Autor: Arvari
Žánr: Patrně komedie. A omlouvám se, dneska to máte BEZ slashe.
Přístupnost: V záběru nic krom sprostejch slov.
Postavy: Jann Wilde a pár dalších...
Shrnutí: Je čtrnáctého dubna, což znamená jediné. Jann Wilde má narozeniny...
Počet slov: 1406
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Patrně komedie. A omlouvám se, dneska to máte BEZ slashe.
Přístupnost: V záběru nic krom sprostejch slov.
Postavy: Jann Wilde a pár dalších...
Shrnutí: Je čtrnáctého dubna, což znamená jediné. Jann Wilde má narozeniny...
Počet slov: 1406
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
14. 4. 2010, 7:48, byt Janna Wilda
Hnědé oči se pomalu otevřely do slunného rána.
Jann zavrněl a otřel se hlavou o polštář, takže jeho černé vlasy se mírně zelektrizovaly.
Narůžovělé rty se roztáhly do širokého zívnutí a paže se rozmáchly v širokém protažení.
Jen pozvolna se Jann Wilde zvedal z postele. Přehodil nohy přes okraj a vklouzl do měkkých bílých pantoflí. Vstal a oblékl si hebký župan, který byl pověšený na vysokém čelu postele.
Pak se vydal přímo do obývacího pokoje, kde nakrmil svoje potkaní drahoušky. A jak se tak koukal na to, jak se malá tělíčka rvou o potravu, něco mu konečně došlo.
Dneska má narozeniny.
Dneska má tu OSLAVU.
A sakra.
14. 4. 2010, 12: 21, Jannova zkušebna
"A kam s touhle bednou vodky?"
"Hned k tomu ginu. Tamhle do rohu."
"Viděl někdo tonic?"
"Asi bude ještě v autě."
"Fajn. Kolik ho máme?"
"Myslím, že dvanáct flašek."
"Super. By mělo stačit."
"MĚLO?! Vždyť nikdo jinej než Wilďák gin s tonicem nepije!"
"Někdo by moh chtít SAMOTNEJ tonic."
"Když má alkohol?"
"No co? A Wilďák taky hodně vypije..."
14. 4. 2010, 17:00, byt Janna Wilda
Jann odložil hřeben a naposledy se prohlédl v zrcadle. Spokojeně kývl. Nebylo to špatné. Na osmadvacet let to nebylo vůbec špatné.
Upravil si červenou košili, jejíž první dva knoflíčky měl ležérně rozepnuté, a uhladil si černé sáčko. Někdo by si mohl myslet, že se poslední dobou obléká pořád stejně, jen ty košile mění... Měl by pravdu. Ale Jannovi se to tak líbilo. A navíc, dneska je JEHO den, takže se může obléct tak, jak uzná za vhodné.
Zkontroloval, jestli má v kapsách peněženku a mobil. Klíče teprve přidá. Mrkl na svůj odraz v zrcadle a vyšel z koupelny.
V předsíni se obul, načež otevřel dveře bytu a vyšel na chodbu. Když sbíhal po schodech, zkontroloval na displeji telefonu čas. Výborně. Má tam být zhruba... teď.
Stane se...
S pískáním vyšel z domu a zamířil si to tam, kde se konala jeho narozeninová oslava...
14. 4 2010, 17:32, Jannova zkušebna
Tmavovlasý zpěvák nasadil profesionální úsměv a otevřel dveře zkušebny. Jak očekával, zábava už byla i bez něj v plném proudu. Koneckonců, proč by jeho skupina a všichni hosté měli čekat na oslavence? To přece nedávalo smysl...
Stihl udělat jen pár kroků do místnosti, když se za ním ozval výkřik.
"Wildí!"
A vzápětí na Jannových zádech kdosi visel. Jann vyjekl.
O okamžik později se ozvalo žuchnutí, jak onu osobu zradily paže a osoba se zřítila přímo na zem. Jann se zvědavě otočil.
"Robi?" pozvedl obočí.
"Áno, Wildí?" zaculil se široce onen oslovený, který seděl na zadku na podlaze.
"Je půl šestý. To už jsi tak OŽRALEJ?"
"Áno, prosím!" potvrdil Robin, načež se pozadu zhroutil na zem.
Jann překvapeně zamrkal.
"Tohle bude ještě zajímavej večer," zamumlal.
Kolem ramen ucítil pevnou paži.
"Koukám, Robínek to zabalil. Já mu řikal, ať to nepřehání. No nic, třeba se ještě probere. Všechno nejlepší, Wildíku, mimochodem!"
