Celou cestu do Tampere se Jonne zaobíral myšlenkami na Christuse a
jeho náhle získanou rodinu. Zdálo se, že stačí jedno 'nevinné'
předávkování k tomu, aby si dva lidé konečně uvědomili, že jsou do sebe
opravdu zamilovaní. A teď bude Kristian šťastně žít ve svém obrovském
bytě, s dcerou a přítelkyní, časem třeba i manželkou... Snad bude mít
víc štěstí než Jonne. Určitě by si to zasloužil.
Krajina
míjela za okny auta a Jonne byl stále smutnější. Nemusel vlakem. Larry
ho vezl. Jel pro slibované plechovky energetického nápoje. Ville nebyl
doma, už dávno Jonnemu psal, že se jde ožrat s Migém. A to si blonďáček
říkal, že by si třeba přeci jen mohli udělat hezký večer. Dobře, těšil
se zbytečně. Christus a jeho dlouholetá kamarádka byli šťastní se svou
nehodou z úletu na jednu noc (ano, dceruškou), ale Jonne, kterému
všichni prorokovali štěstí s Villem, se teď mohl utrápit. Začínal pomalu
nesnášet člověka, který původně měl být jeho životní láskou. Sakra!
Kdyby si Ville místo popíjení nějakého hnusu radši dupl a aspoň na pár
dní vypustil...
Ale ne. Osamělá sobota minula a neděle, vyplněná péčí o Villeho a jeho kocovinu, se už taky chýlila ke konci. Ville konečně vstal z postele a spolu s Jonnem se rozvaloval u televize. Každý na jednom konci pohovky, mezi nimi více než metrová mezera. Těsně před koncem nějakého trapně zábavného pořadu se Ville zvedl. K Jonneho zděšení jeho kroky zamířily do kuchyně.
"Ville?" zavolal opatrně Jonne. První slovo za poslední dvě hodiny.
"Co je?" zahučel nerudně Ville.
"Miláčku, já ti-"
Jonneho přerušil zvuk otevíraných dveří ledničky. Blonďák polkl. Teď nastával veliký problém. Co chvíli to musí-
"Aarone!" ozvalo se.
"Ano, Ville," přikrčil se Jonne.
Ville vběhl zpět do obývacího pokoje. Hrbil se a v jeho tváři bylo možno číst ohromný vztek. Postavil se před Jonneho. Z očí mu sršely blesky.
"V tvém vlastním zájmu doufám," procedil skrze sevřené zuby, "že můj Red Bull neodešel tam, kam předtím kafe!"
"Ne, Ville," odvětil odvážně Jonne, ačkoliv celé jeho tělo se třáslo strachem z hádky, která zákonitě musela přijít. Nebyla možnost, jak by se jí dalo vyhnout. Překročil hranici. "Tvůj Red Bull včera odvezl Larry."
"KAM ho odvezl?! A kdo mu to dovolil?!" zaječel Ville.
"Vzal ho Kristianovi. A dovolil jsem mu to já," přiznal Jonne.
"PROČ Kristianovi?!"
"Aby měl... náhradu za svoje povzbuzující pilulky."
"Proč náhradu?"
"No proto, že na nich nechce bejt závislej. A dal mi je, abych je nechal zničit."
"No ne, vážně? A co s tím má co dělat Red Bull?"
"Byl už moc... navyklej... Tak aby vůbec vstal z postele... Je to jen na přechodnou dobu... A ty s tím stejně musíš skoncovat!"
"Už ZASE?!"
"Ještě pořád."
"Chtěl jsi, abych nepil kafe! Nepiju!"
"A místo toho spořádáš víc energy drinků, než jsi dřív za den vypil toho kafe!"
"Proč ti to ale má vadit?"
"Vile, když nezvládáš, máš si vzít volno!"
"Copak můžu?!"
"Brzo budeš muset! Budeš muset přerušit nahrávání, protože ti ještě pořád chybí minimálně jedna písnička!"
"Nemusíme tam už žádnou dávat!"
"A natočíš osmiskladbový album? Gratuluju, to je teda výkon! Na šestou desku úžasný!"
"Není to TVOJE album, tak se nestarej!"
"Ale je to album mýho přítele!"
"To není tak jistý!"
"C-co?" zarazil se Jonne.
