Ten týden byl jen jejich, nikdo jim ho nemohl sebrat. Ale utekl
až moc rychle. Teď byl Ville už měsíc v plné práci a žil jen ze
vzpomínek na těch úžasných sedm dní.
Pravda, měl Jonneho u
sebe. Každý večer, každou noc. A víkendy. Právě víkendy byly jediná
příležitost, kdy se zmohl na sex. Pro větší upřesnění to byla sobota,
ten den, kdy se s Jonnem pravidelně milovali. V pátek byl Ville příliš
unavený a v neděli už sbíral síly na další pracovní týden.
Právě byl pátek. Ville se všemožně snažil zůstat vzhůru do chvíle, kdy se Jonne vrátí ze zkoušky kapely, která neprobíhala nikde jinde než v Tampere. Na vlak. Jistě, musí Jonneho vyzvednout... Vyzvednout... na nádraží... Přijede vlakem...
Zamrkal a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Usnul! To už se nesmí stát.
Vstal, aby si uvařil ten večer zhruba čtvrtou silnou kávu. Nemohl si vybavit, co to bylo, ale měl něco udělat. Něco důležitého.
Zazvonil zvonek. Ville si zívl a vydal se ke dveřím. Otevřel.
"Jonne?" vytřeštil oči na postavičku, z níž pomalu odkapávala voda. Ovšem. Vyzvednout Jonneho na nádraží. KURVA!
"Kde jsi byl?!" zavrčel Jonne.
"Já... já usnul," zablekotal Ville.
"Usnul?!" zaječel Jonne. "Usnul jsi, když jediný, co jsi měl udělat, bylo dojet pro mě?!"
"Lásko, promiň," omluvil se Ville.
"Čekal jsem tam na tebe! V dešti! A pak jsem musel pěšky domů!"
"Proč sis nevzal taxík?"
"Protože jsem s sebou netahal zbytečný prachy, když jsi mě měl vyzvednout, ty idiote!"
"Jonne, prosím," zašeptal Ville.
Jonne zpozorněl. "Ville, co je?"
"Nic," promnul si Ville spánky. "Jen jsem utahanej. A teď se nechci hádat..."
"Ville!"
Jonne ho zachytil těsně předtím, než mohl začít padat.
"Měl bych si dát kafe," zamumlal Ville.
"Kolik jsi ho už dneska měl?"
"No, pošplhá to ke dvěma litrům."
"Půjdeš do postele!"
"Ten film..."
"Budu se dívat sám!"
"Ale... film..."
Nakonec musel Jonne Villeho prakticky dotáhnout do ložnice, svléknout a uložit do postele. Nikdy si nevšiml, jak je Ville vlastně těžký. Ani jak dokáže být otravný. V polospánku stále opakoval, že se mají dívat na film, ale v okamžiku, kdy ho Jonne přikrýval, dávno byl mimo.
Unavený a úplně promočený Jonne se smutně vydal do kuchyně.
Nakoukl do hrnečku,do kterého si Ville plánoval udělat svůj povzbuzovač. Dobrá čtvrtina byla vysypána hnědými granulkami. Jonne vytřeštil oči. Tolik kofeinu by ho zaručeně zabilo! A jestli si Ville takhle dělal každou svou kávu... No,páni. Teď už se nedivil, že se v jejich bytě co chvíli objeví nové balení téhle pitomé věci...
"No,zlato... Myslím, že s kafem končíš," vzdychl a obrátil hrneček do koše. Po chvíli přemýšlení popadl i téměř prázdnou plechovku, kterou Ville kupoval ani ne před týdnem, a vyprázdnil do odpadků i tu. Valo se sice bude vztekat, ale co. Může přejít třeba na čaj, to ho nezabije. Jonnemu bylo po stejném opatření dokonce líp než kdy dřív.
"Hm, čajík..."
Jonne vzal svůj půllitrový hrnek a dal vařit vodu. Ze své plechové krabičky odsypal trochu zeleného čaje. Měl hroznou chuť na něco, co by ho dokázalo zahřát. A na horkou koupel, plnou bublinek. To rozhodně pomůže jeho prochladlému tělu.
S vařicím čajem se přesunul do koupelny. Natočil si vodu a přijal celou tunu koupelové pěny. Ještě trošku mořské soli...
Pustil si na malém kazeťáčku vlastní výběr romantických písní a ponořil se do té báječně horké vany. Zavřel oči. Měl pocit, že co chvíli začne slastí vrnět. Cítil se tak uvolněně, jako už dlouho ne.
Ponořil se pod bublinky. Když zase vykoukl nad hladinu, pěna se držela na jeho blonďatých vlasech. Konečně mu přestala být tak příšerná zima, tedy aspoň zvenčí. Teď se jen musel zahřát zevnitř. Natáhl se pro svůj hrneček. Sevřel ho v mokrých dlaních a hřál si prsty. Tohle byl klid, který by nejradši zažíval denně. Krom soboty.
Zaklonil hlavu. Sobota. Už zítra...
Chudák Ville. Kdo ví, jestli ještě bude schopen mít sex, byť jen v tu sobotu. Jonne vzdychl. Kdyby měl kalhoty, řekl by, že v nich má velmi zásadní problém. Jenže on kalhoty neměl. Teoreticky by tím měl zaniknout i problém, ale kdepak.