"Jo, díky, Tendy," ušklíbl se Jann.
"Kluci!" křikl Tender. "Dejte toho magora někdo na gauč! Ať se z toho vyspí..."
Načež se Tender od Janna odlepil a zřejmě si šel nalít další alkoholický nápoj. Jann se jen tak tak stihl otočit směrem do zkušebny, když se k němu ze strany přiřítil další člověk a vtiskl mu velmi vlhkou pusu na tvář.
"Wildíku!" zasmál se.
"Antti. Ahoj," pozdravil Jann druhého člena skupiny Volter.
"Všechno nejlepší, zlatíčko!" zahlaholil Antti. "Představ si, chtěli sežrat tvůj dort! Ale já jim to NEDOVOLIL!"
"No, tak to od tebe bylo moc hezký, Antti..."
"Tak pojď! Sfoukneš svíčky a načneme ho!"
"Ano, Antti. Jak pravíš, Antti..."
14. 4. 2010, 21:18, PŘED Jannovou zkušebnou
Jann netušil, proč se sem vlastně nechal dotáhnout. Od chvíle, kdy se rozhodl seknout s kouřením, měl zvláštní tendenci nesnášet lidi, co ještě kouří. A taky nesnášet sebe za to, že se rozhodl seknout s kouřením a nemůže si zapálit, když ho něco vynervuje.
A teď tu stál a sledoval, jak si jeho milovaná mladší sestřička ničí plíce cigaretou. A on jí u toho ještě dělal společnost, pročež jí to jakožto starší bratr zřejmě i tiše schvaloval.
A k tomu s ním vypitý alkohol nedělal to, co měl. Místo radosti začal být melancholický.
Opřel se o zeď a zíral před sebe.
"Tak jsem to prošvih..." pronesl dramaticky.
"A co?" pozvedla dívka, která jako by mu z oka vypadla, obočí.
"Sedmadvacet. Nejnebezpečnější věk. Je mi osmadvacet. A ještě žiju."
Zadívala se na něj a ohrnula horní ret. Cigaretu upustila na zem.
"Bráško... Potřebuješ víc pít."
"A musím?" zeptal se opatrně.
"Jo," kývla. "Musíš. Jdeme. Dáš si pořádnýho panáka, ne tu svoji limonádu!"
"V tý limonádě JE panák!"
"Ano, zlato, ale ty si dáš úplně obyčejnýho panáka, jasno? Dobrou vodku. Buď trochu Fin!"
"A můžu k ní dostat džus?"
"Ani OMYLEM! Pohyb!"
14. 4. 2010, 23:51, kdesi v Tampere
Jann se zapotácel a chytil kolem pasu osobu, která váhavě kráčela kolem něj.
"Wendy! Oh WENDY!" zapěl statečně.
"Já jsem Robin, ale řikej mi, jak se ti zlíbí, zlato!" odvětila osoba, jíž nebyl nikdo jiný než Robin Savage, který se zhruba před hodinou probral ze svého alkoholem přivozeného spánku, ovšem jen proto, aby se mohl dál opíjet.
"Wendy! Chci nějakou Wendy! Chci ŽENSKOU!"
"Jo, Wilďáku..." zahihňal se Robin. "Tak to bude asi menší problémek..."
"Hm, ale ne. Oblíču ti sukýnku, někde nějakou mám, a třeba najdu nějakou podprdu od fanynky... To pude!"
"Wilďáku, ale stejně tu je jedna MENŠÍ komplikace! Já nemám... Víš, tu část těla, kam bys ženský běžně strčil nádobíčko!"
"Ale..." dolehl k Robinovi z druhé strany ženský hlas. "Snad se velectěný pan Savage NESTYDÍ?! To by moc nesedělo k jeho jménu..."
"To jméno, drahoušku," otočil se přiopile Robin, "mi vymyslel tvůj bratr. Nemám páru, kde ho vzal, vážně. Ale jestli to chceš u někoho reklamovat, tak u něj!"
"Jannie..." protáhla mladá žena. "Chci ti reklamovat kytaristu!"
"Smůla. Reklamace zásadně neberu!" vyplázl na ni Jann jazyk. "A já chci, kurva, ženskou! Je mi osmadvacet! Nechci bejt furt sám! Proč se mnou ŽÁDNÁ nevydrží?!"
"Páč jsi sobeckej, sebestřednej workoholik, co si svý soukromí chrání tak úzkostlivě, že libovolný státní tajemství je proti němu informace vyvěšená na facebooku!"
