Ten sladký den naprosté pohody utekl jako voda.
Ville
se vzbudil až v jednu hodinu odpoledne. To byl jeden z jeho rekordů.
Znovu, jako už tolikrát za poslední dny, ho napadlo, že stárne. Dřív mu
nedělalo problémy nahrávat desku a mezitím ještě koncertovat. A teď měl
JENOM nahrávat, ale po tak krátké době se málem zhroutil.
Nechtěl to Jonnemu přiznat, ale celé to volno si vzal i kvůli sobě samému. Byl na konci svých sil a na samém pokraji fyzického vyčerpání. Jenže to bylo všechno jen proto, že zatím se snažil všechno zvládnout bez kávy a dalších věcí s kofeinem. Až se vrátí k nahrávání, tak se používání té spásné, hnědé tekutiny nemá šanci vyhnout. Pokud ovšem nechce nahrávání věčně přerušovat kvůli své rekonvalescenci. A to byl ze všech nejmladší!
Rozhodně nechtěl všechno zpomalovat svým volnem. Stačilo, že si Linde vymohl víkendy volné, aby mohl být s tím svým mrnětem. Díky tomu celý ten proces potrvá mnohem déle, než kdyby nahrávali prakticky bez zastávky, jako tomu bývalo dřív. Třeba díky tomu ale Ville dokáže napsat ještě pár písniček. Vždyť skoro nic nemají...
"Ville?" zašeptal Jonne.
Ville sebou prudce trhl.
"Copak je, blondýnečko?" zeptal se, když si uvědomil, kde je, a že ten, co na něj právě promluvil, byl skutečně jen Jonne.
"O čem přemýšlíš?"
"O všem," zamumlal Ville.
"A proč přemýšlíš, když se máš dívat?" zvedl Jonne hlavu, aby si mohl Villeho prohlédnout. "Jsi úplně bílej. Vypadáš příšerně."
"Je mi dobře," špitl Ville. "Jen..."
"Jen co?!" vyrazil Jonne do útoku ve chvíli, kdy bylo jisté, že Ville svou větu nemíní dokončit.
"Jen asi zase půjde spát brzo. Ale ty se tu klidně můžeš ještě-"
"Ani omylem," zamítl Jonne. Vzal ovladač a namířil jej na televizi. Ta se po jediném stisku tlačítka vypnula. Jonne se usmál.
"Nemusíš," řekl tiše Ville.
"Stejně mě to nebavilo."
"Tak co budeš dělat?"
"No co asi? Půjdu s tebou do postýlky..."
"Jonne, ne."
"Já bych ale chtěl."
"Dneska ne. Lásko, prosím..."
"Nemusíš se namáhat. Nemusíš hnout ani prstem!" ujistil ho Jonne.
"Blondýnečko," vzdychl Ville. "Já se na to necítím. Pochop."
Ville vstal a Jonneho nechal v obývacím pokoji samotného. Blonďák se chvíli zmateně díval za ním, ale poté se také zvedl a vyrazil do ložnice.
"Chápu to, lásko," oznámil člověku, který se právě svlékal. Jonne ho chvíli pozoroval. Ville k němu stál zády, takže Jonne měl dokonalý výhled na jeho pod kůží se lehce rýsující svaly. Nejvíc ale jeho pohled poutalo Villeho tetování. Oči. Oči, které Jonneho hypnotizovaly stejně dobře, jako to uměly Villeho vlastní.
"Ty se nesvlečeš?" otočil se tmavovlasý muž.
"Já-á..." zakoktal se Jonne. "Myslím, že si nejdřív dám ledovou sprchu.
Ville se ušklíbl. "Pojď sem."
Jonne váhavě přistoupil, aby byl pevně sevřen ve Villeho náručí. Snažil se nevnímat Villeho přirozenou vůni, kterou tolik miloval, směs tabáku a drahé vody po holení. Snažil se opravdu vší silou. Protože jak jednou vdechne jeho tělesný parfém, bude ztracený. Bude potřebovat milování. Villeho ruce jako náhodou zabloudily pod blonďáčkovo volné domácí tričko. Jonne sebou trhl. Takhle pod tou sprchou stráví nejmíň hodinu!
"Takže ty nechceš, jo?"
