Blonďatý anděl se zhmotnil před oknem Kristianovy ložnice.
"Rušíš, víš o tom?" zavrčel na vytáhlého bruneta, který se jakoby nic vznášel ve vzduchu. Hlavou dolů.
Teď brunet pokrčil rameny.
"Koukni se tam a uvidíš proč."
Jonne se zadíval přes sklo.
Na posteli se pohybovala dvě nahá těla, Kristian dole, jako vždycky...
"Tak počkat," zamrkal Jonne. "Jack přece není..."
"Ano," souhlasil Jani. "Máš naprostou pravdu. Jack není blonďák."
"To není možný!" vytřeštil Jonne oči. "To by Kristian přece-"
"Udělal to, Jonne!" otočil se Jani hlavou nahoru. "Ano, ten idiot to UDĚLAL!"
"Vždyť se kvůli němu vzdal nesmrtelnosti. Jak vůbec mohl?!"
"Snadno. S Jackem se pohádali, Kristian šel do baru, nabalil si nejbližšího chlapa..."
"Jak TY jsi ho to mohl nechat udělat?!" zaječel Jonne. "Proč jsi mu v tom nezabránil?!"
"Nemohl jsem."
"Jakto?!"
"Jonne, nehysterči."
"Andělé nehysterčej! Já nehy-"
"No, tak vidíš," komentoval Jonneho náhlé umlknutí Jann. "Víš, poslední dobou se snažíš HODNĚ lhát. Všimnul sis toho?"
"N-"
"Ach tak."
"Sakra, Jani," zamumlal Jonne. "Proč jsi mu v tom nemohl zabránit?"
"Mikael," konstatoval prostě Jann. "Nedovolil to."
"M-Mikael?" zakoktal se Jonne. "Ale to znamená..."
"Říkal, že pokud neposlechnu-"
"Říkal jsem, že pokud neposlechne, a to platí i pro tebe, Jonne, změní běh osudu. A to by mohlo mít katastrofální následky."
Jonne se prudce otočil. Spatřil muže, vysokého, oblečeného v černém, s dlouhými tmavými vlasy. Vyzařovala z něj síla a elegance.
"Mikaeli," vyhrkl blonďák.
"Áhoj," pozdravil Jann. "Tak už jdeš na to divadlo?"
"To, jak nejsi schopen nic brát vážně, mě silně irituje, Jani," řekl tiše Mikael.
"Já to beru vážně, Mikaeli. Ale potřebuju ventilovat nervozitu."
"Andělé nejsou nervózní."
"Aha, pardon. Asi nějaký zlozvyk ještě z doby, kdy jsem byl člověk..."
"Já jsem taky nervózní, Mikaeli," konstatoval Jonne, když Kristian s výkřikem zkolaboval na postel.
"Měl bys jít, Jonne," pronesl Mikael.
"Ne, já nechci! Musím tu-"
"Dobrá. Jak myslíš."
Dveře ložnice se rozletěly dokořán. Stál v nich Jack. Jak jinak.
"Kristiane!" zalapal po dechu.
"Japí," zašeptal zděšeně Kristian.
"Kristiane..." vytřeštil Jack oči. "Ty jsi... Ty... To nemyslíš vážně! Ty jsi... Ty! Zmiz, ty blonďatá děvko! VYPADNI ODSUD!"
Překvapený Kristianův milenec vstal, popadl své věci a rychle vyšel z ložnice.
"Japí," špitl Kritian, slzy na krajíčku.
"Jak jen jsi mohl?" zadíval se na něj zdrceně Jack. "Jak? Bože... Uvědomuješ si vůbec, co jsi mi udělal? PODVEDL JSI MĚ, Kristiane!"
"Já..."
"Víš co? Víš co? Drž hubu. Zmlkni. Už NIKDY tě nechci vidět! Sbal si věci a VYPADNI. Je mi jedno kam. Prostě zmiz z mýho života! Přál bych si, abys za mnou nikdy nepřišel!"
Pak se Jack otočil a práskl za sebou dveřmi. Kristian chvíli seděl na posteli a zíral před sebe. Jonnemu se to zdálo jako věčnost.
Pak bývalý anděl vstal a začal se přehrabovat v Jackově nočním stolku. Nakonec našel to, co hledal. Vítězoslavně vytáhl malý balíček.
"Věděl jsem, že je tam máš," usmál se. "Promiň, Jackie. Promiň. Já nechtěl... Já to neumím s citama... Jannie, jsi tu? Prosím, řekni mu to. Řekni, že ho miluju. Řekni..."
Během svého blábolení pomalu vytáhl z balíčku jedinou žiletku. Kov se mu zaleskl v prstech.
"Řekni mu za mě sbohem..."
Jonne zaječel, když žiletka pronikla Kristianovým zápěstím. Vrhl se k oknu, ale ztuhl, jako by ho zadržela nějaká neviditelná síla. Když se otočil, viděl, jak k němu Mikael natahuje ruku. Tu teď otočil dlaní vzhůru.
"Jdi za Juhou, Jonne," pronesl. "A zůstaň tam."
Pak luskl prsty. A Jonne zmizel.