"Tak tohle, sestřičko, od tebe bylo vyloženě OŠKLIVÝ!"
"Když přestaneš bejt tak nesnesitelně stydlivej, tak nakonec určitě najdeš svoji Wendy!" ozval se za ním další ženský a mírně alkoholem ovlivněný hlas. "Na druhou stranu, jsou ženský, kterejm stydlivost přijde rozkošná!"
"Poppy!" zasmál se Jann a pustil se Robina tak náhle, až se kytarista, který tím ztratil podporu, sesul k zemi. Jann to ignoroval. "Poppy..." zopakoval. "Já málem zapomněl, že jdeš taky s náma! Pojď sem!"
Žena se zahihňala a nechala se od Janna obejmout kolem pasu. Spolu vykročili dopředu, pryč od Robina, kterého se Jannova sestra právě snažila dostat zpět na nohy tak vehementně, že nějak skončila na jeho klíně.
Jann je ignoroval.
15. 4. 2010, 11:42, byt Janna Wilda
Hnědé oči se pomalu otevřely do zamlženého rána.
Jann tiše zaklel a otřel se tváří o polštář, aby z úst dostal své vlasy.
Narůžovělé rty se roztáhly do širokého zívnutí a paže se pokusily protáhnout...
Ale narazily na překážku.
A ačkoliv doteď měl Jann oči otevřené, až teď jimi začal vnímat obraz.
První, co spatřil, byly zvlněné zrzavé vlasy. Pak si uvědomil, že k těm vlasům patří i záda a vlastně celé tělo ženy.
Jann se kousl do rtu, když se mu do mozku náhle začaly dobývat obrazy uplynulé noci.
Posunul se, aby ji mohl obejmout. Sakra, tohle se mu líbilo. Moc líbilo.
"Poppy..." zašeptal.
"Dobrý ráno," odpověděla tiše.
"Jsi dlouho vzhůru?"
"Ani ne."
"Mohla jsi vstát. Nevzbudila bys mě."
Pootočila hlavu, aby se na něj mohla usmát.
"Mně je takhle fajn..."
Políbil ji.
"Bylo to úžasný."
"Ano, Jannie, bylo."
Zaculil se.
"Zopakujem si to?"
"Kdykoliv."
Rukou sjížděl po jejím nahém těle, od ramene přes pas až na levý bok. Tam jeho dlaň zastavila.
"Jsi nádherná."
"Děkuju... Ehm, mimochodem..."
"Ano?"
"Před chvílí ti na mobil přišla zpráva. Tvoje sestra spala s Robinem."
Jann vytřeštil oči.
"No... To mi ten devětadvacátej rok života pěkně začíná..."
Hnědé oči se pomalu otevřely do slunného rána.
Jann zavrněl a otřel se hlavou o polštář, takže jeho černé vlasy se mírně zelektrizovaly.
Narůžovělé rty se roztáhly do širokého zívnutí a paže se rozmáchly v širokém protažení.
Jen pozvolna se Jann Wilde zvedal z postele. Přehodil nohy přes okraj a vklouzl do měkkých bílých pantoflí. Vstal a oblékl si hebký župan, který byl pověšený na vysokém čelu postele.
Pak se vydal přímo do obývacího pokoje, kde nakrmil svoje potkaní drahoušky. A jak se tak koukal na to, jak se malá tělíčka rvou o potravu, něco mu konečně došlo.
Dneska má narozeniny.
Dneska má tu OSLAVU.
A sakra.
14. 4. 2010, 12: 21, Jannova zkušebna
"A kam s touhle bednou vodky?"
"Hned k tomu ginu. Tamhle do rohu."
"Viděl někdo tonic?"
"Asi bude ještě v autě."
"Fajn. Kolik ho máme?"
"Myslím, že dvanáct flašek."
"Super. By mělo stačit."
"MĚLO?! Vždyť nikdo jinej než Wilďák gin s tonicem nepije!"
"Někdo by moh chtít SAMOTNEJ tonic."
"Když má alkohol?"
"No co? A Wilďák taky hodně vypije..."
14. 4. 2010, 17:00, byt Janna Wilda
Jann odložil hřeben a naposledy se prohlédl v zrcadle. Spokojeně kývl. Nebylo to špatné. Na osmadvacet let to nebylo vůbec špatné.
Upravil si červenou košili, jejíž první dva knoflíčky měl ležérně rozepnuté, a uhladil si černé sáčko. Někdo by si mohl myslet, že se poslední dobou obléká pořád stejně, jen ty košile mění... Měl by pravdu. Ale Jannovi se to tak líbilo. A navíc, dneska je JEHO den, takže se může obléct tak, jak uzná za vhodné.