Políbil Villeho na krk. Neztratit tvář...
"Nechci tě," zamumlal Ville. "Nechci tebe, ale chci, abys..."
Jonne vytřeštil oči nad nevyřčenou prosbou. "Ale miláčku!"
"Myslím," usmál se Ville.
"Přeci se na to necítíš!"
"Na tohle ano."
"Kulta-"
"Jonne..."
Vyslovoval jeho jméno jako nějaké kouzlo. Zakletí, co slibovalo rozkoš. Sevřel Jonneho tvář, aby blonďák nemohl cuknout.
"Copak to takhle jde?" zašeptal Jonne.
"Už jsme to tak dělali. A já tě potřebuju uvnitř..."
"Ville, kulta."
Jonne měl pocit, že se co nevidět rozpustí. Takhle to nedělali nejmíň-
"Dva měsíce," špitl Ville. "Tak se nenech prosit."
"Nenechám, neboj..."
Jako ve snu Villeho osvobodil z posledního kousku oblečení. Černé trenýrky letěly k zemi jen chvílii předtím, než si Ville pomalu, svůdně lehl na břicho.
"Čekám..." řekl tiše. Pak provokativně nadzvedl zadeček.
Jonne hlasitě vzdychl. Bleskově ze sebe strhl tričko, z džínsů skoro vyskočil. Žádné spodní prádlo, teď se to hodilo. Z nočního stolku sebral vždy připravený lubrikační gel. Klekl si nad Villeho a naklonil se, aby ho mohl políbit na krk.
"Určitě?" zeptal se.
"Nezdržuj," vydechl Ville.
Jonne si na prsty vymáčkl pár kapek čirého gelu. Věděl, že musí postupovat pomalu, protože Ville není na takovéhle věci zvyklý. Ale bylo to zcela proti jeho přesvědčení. Už chtěl být ve svém miláčkovi. Jen velkou silou vůle se dokázal ovládnout a ponořit do Villeho jen jediný prst. Žádný odpor. Pomalu přidal druhý a začal jimi mírně pohybovat.
"Tohle není nutný," zabručel Ville.
"Ale je..."
"Jonne!"
"Jen si to užívej..."
Ville si skutečně užíval. Když začal přirážet na tři jeho prsty, bylo Jonnemu jasné, že svou práci odvedl skutečně dobře. Byl čas přejít k dalšímu kroku.
"Připraven?" zamumlal Villemu do ucha.
"Prosím..."
Jonne proklínal výškový rozdíl mezi sebou a Villem. Tak rád by se svému milenci teď díval do očí, ale věděl, že by nemohl, ani kdyby Ville ležel na zádech. Musí se spokojit s jinýma očima. Tohle byla nejpohodlnější poloha, jak mohl svého drahého pomilovat.
Pomalinku do Villeho vstoupil. Cítil tu vzrušující těsnost, která ho v tom okamžiku zcela objímala. Ville zalapal po dechu, Jonne zasténal. Nikdy tohle nevydržel dlouho. Teď to nemohlo být jiné. Byl už předtím tak vzrušený. Moc těsný, to byl Ville Valo. Jonne zlehka dorazil do cíle své cesty Villem. Teď musel pár okamžiků počkat. Dokud starší muž sám neřekne, že chce pokračovat, nebo-
Ville se mírně prohnul v zádech, což si Jonne správně vyložil jako souhlas naprosto se vším. Mírně stáhl boky zpět, ale jen proto, aby je vzápětí trýznivě přirazil. Z Villeho úst unikl lehoučký sten. Jonne zamumlal jeho jméno. Přesunul jednu ruku pod Villeho tělo, aby ho mohl dráždit ve stejném rytmu, v jakém Villeho týral svým mužstvím.
"Blondýnečko!" zaúpěl Ville.
"Ne. Nemluv..."
Do nebe byli vystřeleni ve stejný okamžik. Ville prostě nebyl schopen vydržet celou tu extatickou situaci. Jonneho přinutila šílet ta nezvyklá rozkoš, kterou mu Ville poskytoval svým sténáním a tím, jak se kolem něj stáhl... To nebyla ruka nebo ústa, tohle bylo mnohem reálnější!
