Nevěděl, kde je.
Točila se mu hlava.
Jak může mít anděl závrať?
No... Může. Co se ještě nenaučí...
Přiměl se otevřít oči. Kolem byla tma. Jen on jako by stál v podivném kruhu světla. On a...
"Ville," zašeptal. "Co se... děje? Kde to jsme?"
Ville se mu upřeně zadíval do očí.
"Nevíš?"
"Ne... Ville, co to... Ty jsi věděl to, co tam řekl Jann?"
"Věděl," přiznal Ville.
"Jak jsi... Proč jsi mi to... Ty jsi mě dokonce NAVEDL k tomu, abych... Jak jsi MOHL?!"
"Snadno," odvětil klidně Ville.
"Ale... Jak?" zopakoval Jonne.
"Ach BOŽE!" rozchechtal se Ville. "Ty to fakt nevíš! Nic nevíš, na nic se nepamatuješ! Jonne, jsi jedním slovem idiot!"
"Já nic nechápu! Vůbec tomu nerozumím!"
"No, už je to pár let. Pár stovek let..." zamyslel se Ville. "Ano, už pár stovek. Víš, Jonne, já tenkrát nebyl zbabělec jako ty. Překonal jsem se, zatnul zuby... A sledoval, jak moje láska umírá. Já byl jeho strážný anděl. Měli jsme spolu strávit věčnost. Umřel. Stal se andělem. A když mě uviděl... Nepoznal mě."
"Ville, to je mi líto," zamumlal Jonne. "Ale proč se chceš mstít na mně?"
"Protože jsem byl TVŮJ strážnej anděl, blbče!" zaječel tmavovlasý anděl. "Jak jsi na to mohl ZAPOMENOUT?! A věř mi, to nebylo pár dní jako s tím tvým Juhou! Náš vztah trval dýl, náš vztah trval celej ROK! Věděl jsem, že jsi můj, ale musel jsem se dívat na to, jak se prodáváš-"
"Prodávám?!" vytřeštil Jonne oči.
"Ano, prodáváš! Správně, Jonne, ty jsi byl kurva! Ta nejlacinější kurva! Nakonec jsi mě PROSIL o to, abych ti dovolil stát se andělem! Chtěl jsi pryč z toho života, chtěl jsi prostě zmizet, usnout a probudit se až ve chvíli, kdy budeš daleko od toho všeho, až budeš se mnou! A pak ses probudil a neměl jsi ani TUŠENÍ, že existuju! Taky mi nikdo neřekl, že zapomeneš! Proč by to měl někdo říkat tobě?!"
"Ville..."
"Mlč! Zavři tu svou hubu!"
"Proč jsi něco neřekl? Přece kdybys mi tohle-"
"Zase by ses do mě zamiloval? Nešil... Jako anděl jsi mě nikdy neměl rád!"
"Protože jsi vždycky byl... divnej! Chladnej, odměřenej, nepřístupnej! Ville, kdyby ses ke mně choval tak, jako když jsem byl ČLOVĚK-"
"Nevíš, jak jsem se k tobě choval! Nevíš NIC!"
"Ale kdybys byl hnusnej, nikdy bych se do tebe nezamiloval..." řekl tiše Jonne. "Ville, já se Juhy nevzdám. Ale můžeme být..."
"Přátelé?!" štěkl Ville. "Skvěle! Miluju ty moderní klišé! Víš co ti povím? Jdi do hajzlu, Jonne! Já tě mít nemůžu. Ale Juha, ten tě mít taky nebude..."
"C-co to..."
Ve Villeho ruce se objevil malý, stříbřitý nůž.
"Víš... Anděl může anděla zabít..."
"Ville!" vykřikl Jonne.
"Nechtěl jsem, aby k tomu došlo. Přísahám, nechtěl... Odpusť mi to, Jonne..."
Jani si rukama zakryl oči. Aniž by si to vůbec uvědomil, schoulil se do Mikaelovy náruče. Tohle nechtěl vidět. Když už nemůže zasáhnout... nebude to ani sledovat. Jonne umírá, teď umírá...
"Klid, Jani," uslyšel. "Klid. Aniž by to věděl, přihrává Jonneho Juhovi přímo pod nos."
"Cože?" zašeptal Jani.
"Potom uvidíš..." usmál se Mikael.
"A co... Co bude s Villem?"
"O tom nemáme právo rozhodnout my."
"Tak kdo?"
"Vyšší moc, Jani."
"Ale ty tušíš, co s ním bude, viď?"
"Dva andělé, Jani. Řekl jsem DVA..."
