O tři hodiny později Jonne klepal na dveře Christusova bytu.
Oprýskaný zvonek dávno nefungoval. Přesně dle předpokladu, ten, kdo mu
přišel otevřít, byl Larry.
"Kde je?!" vyhrkl Jonne.
"V posteli," odpověděl zcela klidně Larry.
"A jak je mu?" ptal se Jonne, když otvíral dveře ložnice.
"Je mi dobře, Jonne. Opravdu," ujistil ho Christus.
"Kristianečku!" vydechl Jonne a okamžitě skočil na postel.
Christus byl bledý a čelo se mu mírně lesklo potem. Upíral na zpěváka unavené oči, ale usmíval se.
"Promiň," zamumlal. "Musel jsem tě příšerně vyděsit..."
"Tak to nepopřu," zamumlal Jonne.
"Promiň..."
"Ne, neomlouvej se," objal ho Jonne. "Radši mi něco slib."
"Už nikdy se toho nedotknu, vážně. Nechci znova ten pocit, že umírám, že padám do černa... Nechci..."
"Tak kde je máš?" zeptal se Larry.
"V nočním stolku," zašeptal Christus.
"Tyhle?"pozvedl Larry jednu nepopsanou lahvičku z hnědého skla.
"Ukaž," natáhl Christus ruku. "Ale houby, to není ono. Tyhle jsou na záda, když mě to jednou za čas chytne. Povzbuzující jsou ty druhý."
"Takže... tohle," vylovil Larry po kratším štrachání jinou lahvičku, zdánlivě zcela identickou.
"Jo," přiznal Christus.
"Půjč mi to," požádal Jonne. Pustil Christuse, který to, že Jonneho ruka už dále nepřejížděla po jeho zádech, přijal s nesouhlasným zamručením. Teď se na zpěvákově dlani skvělo několik zářivě rudých, trojúhelníčkových pilulek.
"V podstatě je to droga," konstatoval Christus, aniž by na prášky jen pohlédl. Místo toho zíral někam do Larryho kudrlinek. "Ale droga je většina léků. Vlastně je všechno v pořádku,pokud to bereš jen pár dní a rozhodně ne víc než tři denně. DENNĚ. Já je teď vzal najednou. Důležitý je nenavyknout a nemuset to brát jen proto, aby člověk fungoval. Abyste nemuseli procházet tím, čím možná budu muset projít já. Tím, co málem zabilo Mattiho. Kluci, říkám vám,pokud někdy budete mít pocit, že tohle potřebujete, zajděte k doktorovi a nechte si napsat něco oficiálního. A neberte to dýl, než MUSÍTE. Tohle svinstvo je... nebezpečný..."
"Páni, takovej monolog," ušklíbl se Jonne, zatímco cpal pilulky do kapsy kalhot. "Ale nedělej si starosti. Nechám to někde zlikvidovat."
"Chrisi? Ty brečíš?" všiml si Larry náhle staženého obličeje druhého kytaristy.
"Jo," vzlykl Christus."Protože dneska za mnou měla přijít moje holčička. Se svou půvabnou maminkou..."
"Do háje," vzdychl Jonne. "A nepřijde jen proto, že ses předávkoval... tamtím."
"A jak by to ona věděla?" zamrkal Larry.
"Tys jí NEVOLAL?!" vytřeštil Jonne oči.
"To jsem jako měl?" podivil se Larry.
"V tom případě ale..."
Ozval se zvonek.
"Jdu tam," oznámil Larry. "Řeknu jí to hned ve dveřích."
"No..." odkašlal si Jonne, když Larry odešel. Něco mu říkalo, že by měl vstát z Christusovy postele. Udělal to.
"Tak. A teď budu potřebovat energii," usmál se šťastně Christus.
Vzápětí se do ložnice vřítila pětiletá, tmavovlasá holčička s plyšovým medvídkem v ruce. Bez zaváhání se vrhla do postele. "Táto!"
"Riito," špitl Christus.
"Kristiane!" vyhrkla žena, která vběhla do pokoje hned za svou dcerou. Podoba mezi oběma byla znát na první pohled.
"N-Niky..." Christusův úsměv potemněl.
Žena udělala přesně to, co předtím Riita. Ale ona se k Christusovi tiskla mnohem intenzivněji. Navíc ho něžně líbala.
"Hele, já myslel, že jsou přátelé," řekl tiše Larry.
