Stál vysoko nad městem. Vznášel se a zděšené oči upíral na muže proti sobě. Být člověkem, srdce mu teď zběsile bije.
Nebyl člověk. Nemohl dýchat, aby se uklidnil. Teoreticky neměl být ani vyděšený. Jenže BYL.
"V-Ville," dostal ze sebe nakonec.
"No ahoj, Jonníku," usmál se Ville.
"Proč jsi... Proč jsi to udělal?!" zaječel Jonne.
"Co jsem udělal?"
"Zabránil jsi mi... Nenechal jsi mě..."
"Máš pravdu," kývl Ville. "Nenechal."
"Proč?!"
"Byla by to chyba, Jonne."
"Chyba? Být s ním, když ho miluju, by byla CHYBA?!"
"Vždyť se vůbec neznáte. Co když vám to nebude klapat?"
"Bude nám to klapat! A to, že jsem to mohl říct, je jen důkaz!"
"Důkaz toho, čemu ty věříš, Jonne, ano," ušklíbl se Ville. "Ale NEZNÁTE SE."
"Že ne? Viděl jsem, jak se narodil. Viděl jsem ho vyrůstat. Viděl jsem ho dospívat. Vím o něm všechno a MILUJU HO!"
"Jenže on o tobě všechno neví, ty pitomče. Ty můžeš desetkrát chtít, aby vám to klapalo, ale přece jen... Jste každej jinej. Vztah bývalýho anděla s člověkem, to nenese nic dobrýho. A ty jsi to viděl, Jonne, neříkej, že ne. Viděl jsi, kolik bývalých andělů se po pár letech zabilo. Nemá to smysl..."
"A bejt celý staletí sám, to pro tebe smysl má?!" odsekl Jonne.
"Nemusíš být sám."
"Teď jsi řekl-"
"Vztah anděla s andělem, to je něco úplně jinýho..."
"Cože?" zamrkal Jonne.
"Nerozuměl jsi mi snad?"
"Rozuměl, ale nepochopil..."
"Ach Jonne," vzdychl Ville. "Ty jsi někdy tak strašně natvrdlej..."
"Tak o co tu-"
"Juha se přece může stát andělem. Pitomče. Buď spolu budete navždycky... nebo se to nějak vyřeší."
"Ale to se Juha bude muset vzdát všeho. Celýho svýho života, skupiny... A co když to potom bude k ničemu, no?"
"A chceš se svýho celýho života vzdát ty?" pozvedl Ville obočí.
"Já nemám co ztratit, Ville. On ano."
"No, jak myslíš. Ale jen si to vezmi. Byli byste spolu navždycky a navždycky... Kdežto takhle to bude jen jedinej lidskej život. Zamysli se..."
Po těch slovech Ville zmizel.
Jonne zaklel, sakra, to chování musel chytit od Kristiana, a vydal se zpátky k zemi...
Nebyl člověk. Nemohl dýchat, aby se uklidnil. Teoreticky neměl být ani vyděšený. Jenže BYL.
"V-Ville," dostal ze sebe nakonec.
"No ahoj, Jonníku," usmál se Ville.
"Proč jsi... Proč jsi to udělal?!" zaječel Jonne.
"Co jsem udělal?"
"Zabránil jsi mi... Nenechal jsi mě..."
"Máš pravdu," kývl Ville. "Nenechal."
"Proč?!"
"Byla by to chyba, Jonne."
"Chyba? Být s ním, když ho miluju, by byla CHYBA?!"
"Vždyť se vůbec neznáte. Co když vám to nebude klapat?"
"Bude nám to klapat! A to, že jsem to mohl říct, je jen důkaz!"
"Důkaz toho, čemu ty věříš, Jonne, ano," ušklíbl se Ville. "Ale NEZNÁTE SE."
"Že ne? Viděl jsem, jak se narodil. Viděl jsem ho vyrůstat. Viděl jsem ho dospívat. Vím o něm všechno a MILUJU HO!"
"Jenže on o tobě všechno neví, ty pitomče. Ty můžeš desetkrát chtít, aby vám to klapalo, ale přece jen... Jste každej jinej. Vztah bývalýho anděla s člověkem, to nenese nic dobrýho. A ty jsi to viděl, Jonne, neříkej, že ne. Viděl jsi, kolik bývalých andělů se po pár letech zabilo. Nemá to smysl..."
"A bejt celý staletí sám, to pro tebe smysl má?!" odsekl Jonne.
"Nemusíš být sám."
"Teď jsi řekl-"
"Vztah anděla s andělem, to je něco úplně jinýho..."
"Cože?" zamrkal Jonne.
"Nerozuměl jsi mi snad?"
"Rozuměl, ale nepochopil..."
"Ach Jonne," vzdychl Ville. "Ty jsi někdy tak strašně natvrdlej..."
"Tak o co tu-"
"Juha se přece může stát andělem. Pitomče. Buď spolu budete navždycky... nebo se to nějak vyřeší."
"Ale to se Juha bude muset vzdát všeho. Celýho svýho života, skupiny... A co když to potom bude k ničemu, no?"
"A chceš se svýho celýho života vzdát ty?" pozvedl Ville obočí.
"Já nemám co ztratit, Ville. On ano."
"No, jak myslíš. Ale jen si to vezmi. Byli byste spolu navždycky a navždycky... Kdežto takhle to bude jen jedinej lidskej život. Zamysli se..."
Po těch slovech Ville zmizel.
Jonne zaklel, sakra, to chování musel chytit od Kristiana, a vydal se zpátky k zemi...
Žádné komentáře:
Okomentovat