"Rušíš, víš o tom?" zavrčel na vytáhlého bruneta, který se jakoby nic vznášel ve vzduchu. Hlavou dolů.
Teď brunet pokrčil rameny.
"Koukni se tam a uvidíš proč."
Jonne se zadíval přes sklo.
Na posteli se pohybovala dvě nahá těla, Kristian dole, jako vždycky...
"Tak počkat," zamrkal Jonne. "Jack přece není..."
"Ano," souhlasil Jani. "Máš naprostou pravdu. Jack není blonďák."
"To není možný!" vytřeštil Jonne oči. "To by Kristian přece-"
"Udělal to, Jonne!" otočil se Jani hlavou nahoru. "Ano, ten idiot to UDĚLAL!"
"Vždyť se kvůli němu vzdal nesmrtelnosti. Jak vůbec mohl?!"
"Snadno. S Jackem se pohádali, Kristian šel do baru, nabalil si nejbližšího chlapa..."
"Jak TY jsi ho to mohl nechat udělat?!" zaječel Jonne. "Proč jsi mu v tom nezabránil?!"
"Nemohl jsem."
"Jakto?!"
"Jonne, nehysterči."
"Andělé nehysterčej! Já nehy-"
"No, tak vidíš," komentoval Jonneho náhlé umlknutí Jann. "Víš, poslední dobou se snažíš HODNĚ lhát. Všimnul sis toho?"
"N-"
"Ach tak."
"Sakra, Jani," zamumlal Jonne. "Proč jsi mu v tom nemohl zabránit?"
"Mikael," konstatoval prostě Jann. "Nedovolil to."
"M-Mikael?" zakoktal se Jonne. "Ale to znamená..."
"Říkal, že pokud neposlechnu-"
"Říkal jsem, že pokud neposlechne, a to platí i pro tebe, Jonne, změní běh osudu. A to by mohlo mít katastrofální následky."
Jonne se prudce otočil. Spatřil muže, vysokého, oblečeného v černém, s dlouhými tmavými vlasy. Vyzařovala z něj síla a elegance.
"Mikaeli," vyhrkl blonďák.
"Áhoj," pozdravil Jann. "Tak už jdeš na to divadlo?"
"To, jak nejsi schopen nic brát vážně, mě silně irituje, Jani," řekl tiše Mikael.
"Já to beru vážně, Mikaeli. Ale potřebuju ventilovat nervozitu."
"Andělé nejsou nervózní."
"Aha, pardon. Asi nějaký zlozvyk ještě z doby, kdy jsem byl člověk..."
"Já jsem taky nervózní, Mikaeli," konstatoval Jonne, když Kristian s výkřikem zkolaboval na postel.
"Měl bys jít, Jonne," pronesl Mikael.
"Ne, já nechci! Musím tu-"
"Dobrá. Jak myslíš."
Dveře ložnice se rozletěly dokořán. Stál v nich Jack. Jak jinak.
"Kristiane!" zalapal po dechu.
"Japí," zašeptal zděšeně Kristian.
"Kristiane..." vytřeštil Jack oči. "Ty jsi... Ty... To nemyslíš vážně! Ty jsi... Ty! Zmiz, ty blonďatá děvko! VYPADNI ODSUD!"
Překvapený Kristianův milenec vstal, popadl své věci a rychle vyšel z ložnice.
"Japí," špitl Kritian, slzy na krajíčku.
"Jak jen jsi mohl?" zadíval se na něj zdrceně Jack. "Jak? Bože... Uvědomuješ si vůbec, co jsi mi udělal? PODVEDL JSI MĚ, Kristiane!"
"Já..."
"Víš co? Víš co? Drž hubu. Zmlkni. Už NIKDY tě nechci vidět! Sbal si věci a VYPADNI. Je mi jedno kam. Prostě zmiz z mýho života! Přál bych si, abys za mnou nikdy nepřišel!"
Pak se Jack otočil a práskl za sebou dveřmi. Kristian chvíli seděl na posteli a zíral před sebe. Jonnemu se to zdálo jako věčnost.
Pak bývalý anděl vstal a začal se přehrabovat v Jackově nočním stolku. Nakonec našel to, co hledal. Vítězoslavně vytáhl malý balíček.
"Věděl jsem, že je tam máš," usmál se. "Promiň, Jackie. Promiň. Já nechtěl... Já to neumím s citama... Jannie, jsi tu? Prosím, řekni mu to. Řekni, že ho miluju. Řekni..."
Během svého blábolení pomalu vytáhl z balíčku jedinou žiletku. Kov se mu zaleskl v prstech.
"Řekni mu za mě sbohem..."
Jonne zaječel, když žiletka pronikla Kristianovým zápěstím. Vrhl se k oknu, ale ztuhl, jako by ho zadržela nějaká neviditelná síla. Když se otočil, viděl, jak k němu Mikael natahuje ruku. Tu teď otočil dlaní vzhůru.
"Jdi za Juhou, Jonne," pronesl. "A zůstaň tam."
Pak luskl prsty. A Jonne zmizel.
Žádné komentáře:
Okomentovat