Když si lehl vedle Villeho, s překvapením zjistil, že jeho milenec musel usnout prakticky ihned po svém orgasmu. Usmál se a lehce ho sevřel v náručí.
"Dobrou noc, miláčku..."
Nechtěl to Jonnemu přiznat, ale celé to volno si vzal i kvůli sobě samému. Byl na konci svých sil a na samém pokraji fyzického vyčerpání. Jenže to bylo všechno jen proto, že zatím se snažil všechno zvládnout bez kávy a dalších věcí s kofeinem. Až se vrátí k nahrávání, tak se používání té spásné, hnědé tekutiny nemá šanci vyhnout. Pokud ovšem nechce nahrávání věčně přerušovat kvůli své rekonvalescenci. A to byl ze všech nejmladší!
Rozhodně nechtěl všechno zpomalovat svým volnem. Stačilo, že si Linde vymohl víkendy volné, aby mohl být s tím svým mrnětem. Díky tomu celý ten proces potrvá mnohem déle, než kdyby nahrávali prakticky bez zastávky, jako tomu bývalo dřív. Třeba díky tomu ale Ville dokáže napsat ještě pár písniček. Vždyť skoro nic nemají...
"Ville?" zašeptal Jonne.
Ville sebou prudce trhl.
"Copak je, blondýnečko?" zeptal se, když si uvědomil, kde je, a že ten, co na něj právě promluvil, byl skutečně jen Jonne.
"O čem přemýšlíš?"
"O všem," zamumlal Ville.
"A proč přemýšlíš, když se máš dívat?" zvedl Jonne hlavu, aby si mohl Villeho prohlédnout. "Jsi úplně bílej. Vypadáš příšerně."
"Je mi dobře," špitl Ville. "Jen..."
"Jen co?!" vyrazil Jonne do útoku ve chvíli, kdy bylo jisté, že Ville svou větu nemíní dokončit.
"Jen asi zase půjde spát brzo. Ale ty se tu klidně můžeš ještě-"
"Ani omylem," zamítl Jonne. Vzal ovladač a namířil jej na televizi. Ta se po jediném stisku tlačítka vypnula. Jonne se usmál.
"Nemusíš," řekl tiše Ville.
"Stejně mě to nebavilo."
"Tak co budeš dělat?"
"No co asi? Půjdu s tebou do postýlky..."
"Jonne, ne."
"Já bych ale chtěl."
"Dneska ne. Lásko, prosím..."
"Nemusíš se namáhat. Nemusíš hnout ani prstem!" ujistil ho Jonne.
"Blondýnečko," vzdychl Ville. "Já se na to necítím. Pochop."
Ville vstal a Jonneho nechal v obývacím pokoji samotného. Blonďák se chvíli zmateně díval za ním, ale poté se také zvedl a vyrazil do ložnice.
"Chápu to, lásko," oznámil člověku, který se právě svlékal. Jonne ho chvíli pozoroval. Ville k němu stál zády, takže Jonne měl dokonalý výhled na jeho pod kůží se lehce rýsující svaly. Nejvíc ale jeho pohled poutalo Villeho tetování. Oči. Oči, které Jonneho hypnotizovaly stejně dobře, jako to uměly Villeho vlastní.
"Ty se nesvlečeš?" otočil se tmavovlasý muž.
"Já-á..." zakoktal se Jonne. "Myslím, že si nejdřív dám ledovou sprchu.
Ville se ušklíbl. "Pojď sem."
Jonne váhavě přistoupil, aby byl pevně sevřen ve Villeho náručí. Snažil se nevnímat Villeho přirozenou vůni, kterou tolik miloval, směs tabáku a drahé vody po holení. Snažil se opravdu vší silou. Protože jak jednou vdechne jeho tělesný parfém, bude ztracený. Bude potřebovat milování. Villeho ruce jako náhodou zabloudily pod blonďáčkovo volné domácí tričko. Jonne sebou trhl. Takhle pod tou sprchou stráví nejmíň hodinu!
"Takže ty nechceš, jo?"
Políbil Villeho na krk. Neztratit tvář...
"Nechci tě," zamumlal Ville. "Nechci tebe, ale chci, abys..."
Jonne vytřeštil oči nad nevyřčenou prosbou. "Ale miláčku!"