"Zjevně nejen to," usmál se Jonne. "Promiňte, ale... můžu na chvíli rušit?"
Christus se na něj zmateně zadíval. Jonne nikdy nebyl z těch, co jiným kazí romantické chvilky. "Ano?"
"Chrisi, říkal jsi opravdu, že teď budeš potřebovat energii?" pozvedl Jonne obočí.
"Ne!" zděsila se Niky. "Už ne..."
"Myslíš, že by ti chutnal Red Bull?" ušklíbl se Jonne.
"Kolik?" zeptal se Christus věcně.
"Kri-"
"Tiše, Niky. Kolik?"
"Valovu týdenní zásobu. Tak padesát až šedesát," oznámil smutně Jonne. TEĎ bude řádit, pomyslel si. "Já to od něj musím dostat, nebo skončí jako ty, jen půjde o kofein..."
"Padesát?!" vyjekl Christus.
Larry se ponuře zasmál. "Že takovejch deset můžeš poslat ke mně. A třeba kouřit ho odnaučit nechceš?"
"V posteli," odpověděl zcela klidně Larry.
"A jak je mu?" ptal se Jonne, když otvíral dveře ložnice.
"Je mi dobře, Jonne. Opravdu," ujistil ho Christus.
"Kristianečku!" vydechl Jonne a okamžitě skočil na postel.
Christus byl bledý a čelo se mu mírně lesklo potem. Upíral na zpěváka unavené oči, ale usmíval se.
"Promiň," zamumlal. "Musel jsem tě příšerně vyděsit..."
"Tak to nepopřu," zamumlal Jonne.
"Promiň..."
"Ne, neomlouvej se," objal ho Jonne. "Radši mi něco slib."
"Už nikdy se toho nedotknu, vážně. Nechci znova ten pocit, že umírám, že padám do černa... Nechci..."
"Tak kde je máš?" zeptal se Larry.
"V nočním stolku," zašeptal Christus.
"Tyhle?"pozvedl Larry jednu nepopsanou lahvičku z hnědého skla.
"Ukaž," natáhl Christus ruku. "Ale houby, to není ono. Tyhle jsou na záda, když mě to jednou za čas chytne. Povzbuzující jsou ty druhý."
"Takže... tohle," vylovil Larry po kratším štrachání jinou lahvičku, zdánlivě zcela identickou.
"Jo," přiznal Christus.
"Půjč mi to," požádal Jonne. Pustil Christuse, který to, že Jonneho ruka už dále nepřejížděla po jeho zádech, přijal s nesouhlasným zamručením. Teď se na zpěvákově dlani skvělo několik zářivě rudých, trojúhelníčkových pilulek.
"V podstatě je to droga," konstatoval Christus, aniž by na prášky jen pohlédl. Místo toho zíral někam do Larryho kudrlinek. "Ale droga je většina léků. Vlastně je všechno v pořádku,pokud to bereš jen pár dní a rozhodně ne víc než tři denně. DENNĚ. Já je teď vzal najednou. Důležitý je nenavyknout a nemuset to brát jen proto, aby člověk fungoval. Abyste nemuseli procházet tím, čím možná budu muset projít já. Tím, co málem zabilo Mattiho. Kluci, říkám vám,pokud někdy budete mít pocit, že tohle potřebujete, zajděte k doktorovi a nechte si napsat něco oficiálního. A neberte to dýl, než MUSÍTE. Tohle svinstvo je... nebezpečný..."
"Páni, takovej monolog," ušklíbl se Jonne, zatímco cpal pilulky do kapsy kalhot. "Ale nedělej si starosti. Nechám to někde zlikvidovat."
"Chrisi? Ty brečíš?" všiml si Larry náhle staženého obličeje druhého kytaristy.
"Jo," vzlykl Christus."Protože dneska za mnou měla přijít moje holčička. Se svou půvabnou maminkou..."
"Do háje," vzdychl Jonne. "A nepřijde jen proto, že ses předávkoval... tamtím."
"A jak by to ona věděla?" zamrkal Larry.
"Tys jí NEVOLAL?!" vytřeštil Jonne oči.
"To jsem jako měl?" podivil se Larry.
"V tom případě ale..."
Ozval se zvonek.
"Jdu tam," oznámil Larry. "Řeknu jí to hned ve dveřích."
"No..." odkašlal si Jonne, když Larry odešel. