřešíš to s Wildem. Dobře. Musím se připravit."
Tommi svému bratrovi vtiskl polibek do vlasů. Povzbudivě se pousmál a vyšel před šatnu. Ve dveřích málem vrazil do Christuse.
"Neptej se ho na nic," požádal rychle kytaristu. "Myslím, že už vím, kde je zakopanej pes."
"A hodláš to nějak řešit?" pozvedl Christus obočí.
"Chvíli počkáme. Možná si s tím Jonne poradí sám."
Následuje: Po několika dnech klidu
Žádné komentáře:
Okomentovat