Zkontroloval, jestli má v kapsách peněženku a mobil. Klíče teprve přidá. Mrkl na svůj odraz v zrcadle a vyšel z koupelny.
V předsíni se obul, načež otevřel dveře bytu a vyšel na chodbu. Když sbíhal po schodech, zkontroloval na displeji telefonu čas. Výborně. Má tam být zhruba... teď.
Stane se...
S pískáním vyšel z domu a zamířil si to tam, kde se konala jeho narozeninová oslava...
14. 4 2010, 17:32, Jannova zkušebna
Tmavovlasý zpěvák nasadil profesionální úsměv a otevřel dveře zkušebny. Jak očekával, zábava už byla i bez něj v plném proudu. Koneckonců, proč by jeho skupina a všichni hosté měli čekat na oslavence? To přece nedávalo smysl...
Stihl udělat jen pár kroků do místnosti, když se za ním ozval výkřik.
"Wildí!"
A vzápětí na Jannových zádech kdosi visel. Jann vyjekl.
O okamžik později se ozvalo žuchnutí, jak onu osobu zradily paže a osoba se zřítila přímo na zem. Jann se zvědavě otočil.
"Robi?" pozvedl obočí.
"Áno, Wildí?" zaculil se široce onen oslovený, který seděl na zadku na podlaze.
"Je půl šestý. To už jsi tak OŽRALEJ?"
"Áno, prosím!" potvrdil Robin, načež se pozadu zhroutil na zem.
Jann překvapeně zamrkal.
"Tohle bude ještě zajímavej večer," zamumlal.
Kolem ramen ucítil pevnou paži.
"Koukám, Robínek to zabalil. Já mu řikal, ať to nepřehání. No nic, třeba se ještě probere. Všechno nejlepší, Wildíku, mimochodem!"
"Jo, díky, Tendy," ušklíbl se Jann.
"Kluci!" křikl Tender. "Dejte toho magora někdo na gauč! Ať se z toho vyspí..."
Načež se Tender od Janna odlepil a zřejmě si šel nalít další alkoholický nápoj. Jann se jen tak tak stihl otočit směrem do zkušebny, když se k němu ze strany přiřítil další člověk a vtiskl mu velmi vlhkou pusu na tvář.
"Wildíku!" zasmál se.
"Antti. Ahoj," pozdravil Jann druhého člena skupiny Volter.
"Všechno nejlepší, zlatíčko!" zahlaholil Antti. "Představ si, chtěli sežrat tvůj dort! Ale já jim to NEDOVOLIL!"
"No, tak to od tebe bylo moc hezký, Antti..."
"Tak pojď! Sfoukneš svíčky a načneme ho!"
"Ano, Antti. Jak pravíš, Antti..."
14. 4. 2010, 21:18, PŘED Jannovou zkušebnou
Jann netušil, proč se sem vlastně nechal dotáhnout. Od chvíle, kdy se rozhodl seknout s kouřením, měl zvláštní tendenci nesnášet lidi, co ještě kouří. A taky nesnášet sebe za to, že se rozhodl seknout s kouřením a nemůže si zapálit, když ho něco vynervuje.
A teď tu stál a sledoval, jak si jeho milovaná mladší sestřička ničí plíce cigaretou. A on jí u toho ještě dělal společnost, pročež jí to jakožto starší bratr zřejmě i tiše schvaloval.
A k tomu s ním vypitý alkohol nedělal to, co měl. Místo radosti začal být melancholický.
Opřel se o zeď a zíral před sebe.
"Tak jsem to prošvih..." pronesl dramaticky.
"A co?" pozvedla dívka, která jako by mu z oka vypadla, obočí.
"Sedmadvacet. Nejnebezpečnější věk. Je mi osmadvacet. A ještě žiju."
Zadívala se na něj a ohrnula horní ret. Cigaretu upustila na zem.
"Bráško... Potřebuješ víc pít."
"A musím?" zeptal se opatrně.
"Jo," kývla. "Musíš. Jdeme. Dáš si pořádnýho panáka, ne tu svoji limonádu!"
"V tý limonádě JE panák!"
"Ano, zlato, ale ty si dáš úplně obyčejnýho panáka, jasno? Dobrou vodku. Buď trochu Fin!"
"A můžu k ní dostat džus?"
"Ani OMYLEM! Pohyb!"
14. 4. 2010, 23:51, kdesi v Tampere
Jann se zapotácel a chytil kolem pasu osobu, která váhavě kráčela kolem něj.
