"Takže přiložit... Jonne, ne. Já nemůžu!" zvedl Juha zoufale hlavu.
V Jonneho očích se třpytily slzy. Doteď ani netušil, že andělé mohou plakat.
"Tak to nedělej," řekl tiše. "Dej ten zatracenej nůž pryč. Já se přeci nemůžu koukat na to, jak mi umíráš před očima!"
"Ale..."
"Dej to pryč, povídám!"
"Jonne, ty..."
"Ano, brečím! Zahoď tu zatracenou kudlu!" zaječel Jonne. "Dej to pryč a polib mě, Juho, prosím, polib mě..."
"Ale to přece..."
"Nemůžu se na tebe dívat. Prosím, pochop to. Ve chvíli, kdy bych viděl krev... Nedovolil bych ti umřít."
"To je v tvý moci, nedovolit mi umřít?"
"Když zasáhnu včas... Sakra, Juho, pak ti to všechno vysvětlím. Až budu zase člověk. Chci vědět, jaký to je, líbat se. Už to nevím, zapomněl jsem to dávno... Juho, prosím..."
Nemohl se naklonit dopředu. Něco ho drželo. Už zase ta neviditelná síla?
Otočil se. Vyjekl.
"Jonne, co se stalo?" vyskočil Juha na nohy.
Jonne na okamžik zmizel, jen aby se za okamžik objevil o metr dál.
"Zatraceně, o co se tu snažíš?!" vykřikl.
"Já?" zamrkal překvapeně Juha.
"Jak to myslíš, že nesmím? Já můžu dělat všechno, co já jen chci!"
"Ale já přece..."
"Nenechám ho umřít! Smiř se s tím! A... K čertu, proč TOBĚ vůbec záleží na tom, abych zůstal andělem?!"
"Jonne, já to... Počkej, tady je..."
Ozvalo se lusknutí prstů. A ze vzduchu se, přímo proti Jonnemu, vynořil další anděl. Vysoký, celý v černém, tmavovlasý. A před oknem stál ještě jeden, jen o něco vyšší a s delšími vlasy. A...
"Jannie?" zašeptal Juha.
"Ahoj, rudovlásku," usmál se Jani. "A tohle, to je Mikael."
"Mikael? Ale já přece..."
"Ne, neumíráš," potvrdil Mikael. "Což je s podivem, protože touhle dobou už jsi měl... Jonne? Máš pro to vysvětlení?"
"Mám to opakovat milionkrát?" protočil Jonne panenky. "Nenechám svoji lásku umřít!"
"Mikaeli?" otočil se Jani na druhého anděla.
"Ne. Tohle se dít nemělo," zamračil se Mikael. "Ale... Budiž."
"Mikaeli," vyhrkl náhle Ville. "Mikaeli, to je ono! Ty mu určitě vysvětlíš, že vzdávat se andělský podstaty je prostě nesmysl! No tak, řekni mu to. Že se Juha má radši stát andělem..."
"No to teda ne!" vložil se do toho Jani. "Nesmí vás to ani napadnout! Jonne, poslouchej. Když se člověk stane andělem, ztratí-"
"Zatraceně!" zařval Ville. "To se neměl dozvědět!"
Chytil Jonneho za ruku a odvlekl ho pryč.
Jani za nimi jen zíral.
"Mikaeli..."
"Obávám se, že jsme se dostali k bodu, kdy už se všechno... prostě musí stát," zavrtěl anděl hlavou.
"Co se musí stát? A co ztratí člověk, když se stane andělem?!" vyhrkl Juha.
"Paměť..." zašeptal Jani.
"Ale ty jsi mi řekl-"
"Já jsem výjimka. Jedna z mála..."
"A co se... Co se teď stane?"
"Teď..." zaťal Mikael bezděčně pěst. "Dva andělé padnou..."
V Jonneho očích se třpytily slzy. Doteď ani netušil, že andělé mohou plakat.
"Tak to nedělej," řekl tiše. "Dej ten zatracenej nůž pryč. Já se přeci nemůžu koukat na to, jak mi umíráš před očima!"
"Ale..."
"Dej to pryč, povídám!"
"Jonne, ty..."
"Ano, brečím! Zahoď tu zatracenou kudlu!" zaječel Jonne. "Dej to pryč a polib mě, Juho, prosím, polib mě..."
"Ale to přece..."
"Nemůžu se na tebe dívat. Prosím, pochop to. Ve chvíli, kdy bych viděl krev... Nedovolil bych ti umřít."
"To je v tvý moci, nedovolit mi umřít?"
"Když zasáhnu včas... Sakra, Juho, pak ti to všechno vysvětlím. Až budu zase člověk. Chci vědět, jaký to je, líbat se. Už to nevím, zapomněl jsem to dávno... Juho, prosím..."
Nemohl se naklonit dopředu. Něco ho drželo. Už zase ta neviditelná síla?
Otočil se. Vyjekl.
"Jonne, co se stalo?" vyskočil Juha na nohy.
Jonne na okamžik zmizel, jen aby se za okamžik objevil o metr dál.
"Zatraceně, o co se tu snažíš?!" vykřikl.
"Já?" zamrkal překvapeně Juha.
"Jak to myslíš, že nesmím? Já můžu dělat všechno, co já jen chci!"
"Ale já přece..."
"Nenechám ho umřít! Smiř se s tím! A... K čertu, proč TOBĚ vůbec záleží na tom, abych zůstal andělem?!"
"Jonne, já to... Počkej, tady je..."
Ozvalo se lusknutí prstů. A ze vzduchu se, přímo proti Jonnemu, vynořil další anděl. Vysoký, celý v černém, tmavovlasý. A před oknem stál ještě jeden, jen o něco vyšší a s delšími vlasy. A...
"Jannie?" zašeptal Juha.
"Ahoj, rudovlásku," usmál se Jani. "A tohle, to je Mikael."
"Mikael? Ale já přece..."
"Ne, neumíráš," potvrdil Mikael. "Což je s podivem, protože touhle dobou už jsi měl... Jonne? Máš pro to vysvětlení?"
"Mám to opakovat milionkrát?" protočil Jonne panenky. "Nenechám svoji lásku umřít!"
"Mikaeli?" otočil se Jani na druhého anděla.
"Ne. Tohle se dít nemělo," zamračil se Mikael. "Ale... Budiž."
"Mikaeli," vyhrkl náhle Ville. "Mikaeli, to je ono! Ty mu určitě vysvětlíš, že vzdávat se andělský podstaty je prostě nesmysl! No tak, řekni mu to. Že se Juha má radši stát andělem..."
"No to teda ne!" vložil se do toho Jani. "Nesmí vás to ani napadnout! Jonne, poslouchej. Když se člověk stane andělem, ztratí-"
"Zatraceně!" zařval Ville. "To se neměl dozvědět!"
Chytil Jonneho za ruku a odvlekl ho pryč.
Jani za nimi jen zíral.
"Mikaeli..."
"Obávám se, že jsme se dostali k bodu, kdy už se všechno... prostě musí stát," zavrtěl anděl hlavou.
"Co se musí stát? A co ztratí člověk, když se stane andělem?!" vyhrkl Juha.
"Paměť..." zašeptal Jani.
"Ale ty jsi mi řekl-"
"Já jsem výjimka. Jedna z mála..."
"A co se... Co se teď stane?"
"Teď..." zaťal Mikael bezděčně pěst. "Dva andělé padnou..."
Žádné komentáře:
Okomentovat