čtvrtek 28. března 2013

Angels Won't Lie 4/21

Myslíte, že máte odvahu číst dál?

"Lásko, tvý kafe."
"Díky, broučku," usmál se Kristian a vděčně přijal velký hrnek kávy. "Miluju tě."
"Já tebe taky. Jinak bych ti nevařil kafe jen proto, aby sis tu mohl povídat s prázdnem," odvětil Jack.
"To není prázdno, lásko. V tom křesle sedí Jonne. Vážně!"
"Kdybych nevěděl, odkud jsi, myslel bych, že jsi mi zešílel."
"Nezešílel jsem!" bránil se Kristian.
"Vždyť jsem neřekl, že ano!"
"Kristiane," ozval se Jonne. Kristian k němu otočil hlavu. Jack nereagoval, protože neslyšel. "Kdybys chtěl, tak můžu..."
"Udělal bys to?"
"Samozřejmě."
"Co má udělat?" zeptal se okamžitě Jack.
"Počkej chvilku," mrkl Kristian. "Jonne?"
Blonďatý anděl kývl a zavřel oči.
Jack fascinovaně sledoval to, co před více než dvěma lety viděl tolikrát. Nekonečnou zář, míhající se paprsky světla, temný stín...
A najednou zář opadla a on tam seděl.
Štíhlý blonďák s modrýma očima a světlou pletí, oblečený do bílých kalhot a světle růžové košile.
"Jonne?" zamrkal Jack.
"Tak co? Zešílel jsem?" ušklíbl se Kristian.
"Ty mlč!" okřikl ho Jack. "Ty jsi... Jonne?" zeptal se blonďáka.
"Ano, jsem," kývl anděl. Měl ten nejkrásnější hlas, co Jack v životě slyšel.
"Proboha, jsi nádhernej," vydechl Jack.
"Tak hele!" ohradil se Kristian.
Kristianův hlas Jacka vytrhl z nebeského snu.
"P-promiň, miláčku," omluvil se. "Ale... Dva roky jsem neviděl anděla!"
"Vidíš ho přeci každej den!"
"Bývalýho. Lásko, můj nádhernej blonďatej anděl se za ty dva roky změnil na černovlasýho chlápka, kterýmu se dělaj špeky a chybí mu zub. Navíc kouří tak, že jeho nebeskej hlas začíná znít o poznání chraplavěji... A teď se div, že jsem úplně hotovej z takovýhle nádhery!"
"Tak, Jonne," otočil se Kristian k blonďákovi. "Tady máš lásku v praxi. Nějaký další otázky?"
"No, já..." sklopil Jonne oči.
"Kristianku, ty jsi na mě naštvanej?" otočil k sobě Jack Kristianovu hlavu.
"Měl bych bejt?" frkl Kristian. "Proč? Protože jsi prakticky vzato řekl, že jsem se ti za ty dva roky přestal líbit? Ale to přeci vůbec nic není, lásko..."
"Ale já to tak přeci vůbec nemyslel!"
"Jenže jsi to tak řekl! Jacku, já vím, že jsem se změnil, sakra! Vím, že nejsem blonďatej a krásnej!"
"Ty přeci jsi krásnej," protestoval Jack. "Co na tom, že on je dokonalej? Ty jsi nádhernej a celej můj! Miluju tě, Kristianku, i se všema tvejma drobnejma vadama, rozumíš mi? Nechtěl bych nějakýho zatracenýho anděla, chci tebe, ČLOVĚKA!"
"Miluju tě, Juho," zašeptal Kristian. "Omlouvám se."
"To nic. Nic se nestalo, lásko. Aspoň vidím, jak žárlíš..."
"A máš ze mě legraci, co?"
"Ano, lásko. Protože jsi teď tak neskutečně sladkej..."
"Tak mi dej pusinku a pojď se laskavě věnovat našemu hostovi, ano?"
"Dobře. A já ti slibuju, že na něj už nebudu koukat jako na zjevení."
"To je od tebe moc milé," zasmál se Kristian. "Ačkoliv je mi jasný, že to bude těžký. Protože já vím, zlatíčko, že on je desetkrát hezčí než já!"

Žádné komentáře:

Okomentovat