"Juha Kylmänen! Pojď ke mně, chlape!" rozpřáhl Jack náruč.
"Jack Leopard!" zasmál se rudovlasý muž. "Už jsem myslel, že tě neuvidím! Kde jsi byl?"
"U baru, seděl jsem tam s Kristianem. "Znáš to, moc času na přípravu nepotřebuju. Oblíknul jsem se už doma, namaloval taky... A poslouchat furt Sammyho, to je taky důvod, proč se tu ukázat až těsně před začátkem!"
"Tak teď už tě chápu. Ten chlap je chvílema fakt NESNESITELNEJ!"
"Ale on za to nemůže. Má to v povaze..."
Dveře šatny se v tu chvíli rozletěly dokořán.
"Slyšel jsem hlas svýho kytaristy!" zařval jakýsi blonďák.
"Hned jsem u tebe, Sammíku!" odvětil klidně Jack. "Dej mi minutku, ano?"
"Minutku? Pročpak?" zadíval se na Japu zkoumavě Juha. "Hodláš se mnou vést krátkou zdvořilostní konverzaci?"
"Ne," zavrtěl Japa hlavou. "Chci ti někoho představit!"
"Zas?" zaskučel Juha. "Japo, minule to skončilo katastrofou!"
"Ano, ale teď jsem našel někoho, kdo k tobě PERFEKTNĚ pasuje, fakt!" ujistil ho Japa. "Jonne, pojď sem. No tak, nestyď se..."
Jonne silně zrudl, ale udělal několik kroků vpřed. Váhavě se na Juhu zadíval.
"Ehm..." odkašlal si.
"Juho, tohle je Jonne," ukázal Japa na blonďáka. "Jonne, Juha."
"Ahoj, moc mě těší," napřáhl Juha vesele ruku.
"Mě... mě taky," zakoktal se Jonne. Co bylo tohle? Může být anděl nervózní?!
"Jak se ti líbil dnešní koncert?" zeptal se Juha.
"Bylo to... moc hezký," usmál se Jonne. "Vážně moc hezký. Hrozně se mi to líbilo."
"To jsem rád. Tak, co budeme dělat, když už nás Japa tak hezky seznámil? Dáme si skleničku?"
"Rád," souhlasil Jonne.
"Fajn, vidím, že spolu budete vycházet," konstatoval Jack. "Tak já jdu ke svý skupině, protože jinak mě můj frontman hned po koncertě zavraždí. Kristianku, jdeme!"
Kristian krátce zamával Juhovi a členům Reflexion, mrkl na Jonneho a následoval Japu ven ze šatny.
Když se za nimi zavřely dveře, Jonne neskutečným způsobem znejistěl.
"No, hele," zaculil se na něj Juha. "Jonne. Jen proletím sprchou a půjdeme, ano? Počkej tu na mě."
"Dobře..." kývl váhavě Jonne.
"Super. Kluci, neodvažte se mi ho vyděsit, jasno?!"
O deset minut později už Jonne a Juha seděli u baru, poslouchali hrající Private Line a usmívali se na sebe.
"No, tak..." začal nakonec rozhovor Juha. "Co vlastně děláš, Jonne?"
"Já... já..."
Jonne vytřeštil oči. Až v tu chvíli mu to došlo.
"To ne!" uslyšel Janiho hlas.
"Andělé nemůžou lhát," zašeptal zděšeně Jonne.
"Cože?" zamračil se Juha.
"Musím pryč!" vyjekl Jonne.
Vstal a rozeběhl se pryč. Vyrazil ven z baru. Zahnul doprava a běžel dál. Náhle ho někdo chytil za rameno a odtáhl ho do postranní uličky.
"Co to vyvádíš?!" zaječel na něj.
"Co asi? Nemůžu mu lhát! Musel bych mu říct, co jsem zač!"
"Jonne, proboha!" zaskučel Jani. "Teď se chováš jako IDIOT!"
"Jako idiot?! Jani, nemůžu mu hned říct, že jsem jeho-"
"A pak mám Japovi věřit, když říká, že tohle katastrofa nebude!" ozvalo se za Jonnem.
Blonďák se prudce otočil.
"Juho!" řekl tiše.
"Můžeš mi vysvětlit, proč tu mluvíš do zdi?!"
"Já-"
Juha uviděl krátký záblesk a pak...
"Panebože," vydechl. "Ty jsi-"
"Jo, jsem, když to všichni tvrdíte," ušklíbl se Jani. "Juho, poslouchej."
"Ale ty jsi přece-"
"Zavři zobák a poslouchej!" překřičel ho Jani. "Jonne je tvůj strážnej anděl."
"CO je?" vytřeštil Juha oči.
"Anděl. Tvůj strážnej anděl. Já jsem taky anděl, i když ne tvůj. A protože je to pitomec, bál se ti to říct. A jak ti už došlo, před chvílí nemluvil do zdi. Mluvil se mnou."
"Jani!" zavyl Jonne.
"Já chci panáka," zavrtěl Juha bezmocně hlavou. Pak náhle chytil Jonneho ruku. "Chci panáka. Hned. Jdeme, Jonne. A ty, Janne... Ty radši zase zmiz. Blonďáčku, jdeme se ožrat. Třeba pak zjistím, že se mi to celý jen ZDÁ!"