Ovládl se, aby nesjel rukou dolů. ne. Chtěl všechno ušetřit na zítřek. Pro Villeho, ať vidí, jak mu celý ten týden chyběl. Kruci, zase to bude mít až na rameni...
Právě byl pátek. Ville se všemožně snažil zůstat vzhůru do chvíle, kdy se Jonne vrátí ze zkoušky kapely, která neprobíhala nikde jinde než v Tampere. Na vlak. Jistě, musí Jonneho vyzvednout... Vyzvednout... na nádraží... Přijede vlakem...
Zamrkal a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Usnul! To už se nesmí stát.
Vstal, aby si uvařil ten večer zhruba čtvrtou silnou kávu. Nemohl si vybavit, co to bylo, ale měl něco udělat. Něco důležitého.
Zazvonil zvonek. Ville si zívl a vydal se ke dveřím. Otevřel.
"Jonne?" vytřeštil oči na postavičku, z níž pomalu odkapávala voda. Ovšem. Vyzvednout Jonneho na nádraží. KURVA!
"Kde jsi byl?!" zavrčel Jonne.
"Já... já usnul," zablekotal Ville.
"Usnul?!" zaječel Jonne. "Usnul jsi, když jediný, co jsi měl udělat, bylo dojet pro mě?!"
"Lásko, promiň," omluvil se Ville.
"Čekal jsem tam na tebe! V dešti! A pak jsem musel pěšky domů!"
"Proč sis nevzal taxík?"
"Protože jsem s sebou netahal zbytečný prachy, když jsi mě měl vyzvednout, ty idiote!"
"Jonne, prosím," zašeptal Ville.
Jonne zpozorněl. "Ville, co je?"
"Nic," promnul si Ville spánky. "Jen jsem utahanej. A teď se nechci hádat..."
"Ville!"
Jonne ho zachytil těsně předtím, než mohl začít padat.
"Měl bych si dát kafe," zamumlal Ville.
"Kolik jsi ho už dneska měl?"
"No, pošplhá to ke dvěma litrům."
"Půjdeš do postele!"
"Ten film..."
"Budu se dívat sám!"
"Ale... film..."
Nakonec musel Jonne Villeho prakticky dotáhnout do ložnice, svléknout a uložit do postele. Nikdy si nevšiml, jak je Ville vlastně těžký. Ani jak dokáže být otravný. V polospánku stále opakoval, že se mají dívat na film, ale v okamžiku, kdy ho Jonne přikrýval, dávno byl mimo.
Unavený a úplně promočený Jonne se smutně vydal do kuchyně.
Nakoukl do hrnečku,do kterého si Ville plánoval udělat svůj povzbuzovač. Dobrá čtvrtina byla vysypána hnědými granulkami. Jonne vytřeštil oči. Tolik kofeinu by ho zaručeně zabilo! A jestli si Ville takhle dělal každou svou kávu... No,páni. Teď už se nedivil, že se v jejich bytě co chvíli objeví nové balení téhle pitomé věci...
"No,zlato... Myslím, že s kafem končíš," vzdychl a obrátil hrneček do koše. Po chvíli přemýšlení popadl i téměř prázdnou plechovku, kterou Ville kupoval ani ne před týdnem, a vyprázdnil do odpadků i tu. Valo se sice bude vztekat, ale co. Může přejít třeba na čaj, to ho nezabije. Jonnemu bylo po stejném opatření dokonce líp než kdy dřív.
"Hm, čajík..."
Jonne vzal svůj půllitrový hrnek a dal vařit vodu. Ze své plechové krabičky odsypal trochu zeleného čaje. Měl hroznou chuť na něco, co by ho dokázalo zahřát. A na horkou koupel, plnou bublinek. To rozhodně pomůže jeho prochladlému tělu.
S vařicím čajem se přesunul do koupelny. Natočil si vodu a přijal celou tunu koupelové pěny. Ještě trošku mořské soli...
Pustil si na malém kazeťáčku vlastní výběr romantických písní a ponořil se do té báječně horké vany. Zavřel oči. Měl pocit, že co chvíli začne slastí vrnět. Cítil se tak uvolněně, jako už dlouho ne.
Ponořil se pod bublinky. Když zase vykoukl nad hladinu, pěna se držela na jeho blonďatých vlasech. Konečně mu přestala být tak příšerná zima, tedy aspoň zvenčí. Teď se jen musel zahřát zevnitř. Natáhl se pro svůj hrneček. Sevřel ho v mokrých dlaních a hřál si prsty. Tohle byl klid, který by nejradši zažíval denně. Krom soboty.
Zaklonil hlavu. Sobota. Už zítra...
Chudák Ville. Kdo ví, jestli ještě bude schopen mít sex, byť jen v tu sobotu. Jonne vzdychl. Kdyby měl kalhoty, řekl by, že v nich má velmi zásadní problém. Jenže on kalhoty neměl. Teoreticky by tím měl zaniknout i problém, ale kdepak.
Ovládl se, aby nesjel rukou dolů. ne. Chtěl všechno ušetřit na zítřek. Pro Villeho, ať vidí, jak mu celý ten týden chyběl. Kruci, zase to bude mít až na rameni...
Žádné komentáře:
Okomentovat