Tak, a já mám pro vás hádanku. Která z postav na začátku slibovaných se tu ještě neobjevila? No, tak přesně ta dorazí teď...
"Ne, ne, ne! Takhle NEMŮŽEŠ jít na rockovej koncert!" vrtěl Japa zoufale hlavou.
"Ale proč by ne? Ta růžová košile je náhodou docela pěkná," protestoval Kristian.
"Někoho si připomínám," zabručel Jonne, zatímco se nakrucoval před zrcadlem. "Někoho si ZATRACENĚ připomínám!"
"Nejspíš cirkusovýho klauna!" konstatoval Japa. "Sakra, nemáš tam něco černýho?!"
"Jani!" vyhrkl Jonne. "Jsem celej Jani!"
"Jani?" zamrkal Kristian. "Žádnýho Janiho neznám."
"Ještě aby," usmál se Jonne. "Zabil se tu noc, co ty jsi přestal být anděl. Je to tak trochu cvok a... Ehm, ahoj, Jani."
Kristian se prudce otočil. Uviděl ho. Muže vysokého asi jako on sám, s černými vlasy divoce rozházenými, v tmavých džínách, sytě růžové košili a džínové bundě.
"Jani?" pozvedl Kristian obočí.
"To budu já," kývl anděl.
"Hádám že jsi... můj," poznamenal nevinně Kristian.
"Bingo," ušklíbl se anděl.
"Hele, kluci," přihlásil se opatrně Japa. "Víte, jak mě to znervózňuje, když-"
"Chápu," mávl rukou Jani. Zavřel oči a za chvíli už tam stál, viditelný všem.
"Ježiš," polkl Japa. "Jann Wilde!"
"Kdo?" zeptali se zároveň Kristian a Jonne.
"Zpěvák. Zabil se před dvěma rokama!" vytřeštil Japa oči. "Ježiš, tak teď konečně věřím, že to funguje i opačně!"
"Ať jsem byl v životě kdokoliv, už rozhodně nejsem!" pohodil anděl vlasy. "Ale ta zmínka o cirkusovým klaunovi se mi ani v nejmenším nelíbila!"
"Tak proto tam tak stojíš a poklepáváš nohou, co?" zasmál se Jonne.
"A to o cvokovi taky ne!" dodal Jani.
"Ale já to myslel v dobrým!" ujistil ho Jonne. "No tak, víš, že ta tvoje ulítlost se všem hrozně líbí!"
"Přirozeně. Tak fajn, podíváme se na ten tvůj model!"
"Hej! Kdy tě Jonne pasoval do pozice svýho módního poradce?" ohradil se Kristian.
"Právě teď," odbyl ho Jani. "Tak, zlatíčko. To, co máš na sobě, rovnou zahoď. Nejenže takovej obleček je MŮJ nejoblíbenější, ale především na jeho nošení nemáš příslušný šarm."
"A ty snad-"
"Kristiane, ještě slovo, a budeš první člověk, kterýho jeho strážnej anděl ZABIJE!" varoval Jani. "Takže rockovej koncert, jo? A rande zároveň? Fajn, počkej..."
Za okamžik měl Jani na sobě dlouhé černé kalhoty, černou košili s jemně růžovou výšivkou na zádech a na krku sametovou pásku se stříbrným přívěskem ve tvaru andělských křídel.
Kristian se na něj nevěřícně zadíval.
"On je dobrej!" pronesl obdivně.
"Já vím, že jsem," prohrábl si Jani vlasy. "Tak co, Jonne? Zkusíš to takhle? Nebo mám ještě trošku zapřemýšlet? Myslím, že tohle by ti rozhodně slušelo!"
"Zkusím to," souhlasil Jonne. Zavřel oči a během vteřinky se na něm objevilo totéž oblečení, jaké měl na sobě Jani.
"Výborně!" rozzářil se Jani. "Vypadáš dokonale! Sám bych se do tebe snad zbláznil!"
"Kristi, proč jen ty jsi neměl takovýho poradce?" zaskučel Japa. "A proč ho nemáš teď?!"
"Stačí říct," poukázal Jani. "Vím přesně, co máš v šatníku, a myslím, že... TOHLE by mohlo bejt to pravý."
Kristian sklouzl pohledem od kožené bundy, kterou poznával, přes červené tričko, které TAKTÉŽ poznával, až po kožené kalhoty.
"Fajn. Jdu se převlíct," vzdychl Kristian. "Když vidím, jak slintáš, Japí, je mi jasný, že můj strážnej anděl se mnou teď bude chodit na nákupy!"
"No, pokud by ti to nevadilo..." zaculil se Japa.
Když Kristian odkráčel do ložnice, Jonne se na druhého anděla zářivě usmál.
"Jani, nechtěl bys třeba jít s náma? Když už jsi mě tak hezky vymódil?"
"Já-"
"Nic proti, Jani," přerušil ho Japa. "Ale ty jsi JANN WILDE! Už dva roky jsi PO SMRTI! Lidi by na tebe koukali jako na ducha! Což víceméně teda taky jsi..."
"Fajn. Promiň, Jonne, nejdu nikam," pokrčil Jani rameny. "Ale neboj, budu tam. Budu na vás koukat z vejšky. A bavit se nad tím, jak se pokoušíš někoho sbalit! Ježiš, to bude sranda. Budu si z tebe utahovat ještě tejden!"
