29: Po několika dnech klidu

...

 

 

Během týdne si Jonne zvykl na kodrcání tourbusu natolik, že ho dokázal téměř nevnímat. V tom mu ovšem velice pomáhal malý polštářek, který si zpěvák skutečně pořídil. A dokonce se i účastnil pravidelných závodů o nejlepší místa. Obvykle sedával poblíž Rose Avenue. Jann Wilde byl většinou daleko od něj, sám a se skloněnou hlavou. Jen občas ho navštívil některý ze členů skupiny. Vystačili si ve třech.

Dnes bylo rozmístění stejné. Jenže Rose Avenue se nesmála. Ardé, René a Tender měli hlavy blízko u sebe. O čemsi se domlouvali. A Jonne je moc dobře slyšel, protože si zapomněl dát nabít svůj přehrávač. Byl otočený ke skupině, ale koutkem oka sledoval jejich frontmana. Ten byl shrbený více než obvykle, rukama si objímal kolena a třásl se i navzdory faktu, že byl zabalený ve své růžové dece.

"Proč na něj máme dávat pozor?" říkal právě Tender.

"Protože Tommi to říkal," odpovídal Ardé.

"Protože vypadá strašně," vzdychl René.

"Co s ním ale může bejt?" zamyslel se Ardé.

"Co já vím... Liimatainene, nemáš v tom prsty?" otočil se Tender na Jonneho.

"Já? Kdepak. Pokud sis nevšiml, už týden jsem s ním neprohodil jediný slovíčko!" prohlásil na svou obhajobu Jonne.

"No, s ním ne. Ale několikrát jsem slyšel, jak s někým prohazuješ něco O NĚM. A nebejvalo to hezký," poznamenal Ardé.

"Ale neřekl jsem nic, čím bych mu mohl přivodit takovej stav," ukázal Jonne na druhého zpěváka. "Krom toho, tohle se mi zdá spíš dlouhodobější!"

"Jonne má pravdu," kývl René. "Ten kluk vypadá špatně celej tejden. Dneska jen vypadá EXTRÉMNĚ špatně."

"Každej den se mi zdá, že je na tom hůř," zamumlal Jonne.

"Ty o něj někdy zavadíš pohledem? No nekecej," pronesl ironicky Ardé.

"Sklapni," sykl Tender. "Podívejte se na něj. Celej se třese."

"Tohle není normální," zavrčel René.

"Kluci, co když nám něco tají?" zatajil dech Tender. "Co když je... nějak nemocnej?"

"Řekl by nám to. A když nám ne, tak aspoň Tommimu! Nebo snad ne?" zaváhal Ardé.

Jonne položil čelo na hranu opěradla. Zhluboka dýchal. Sakra. Jen upřímně doufal, že v tom vážně nemá prsty. Jann vypadal opravdu nemocně. Byl bledý jako stěna. Jenže jak poznat, jestli je to fyzické nebo psychické? Třeba je to oboje. I proti své vůli se Jonne začínal bát.

Potřeboval se rozptýlit. Jak to udělat? Tady nemá žádnou zábavu. A pokud se bude snažit zahnat strach jídlem, bude za chvíli jako koule...

"Kurva!" vyjekl Jonne.

"Co je?" vytřeštil Tender oči.

Ale Jonne už se zvedal a mířil k Jannovi. Tvrdě dopadl na sedadlo před zpěvákovým.

"Wilde," oslovil ho.

"Nech mě na pokoji," zabručel Jann.

"Ani mě nenapadne!" odsekl Jonne. "Wilde, kolik jsi toho za posledních pár dní snědl?!"

"Co je tobě do toho?!"

"Hodně mi je do toho! Kolik? Neviděl jsem tě za poslední dny snídat! Ani jíst v tourbuse!"

"Nestarej se. Něco jsem měl párkrát před koncertem. Nějakou tu müsli tyčinku, sušenku, cokoliv. Nebo ovoce, měl jsem ovoce. A pil jsem čaje. A předevčírem jsem měl na benzínce jahodovej koktejl."

"Takže skoro nic," usoudil Jonne.

"Ale to není tvoje věc, Liimatainene," zablekotal pomalu Jann. Jonne zatím stihl odběhnout ke svému batohu a vrátit se s jednou kupovanou bagetou.

"Tohle teď sníš, Wilde. Tady, přede mnou," informoval.

"Nesním. Nemám hlad," odmítl Jann.

"Ale máš. Máš, a velkej. No tak. Prosím."

"Budeš bez oběda."

"Až dorazíme, něco si seženu. Negative třeba budou něco mít."

"Ale já nechci jíst. Nemám chuť!"

"Já ti věřím. Jenže ty musíš jíst. Udělej to pro mě. Prosím tě o to!"

"T-tak dobře..." špitl Jann.

"Díky," usmál se Jonne. "A já ti donesu čaj, co tu mám v termosce, ano? Aby ti už nebyla zima. Ale ta trošku přestane být, až se najíš."

"Je mi strašně..."

"Málo energie. Přinesu ti sladkou sušenku. A ty ji taky sníš."

"Dobře..."

Jonne vstal a znovu zamířil ke svému batohu. Pohledem střelil po udivených členech Rose Avenue.

"Jste fakt skvělý přátelé," prohodil. "Vážně. Žádná maličkost vám na jeho chování neuteče!"

Následuje: Proč mi tohle děláš?