Tak, tímto se Arvari loučí s další ff. Doufá, že jste se
příjemně pobavili, a děkuje za pozornost. Vy citlivější si teď připravte
kapesníčky...
Zvonek v předsíni drnčel.
Jonne, jen v tmavých džínách a bez trička, se vyřítil z ložnice. Málem zakopl o své rozházené boty a vrhl se ke dveřím. Kdo to může být? Nikoho nečekal. Jen Villeho, ale ten má snad klíče. Nebo ne?
"Kulta, ty sis-"
Jonnemu zmrzla slova na rtech, když spatřil Lindeho, kytaristu HIM, naprosto bledého a bez života v očích.
"Ahoj, Jonne," zašeptal kytarista.
"Pojď dál," vyhrkl Jonne a rychle ustoupil z cesty. Sakra, co se jen mohlo... "Lily, co se stalo?!"
Ale Linde nepromluvil, dokud pomalu nedošel do obývacího pokoje, kde se sesul na pohovku. Zadíval se na Jonneho očima, které se skoro až divily, že ho druhý blonďák vůbec následoval.
"Linde," oslovil ho znovu Jonne. "Kde je Ville?"
Bolest se mihla v kytaristových očích.
"Jonníku, ty mě za tohle budeš nenávidět. Budeš mě nenávidět, že ti to říkám, ale někdo to udělat musel a všichni se shodli, že já budu nejlepší, ale pravda je, že sám nevím co dělat, takže jsem tady a..."
"Co se stalo Villemu?!"
Šílená, hrozivá předtucha, která Jonneho celý den tiše pronásledovala, ale kterou pokaždé dokázal rychle setřást, ho náhle dostihla. Ville, kruci, něco bylo s JEHO Villem! A Linde mu to zjevně nechtěl říct...
Jonneho myslí se mihl obraz nejhorší. Obraz, který ho nedávno vyděsil ve snu, obraz klidného Villeho v černé rakvi.
"Jonne..." pokusil se znovu Linde.
"On mi umřel, viď?" zajíkl se Jonne.
Lilyho mlčení bylo ještě horší než prosté a jednoduché ano. Jediné, čeho se Jonne nakonec dočkal, bylo pomalé kývnutí.
Z očí se mu vyvalily slzy. "Co se stalo?" zeptal se tenoučkým hláskem.
"Asi srdce. Prostě se skácel k zemi. Už jsme nenahrávali, jen tak blbli, on zpíval a najednou tam ležel, nehýbal se a oči třeštil do stropu, v první chvíli jsme mysleli, že si z nás jen utahuje... Jonne, mně je tak strašně!"
"Ville je..."
Jonneho mozek odmítal přijmout skutečnost, že Ville Valo, JEHO Ville Valo, už nežije.
"Dneska je to přeci osm měsíců!"
"Já vím. Hrozně se na tu večeři těšil, opravdu! Dlouho jsem ho neviděl tak šťastnýho jako dneska ráno. Říkal dokonce, že jste se po probuzení milovali..."
"Ville..."
Jonne složil tvář do dlaní. Plakal. Usedavě plakal, když si vzpomněl na to ráno. Touha v paprscích vycházejícího slunce, Villeho ruce na Jonneho kůži, Jonneho nehty ve Villeho zádech, kdyby se tohohle vzdali, mohl třeba ještě žít...
Lily nevěděl, co dělat. Utěšovat nebo odejít? Nikdy si s Jonnem nebyli tak blízcí, aby teď cítil právo být tím, kdo mu nabídne rameno na vyplakání. Larry nebo Christus by se sem mohli dostat během pár hodin. Ale třeba by měl do té doby zůstat. Sakra!
"Lily... prosím, jdi," zašeptal náhle Jonne a vyřešil tak Lindeho dilema. "Chci být sám..."
Linde chápal. Přesně to chtěl i on. Samotu na přemýšlení, samotu na truchlení. Dnes se domů nevrátí. Přespí někde v hotelu. Vždyť Jonne ztratil milence, se kterým byl něco málo přes půl roku. Linde ztratil přítele, se kterým byl snad celý život.
Když uslyšel bouchnutí hlavních dveří, Jonne vstal. Otřel slzy. Odešel do ložnice.
Na posteli leželo oblečení. Před Lilyho příchodem vybíral to nejlepší. Teď ne. Jen vzal černou košili a natáhl ji na sebe.
Vydal se do koupelny. Jeho obraz v zrcadle se usmíval. Začal se upravovat. Musí vypadat krásně. Musí mu to slušet.