"Jack Leopard!" zasmál se rudovlasý muž. "Už jsem myslel, že tě neuvidím! Kde jsi byl?"
"U baru, seděl jsem tam s Kristianem. "Znáš to, moc času na přípravu nepotřebuju. Oblíknul jsem se už doma, namaloval taky... A poslouchat furt Sammyho, to je taky důvod, proč se tu ukázat až těsně před začátkem!"
"Tak teď už tě chápu. Ten chlap je chvílema fakt NESNESITELNEJ!"
"Ale on za to nemůže. Má to v povaze..."
Dveře šatny se v tu chvíli rozletěly dokořán.
"Slyšel jsem hlas svýho kytaristy!" zařval jakýsi blonďák.
"Hned jsem u tebe, Sammíku!" odvětil klidně Jack. "Dej mi minutku, ano?"
"Minutku? Pročpak?" zadíval se na Japu zkoumavě Juha. "Hodláš se mnou vést krátkou zdvořilostní konverzaci?"
"Ne," zavrtěl Japa hlavou. "Chci ti někoho představit!"
"Zas?" zaskučel Juha. "Japo, minule to skončilo katastrofou!"
"Ano, ale teď jsem našel někoho, kdo k tobě PERFEKTNĚ pasuje, fakt!" ujistil ho Japa. "Jonne, pojď sem. No tak, nestyď se..."
Jonne silně zrudl, ale udělal několik kroků vpřed. Váhavě se na Juhu zadíval.
"Ehm..." odkašlal si.
"Juho, tohle je Jonne," ukázal Japa na blonďáka. "Jonne, Juha."
"Ahoj, moc mě těší," napřáhl Juha vesele ruku.
"Mě... mě taky," zakoktal se Jonne. Co bylo tohle? Může být anděl nervózní?!
"Jak se ti líbil dnešní koncert?" zeptal se Juha.
"Bylo to... moc hezký," usmál se Jonne. "Vážně moc hezký. Hrozně se mi to líbilo."
"To jsem rád. Tak, co budeme dělat, když už nás Japa tak hezky seznámil? Dáme si skleničku?"
"Rád," souhlasil Jonne.
"Fajn, vidím, že spolu budete vycházet," konstatoval Jack. "Tak já jdu ke svý skupině, protože jinak mě můj frontman hned po koncertě zavraždí. Kristianku, jdeme!"
Kristian krátce zamával Juhovi a členům Reflexion, mrkl na Jonneho a následoval Japu ven ze šatny.
Když se za nimi zavřely dveře, Jonne neskutečným způsobem znejistěl.
"No, hele," zaculil se na něj Juha. "Jonne. Jen proletím sprchou a půjdeme, ano? Počkej tu na mě."
"Dobře..." kývl váhavě Jonne.
"Super. Kluci, neodvažte se mi ho vyděsit, jasno?!"
O deset minut později už Jonne a Juha seděli u baru, poslouchali hrající Private Line a usmívali se na sebe.
"No, tak..." začal nakonec rozhovor Juha. "Co vlastně děláš, Jonne?"
"Já... já..."
Jonne vytřeštil oči. Až v tu chvíli mu to došlo.
"To ne!" uslyšel Janiho hlas.
"Andělé nemůžou lhát," zašeptal zděšeně Jonne.
"Cože?" zamračil se Juha.
"Musím pryč!" vyjekl Jonne.
Vstal a rozeběhl se pryč. Vyrazil ven z baru. Zahnul doprava a běžel dál. Náhle ho někdo chytil za rameno a odtáhl ho do postranní uličky.
"Co to vyvádíš?!" zaječel na něj.
"Co asi? Nemůžu mu lhát! Musel bych mu říct, co jsem zač!"
"Jonne, proboha!" zaskučel Jani. "Teď se chováš jako IDIOT!"
"Jako idiot?! Jani, nemůžu mu hned říct, že jsem jeho-"
"A pak mám Japovi věřit, když říká, že tohle katastrofa nebude!" ozvalo se za Jonnem.
Blonďák se prudce otočil.
"Juho!" řekl tiše.
"Můžeš mi vysvětlit, proč tu mluvíš do zdi?!"
"Já-"
Juha uviděl krátký záblesk a pak...
"Panebože," vydechl. "Ty jsi-"
"Jo, jsem, když to všichni tvrdíte," ušklíbl se Jani. "Juho, poslouchej."
"Ale ty jsi přece-"
"Zavři zobák a poslouchej!" překřičel ho Jani. "Jonne je tvůj strážnej anděl."
"CO je?" vytřeštil Juha oči.
"Anděl. Tvůj strážnej anděl. Já jsem taky anděl, i když ne tvůj. A protože je to pitomec, bál se ti to říct. A jak ti už došlo, před chvílí nemluvil do zdi. Mluvil se mnou."
"Jani!" zavyl Jonne.
"Já chci panáka," zavrtěl Juha bezmocně hlavou. Pak náhle chytil Jonneho ruku. "Chci panáka. Hned. Jdeme, Jonne. A ty, Janne... Ty radši zase zmiz. Blonďáčku, jdeme se ožrat. Třeba pak zjistím, že se mi to celý jen ZDÁ!"
Žádné komentáře:
Okomentovat