"Wendy! Oh WENDY!" zapěl statečně.
"Já jsem Robin, ale řikej mi, jak se ti zlíbí, zlato!" odvětila osoba, jíž nebyl nikdo jiný než Robin Savage, který se zhruba před hodinou probral ze svého alkoholem přivozeného spánku, ovšem jen proto, aby se mohl dál opíjet.
"Wendy! Chci nějakou Wendy! Chci ŽENSKOU!"
"Jo, Wilďáku..." zahihňal se Robin. "Tak to bude asi menší problémek..."
"Hm, ale ne. Oblíču ti sukýnku, někde nějakou mám, a třeba najdu nějakou podprdu od fanynky... To pude!"
"Wilďáku, ale stejně tu je jedna MENŠÍ komplikace! Já nemám... Víš, tu část těla, kam bys ženský běžně strčil nádobíčko!"
"Ale..." dolehl k Robinovi z druhé strany ženský hlas. "Snad se velectěný pan Savage NESTYDÍ?! To by moc nesedělo k jeho jménu..."
"To jméno, drahoušku," otočil se přiopile Robin, "mi vymyslel tvůj bratr. Nemám páru, kde ho vzal, vážně. Ale jestli to chceš u někoho reklamovat, tak u něj!"
"Jannie..." protáhla mladá žena. "Chci ti reklamovat kytaristu!"
"Smůla. Reklamace zásadně neberu!" vyplázl na ni Jann jazyk. "A já chci, kurva, ženskou! Je mi osmadvacet! Nechci bejt furt sám! Proč se mnou ŽÁDNÁ nevydrží?!"
"Páč jsi sobeckej, sebestřednej workoholik, co si svý soukromí chrání tak úzkostlivě, že libovolný státní tajemství je proti němu informace vyvěšená na facebooku!"
"Tak tohle, sestřičko, od tebe bylo vyloženě OŠKLIVÝ!"
"Když přestaneš bejt tak nesnesitelně stydlivej, tak nakonec určitě najdeš svoji Wendy!" ozval se za ním další ženský a mírně alkoholem ovlivněný hlas. "Na druhou stranu, jsou ženský, kterejm stydlivost přijde rozkošná!"
"Poppy!" zasmál se Jann a pustil se Robina tak náhle, až se kytarista, který tím ztratil podporu, sesul k zemi. Jann to ignoroval. "Poppy..." zopakoval. "Já málem zapomněl, že jdeš taky s náma! Pojď sem!"
Žena se zahihňala a nechala se od Janna obejmout kolem pasu. Spolu vykročili dopředu, pryč od Robina, kterého se Jannova sestra právě snažila dostat zpět na nohy tak vehementně, že nějak skončila na jeho klíně.
Jann je ignoroval.
15. 4. 2010, 11:42, byt Janna Wilda
Hnědé oči se pomalu otevřely do zamlženého rána.
Jann tiše zaklel a otřel se tváří o polštář, aby z úst dostal své vlasy.
Narůžovělé rty se roztáhly do širokého zívnutí a paže se pokusily protáhnout...
Ale narazily na překážku.
A ačkoliv doteď měl Jann oči otevřené, až teď jimi začal vnímat obraz.
První, co spatřil, byly zvlněné zrzavé vlasy. Pak si uvědomil, že k těm vlasům patří i záda a vlastně celé tělo ženy.
Jann se kousl do rtu, když se mu do mozku náhle začaly dobývat obrazy uplynulé noci.
Posunul se, aby ji mohl obejmout. Sakra, tohle se mu líbilo. Moc líbilo.
"Poppy..." zašeptal.
"Dobrý ráno," odpověděla tiše.
"Jsi dlouho vzhůru?"
"Ani ne."
"Mohla jsi vstát. Nevzbudila bys mě."
Pootočila hlavu, aby se na něj mohla usmát.
"Mně je takhle fajn..."
Políbil ji.
"Bylo to úžasný."
"Ano, Jannie, bylo."
Zaculil se.
"Zopakujem si to?"
"Kdykoliv."
Rukou sjížděl po jejím nahém těle, od ramene přes pas až na levý bok. Tam jeho dlaň zastavila.
"Jsi nádherná."
"Děkuju... Ehm, mimochodem..."
"Ano?"
"Před chvílí ti na mobil přišla zpráva. Tvoje sestra spala s Robinem."
Jann vytřeštil oči.
"No... To mi ten devětadvacátej rok života pěkně začíná..."
Žádné komentáře:
Okomentovat