Dnes přeci večeří s Villem...
Jonne, jen v tmavých džínách a bez trička, se vyřítil z ložnice. Málem zakopl o své rozházené boty a vrhl se ke dveřím. Kdo to může být? Nikoho nečekal. Jen Villeho, ale ten má snad klíče. Nebo ne?
"Kulta, ty sis-"
Jonnemu zmrzla slova na rtech, když spatřil Lindeho, kytaristu HIM, naprosto bledého a bez života v očích.
"Ahoj, Jonne," zašeptal kytarista.
"Pojď dál," vyhrkl Jonne a rychle ustoupil z cesty. Sakra, co se jen mohlo... "Lily, co se stalo?!"
Ale Linde nepromluvil, dokud pomalu nedošel do obývacího pokoje, kde se sesul na pohovku. Zadíval se na Jonneho očima, které se skoro až divily, že ho druhý blonďák vůbec následoval.
"Linde," oslovil ho znovu Jonne. "Kde je Ville?"
Bolest se mihla v kytaristových očích.
"Jonníku, ty mě za tohle budeš nenávidět. Budeš mě nenávidět, že ti to říkám, ale někdo to udělat musel a všichni se shodli, že já budu nejlepší, ale pravda je, že sám nevím co dělat, takže jsem tady a..."
"Co se stalo Villemu?!"
Šílená, hrozivá předtucha, která Jonneho celý den tiše pronásledovala, ale kterou pokaždé dokázal rychle setřást, ho náhle dostihla. Ville, kruci, něco bylo s JEHO Villem! A Linde mu to zjevně nechtěl říct...
Jonneho myslí se mihl obraz nejhorší. Obraz, který ho nedávno vyděsil ve snu, obraz klidného Villeho v černé rakvi.
"Jonne..." pokusil se znovu Linde.
"On mi umřel, viď?" zajíkl se Jonne.
Lilyho mlčení bylo ještě horší než prosté a jednoduché ano. Jediné, čeho se Jonne nakonec dočkal, bylo pomalé kývnutí.
Z očí se mu vyvalily slzy. "Co se stalo?" zeptal se tenoučkým hláskem.
"Asi srdce. Prostě se skácel k zemi. Už jsme nenahrávali, jen tak blbli, on zpíval a najednou tam ležel, nehýbal se a oči třeštil do stropu, v první chvíli jsme mysleli, že si z nás jen utahuje... Jonne, mně je tak strašně!"
"Ville je..."
Jonneho mozek odmítal přijmout skutečnost, že Ville Valo, JEHO Ville Valo, už nežije.
"Dneska je to přeci osm měsíců!"
"Já vím. Hrozně se na tu večeři těšil, opravdu! Dlouho jsem ho neviděl tak šťastnýho jako dneska ráno. Říkal dokonce, že jste se po probuzení milovali..."
"Ville..."
Jonne složil tvář do dlaní. Plakal. Usedavě plakal, když si vzpomněl na to ráno. Touha v paprscích vycházejícího slunce, Villeho ruce na Jonneho kůži, Jonneho nehty ve Villeho zádech, kdyby se tohohle vzdali, mohl třeba ještě žít...
Lily nevěděl, co dělat. Utěšovat nebo odejít? Nikdy si s Jonnem nebyli tak blízcí, aby teď cítil právo být tím, kdo mu nabídne rameno na vyplakání. Larry nebo Christus by se sem mohli dostat během pár hodin. Ale třeba by měl do té doby zůstat. Sakra!
"Lily... prosím, jdi," zašeptal náhle Jonne a vyřešil tak Lindeho dilema. "Chci být sám..."
Linde chápal. Přesně to chtěl i on. Samotu na přemýšlení, samotu na truchlení. Dnes se domů nevrátí. Přespí někde v hotelu. Vždyť Jonne ztratil milence, se kterým byl něco málo přes půl roku. Linde ztratil přítele, se kterým byl snad celý život.
Když uslyšel bouchnutí hlavních dveří, Jonne vstal. Otřel slzy. Odešel do ložnice.
Na posteli leželo oblečení. Před Lilyho příchodem vybíral to nejlepší. Teď ne. Jen vzal černou košili a natáhl ji na sebe.
Vydal se do koupelny. Jeho obraz v zrcadle se usmíval. Začal se upravovat. Musí vypadat krásně. Musí mu to slušet.
Dnes přeci večeří s Villem...
Žádné komentáře:
Okomentovat