"Pokud mi nevrátíš Red Bull, nehodlám nadále být tvůj přítel!"
"A tohle myslíš vážně?"
"Smrtelně vážně!"
"Dobře. Dělej si, co chceš. Já ti to svinstvo vrátit nemíním."
"Jonne!" zavolal Ville za blonďákem, který se vydal ke dveřím pokoje.
Jonneho srdce nadějí poskočilo. Otočil se. Že by měl Ville rozum? "Ano?"
"Neodvažuj se zase zablokovat ložnici. Pokud chceš chrápat v tomhle bytě, máš k dispozici gauč. Rozumíš?"
"A... ano..."
Ale ne. Osamělá sobota minula a neděle, vyplněná péčí o Villeho a jeho kocovinu, se už taky chýlila ke konci. Ville konečně vstal z postele a spolu s Jonnem se rozvaloval u televize. Každý na jednom konci pohovky, mezi nimi více než metrová mezera. Těsně před koncem nějakého trapně zábavného pořadu se Ville zvedl. K Jonneho zděšení jeho kroky zamířily do kuchyně.
"Ville?" zavolal opatrně Jonne. První slovo za poslední dvě hodiny.
"Co je?" zahučel nerudně Ville.
"Miláčku, já ti-"
Jonneho přerušil zvuk otevíraných dveří ledničky. Blonďák polkl. Teď nastával veliký problém. Co chvíli to musí-
"Aarone!" ozvalo se.
"Ano, Ville," přikrčil se Jonne.
Ville vběhl zpět do obývacího pokoje. Hrbil se a v jeho tváři bylo možno číst ohromný vztek. Postavil se před Jonneho. Z očí mu sršely blesky.
"V tvém vlastním zájmu doufám," procedil skrze sevřené zuby, "že můj Red Bull neodešel tam, kam předtím kafe!"
"Ne, Ville," odvětil odvážně Jonne, ačkoliv celé jeho tělo se třáslo strachem z hádky, která zákonitě musela přijít. Nebyla možnost, jak by se jí dalo vyhnout. Překročil hranici. "Tvůj Red Bull včera odvezl Larry."
"KAM ho odvezl?! A kdo mu to dovolil?!" zaječel Ville.
"Vzal ho Kristianovi. A dovolil jsem mu to já," přiznal Jonne.
"PROČ Kristianovi?!"
"Aby měl... náhradu za svoje povzbuzující pilulky."
"Proč náhradu?"
"No proto, že na nich nechce bejt závislej. A dal mi je, abych je nechal zničit."
"No ne, vážně? A co s tím má co dělat Red Bull?"
"Byl už moc... navyklej... Tak aby vůbec vstal z postele... Je to jen na přechodnou dobu... A ty s tím stejně musíš skoncovat!"
"Už ZASE?!"
"Ještě pořád."
"Chtěl jsi, abych nepil kafe! Nepiju!"
"A místo toho spořádáš víc energy drinků, než jsi dřív za den vypil toho kafe!"
"Proč ti to ale má vadit?"
"Vile, když nezvládáš, máš si vzít volno!"
"Copak můžu?!"
"Brzo budeš muset! Budeš muset přerušit nahrávání, protože ti ještě pořád chybí minimálně jedna písnička!"
"Nemusíme tam už žádnou dávat!"
"A natočíš osmiskladbový album? Gratuluju, to je teda výkon! Na šestou desku úžasný!"
"Není to TVOJE album, tak se nestarej!"
"Ale je to album mýho přítele!"
"To není tak jistý!"
"C-co?" zarazil se Jonne.
"Pokud mi nevrátíš Red Bull, nehodlám nadále být tvůj přítel!"
"A tohle myslíš vážně?"
"Smrtelně vážně!"
"Dobře. Dělej si, co chceš. Já ti to svinstvo vrátit nemíním."
"Jonne!" zavolal Ville za blonďákem, který se vydal ke dveřím pokoje.
Jonneho srdce nadějí poskočilo. Otočil se. Že by měl Ville rozum? "Ano?"
"Neodvažuj se zase zablokovat ložnici. Pokud chceš chrápat v tomhle bytě, máš k dispozici gauč. Rozumíš?"
"A... ano..."
Žádné komentáře:
Okomentovat