"Myslím," usmál se Ville.
"Přeci se na to necítíš!"
"Na tohle ano."
"Kulta-"
"Jonne..."
Vyslovoval jeho jméno jako nějaké kouzlo. Zakletí, co slibovalo rozkoš. Sevřel Jonneho tvář, aby blonďák nemohl cuknout.
"Copak to takhle jde?" zašeptal Jonne.
"Už jsme to tak dělali. A já tě potřebuju uvnitř..."
"Ville, kulta."
Jonne měl pocit, že se co nevidět rozpustí. Takhle to nedělali nejmíň-
"Dva měsíce," špitl Ville. "Tak se nenech prosit."
"Nenechám, neboj..."
Jako ve snu Villeho osvobodil z posledního kousku oblečení. Černé trenýrky letěly k zemi jen chvílii předtím, než si Ville pomalu, svůdně lehl na břicho.
"Čekám..." řekl tiše. Pak provokativně nadzvedl zadeček.
Jonne hlasitě vzdychl. Bleskově ze sebe strhl tričko, z džínsů skoro vyskočil. Žádné spodní prádlo, teď se to hodilo. Z nočního stolku sebral vždy připravený lubrikační gel. Klekl si nad Villeho a naklonil se, aby ho mohl políbit na krk.
"Určitě?" zeptal se.
"Nezdržuj," vydechl Ville.
Jonne si na prsty vymáčkl pár kapek čirého gelu. Věděl, že musí postupovat pomalu, protože Ville není na takovéhle věci zvyklý. Ale bylo to zcela proti jeho přesvědčení. Už chtěl být ve svém miláčkovi. Jen velkou silou vůle se dokázal ovládnout a ponořit do Villeho jen jediný prst. Žádný odpor. Pomalu přidal druhý a začal jimi mírně pohybovat.
"Tohle není nutný," zabručel Ville.
"Ale je..."
"Jonne!"
"Jen si to užívej..."
Ville si skutečně užíval. Když začal přirážet na tři jeho prsty, bylo Jonnemu jasné, že svou práci odvedl skutečně dobře. Byl čas přejít k dalšímu kroku.
"Připraven?" zamumlal Villemu do ucha.
"Prosím..."
Jonne proklínal výškový rozdíl mezi sebou a Villem. Tak rád by se svému milenci teď díval do očí, ale věděl, že by nemohl, ani kdyby Ville ležel na zádech. Musí se spokojit s jinýma očima. Tohle byla nejpohodlnější poloha, jak mohl svého drahého pomilovat.
Pomalinku do Villeho vstoupil. Cítil tu vzrušující těsnost, která ho v tom okamžiku zcela objímala. Ville zalapal po dechu, Jonne zasténal. Nikdy tohle nevydržel dlouho. Teď to nemohlo být jiné. Byl už předtím tak vzrušený. Moc těsný, to byl Ville Valo. Jonne zlehka dorazil do cíle své cesty Villem. Teď musel pár okamžiků počkat. Dokud starší muž sám neřekne, že chce pokračovat, nebo-
Ville se mírně prohnul v zádech, což si Jonne správně vyložil jako souhlas naprosto se vším. Mírně stáhl boky zpět, ale jen proto, aby je vzápětí trýznivě přirazil. Z Villeho úst unikl lehoučký sten. Jonne zamumlal jeho jméno. Přesunul jednu ruku pod Villeho tělo, aby ho mohl dráždit ve stejném rytmu, v jakém Villeho týral svým mužstvím.
"Blondýnečko!" zaúpěl Ville.
"Ne. Nemluv..."
Do nebe byli vystřeleni ve stejný okamžik. Ville prostě nebyl schopen vydržet celou tu extatickou situaci. Jonneho přinutila šílet ta nezvyklá rozkoš, kterou mu Ville poskytoval svým sténáním a tím, jak se kolem něj stáhl... To nebyla ruka nebo ústa, tohle bylo mnohem reálnější!
Když si lehl vedle Villeho, s překvapením zjistil, že jeho milenec musel usnout prakticky ihned po svém orgasmu. Usmál se a lehce ho sevřel v náručí.
"Dobrou noc, miláčku..."
Žádné komentáře:
Okomentovat