"Fajn," zaklonil Jonne zoufale hlavu. "Tak proto poslední dva roky skoro pořád uvažuju o tom, jak se dá zbavit anděla..."
"Ale proč by ne? Ta růžová košile je náhodou docela pěkná," protestoval Kristian.
"Někoho si připomínám," zabručel Jonne, zatímco se nakrucoval před zrcadlem. "Někoho si ZATRACENĚ připomínám!"
"Nejspíš cirkusovýho klauna!" konstatoval Japa. "Sakra, nemáš tam něco černýho?!"
"Jani!" vyhrkl Jonne. "Jsem celej Jani!"
"Jani?" zamrkal Kristian. "Žádnýho Janiho neznám."
"Ještě aby," usmál se Jonne. "Zabil se tu noc, co ty jsi přestal být anděl. Je to tak trochu cvok a... Ehm, ahoj, Jani."
Kristian se prudce otočil. Uviděl ho. Muže vysokého asi jako on sám, s černými vlasy divoce rozházenými, v tmavých džínách, sytě růžové košili a džínové bundě.
"Jani?" pozvedl Kristian obočí.
"To budu já," kývl anděl.
"Hádám že jsi... můj," poznamenal nevinně Kristian.
"Bingo," ušklíbl se anděl.
"Hele, kluci," přihlásil se opatrně Japa. "Víte, jak mě to znervózňuje, když-"
"Chápu," mávl rukou Jani. Zavřel oči a za chvíli už tam stál, viditelný všem.
"Ježiš," polkl Japa. "Jann Wilde!"
"Kdo?" zeptali se zároveň Kristian a Jonne.
"Zpěvák. Zabil se před dvěma rokama!" vytřeštil Japa oči. "Ježiš, tak teď konečně věřím, že to funguje i opačně!"
"Ať jsem byl v životě kdokoliv, už rozhodně nejsem!" pohodil anděl vlasy. "Ale ta zmínka o cirkusovým klaunovi se mi ani v nejmenším nelíbila!"
"Tak proto tam tak stojíš a poklepáváš nohou, co?" zasmál se Jonne.
"A to o cvokovi taky ne!" dodal Jani.
"Ale já to myslel v dobrým!" ujistil ho Jonne. "No tak, víš, že ta tvoje ulítlost se všem hrozně líbí!"
"Přirozeně. Tak fajn, podíváme se na ten tvůj model!"
"Hej! Kdy tě Jonne pasoval do pozice svýho módního poradce?" ohradil se Kristian.
"Právě teď," odbyl ho Jani. "Tak, zlatíčko. To, co máš na sobě, rovnou zahoď. Nejenže takovej obleček je MŮJ nejoblíbenější, ale především na jeho nošení nemáš příslušný šarm."
"A ty snad-"
"Kristiane, ještě slovo, a budeš první člověk, kterýho jeho strážnej anděl ZABIJE!" varoval Jani. "Takže rockovej koncert, jo? A rande zároveň? Fajn, počkej..."
Za okamžik měl Jani na sobě dlouhé černé kalhoty, černou košili s jemně růžovou výšivkou na zádech a na krku sametovou pásku se stříbrným přívěskem ve tvaru andělských křídel.
Kristian se na něj nevěřícně zadíval.
"On je dobrej!" pronesl obdivně.
"Já vím, že jsem," prohrábl si Jani vlasy. "Tak co, Jonne? Zkusíš to takhle? Nebo mám ještě trošku zapřemýšlet? Myslím, že tohle by ti rozhodně slušelo!"
"Zkusím to," souhlasil Jonne. Zavřel oči a během vteřinky se na něm objevilo totéž oblečení, jaké měl na sobě Jani.
"Výborně!" rozzářil se Jani. "Vypadáš dokonale! Sám bych se do tebe snad zbláznil!"
"Kristi, proč jen ty jsi neměl takovýho poradce?" zaskučel Japa. "A proč ho nemáš teď?!"
"Stačí říct," poukázal Jani. "Vím přesně, co máš v šatníku, a myslím, že... TOHLE by mohlo bejt to pravý."
Kristian sklouzl pohledem od kožené bundy, kterou poznával, přes červené tričko, které TAKTÉŽ poznával, až po kožené kalhoty.
"Fajn. Jdu se převlíct," vzdychl Kristian. "Když vidím, jak slintáš, Japí, je mi jasný, že můj strážnej anděl se mnou teď bude chodit na nákupy!"
"No, pokud by ti to nevadilo..." zaculil se Japa.
Když Kristian odkráčel do ložnice, Jonne se na druhého anděla zářivě usmál.
"Jani, nechtěl bys třeba jít s náma? Když už jsi mě tak hezky vymódil?"
"Já-"
"Nic proti, Jani," přerušil ho Japa. "Ale ty jsi JANN WILDE! Už dva roky jsi PO SMRTI! Lidi by na tebe koukali jako na ducha! Což víceméně teda taky jsi..."
"Fajn. Promiň, Jonne, nejdu nikam," pokrčil Jani rameny. "Ale neboj, budu tam. Budu na vás koukat z vejšky. A bavit se nad tím, jak se pokoušíš někoho sbalit! Ježiš, to bude sranda. Budu si z tebe utahovat ještě tejden!"
"Fajn," zaklonil Jonne zoufale hlavu. "Tak proto poslední dva roky skoro pořád uvažuju o tom, jak se dá zbavit anděla..."
Žádné komentáře:
Okomentovat