Točila se mu hlava.
Jak může mít anděl závrať?
No... Může. Co se ještě nenaučí...
Přiměl se otevřít oči. Kolem byla tma. Jen on jako by stál v podivném kruhu světla. On a...
"Ville," zašeptal. "Co se... děje? Kde to jsme?"
Ville se mu upřeně zadíval do očí.
"Nevíš?"
"Ne... Ville, co to... Ty jsi věděl to, co tam řekl Jann?"
"Věděl," přiznal Ville.
"Jak jsi... Proč jsi mi to... Ty jsi mě dokonce NAVEDL k tomu, abych... Jak jsi MOHL?!"
"Snadno," odvětil klidně Ville.
"Ale... Jak?" zopakoval Jonne.
"Ach BOŽE!" rozchechtal se Ville. "Ty to fakt nevíš! Nic nevíš, na nic se nepamatuješ! Jonne, jsi jedním slovem idiot!"
"Já nic nechápu! Vůbec tomu nerozumím!"
"No, už je to pár let. Pár stovek let..." zamyslel se Ville. "Ano, už pár stovek. Víš, Jonne, já tenkrát nebyl zbabělec jako ty. Překonal jsem se, zatnul zuby... A sledoval, jak moje láska umírá. Já byl jeho strážný anděl. Měli jsme spolu strávit věčnost. Umřel. Stal se andělem. A když mě uviděl... Nepoznal mě."
"Ville, to je mi líto," zamumlal Jonne. "Ale proč se chceš mstít na mně?"
"Protože jsem byl TVŮJ strážnej anděl, blbče!" zaječel tmavovlasý anděl. "Jak jsi na to mohl ZAPOMENOUT?! A věř mi, to nebylo pár dní jako s tím tvým Juhou! Náš vztah trval dýl, náš vztah trval celej ROK! Věděl jsem, že jsi můj, ale musel jsem se dívat na to, jak se prodáváš-"
"Prodávám?!" vytřeštil Jonne oči.
"Ano, prodáváš! Správně, Jonne, ty jsi byl kurva! Ta nejlacinější kurva! Nakonec jsi mě PROSIL o to, abych ti dovolil stát se andělem! Chtěl jsi pryč z toho života, chtěl jsi prostě zmizet, usnout a probudit se až ve chvíli, kdy budeš daleko od toho všeho, až budeš se mnou! A pak ses probudil a neměl jsi ani TUŠENÍ, že existuju! Taky mi nikdo neřekl, že zapomeneš! Proč by to měl někdo říkat tobě?!"
"Ville..."
"Mlč! Zavři tu svou hubu!"
"Proč jsi něco neřekl? Přece kdybys mi tohle-"
"Zase by ses do mě zamiloval? Nešil... Jako anděl jsi mě nikdy neměl rád!"
"Protože jsi vždycky byl... divnej! Chladnej, odměřenej, nepřístupnej! Ville, kdyby ses ke mně choval tak, jako když jsem byl ČLOVĚK-"
"Nevíš, jak jsem se k tobě choval! Nevíš NIC!"
"Ale kdybys byl hnusnej, nikdy bych se do tebe nezamiloval..." řekl tiše Jonne. "Ville, já se Juhy nevzdám. Ale můžeme být..."
"Přátelé?!" štěkl Ville. "Skvěle! Miluju ty moderní klišé! Víš co ti povím? Jdi do hajzlu, Jonne! Já tě mít nemůžu. Ale Juha, ten tě mít taky nebude..."
"C-co to..."
Ve Villeho ruce se objevil malý, stříbřitý nůž.
"Víš... Anděl může anděla zabít..."
"Ville!" vykřikl Jonne.
"Nechtěl jsem, aby k tomu došlo. Přísahám, nechtěl... Odpusť mi to, Jonne..."
Jani si rukama zakryl oči. Aniž by si to vůbec uvědomil, schoulil se do Mikaelovy náruče. Tohle nechtěl vidět. Když už nemůže zasáhnout... nebude to ani sledovat. Jonne umírá, teď umírá...
"Klid, Jani," uslyšel. "Klid. Aniž by to věděl, přihrává Jonneho Juhovi přímo pod nos."
"Cože?" zašeptal Jani.
"Potom uvidíš..." usmál se Mikael.
"A co... Co bude s Villem?"
"O tom nemáme právo rozhodnout my."
"Tak kdo?"
"Vyšší moc, Jani."
"Ale ty tušíš, co s ním bude, viď?"
"Dva andělé, Jani. Řekl jsem DVA..."
Žádné komentáře:
Okomentovat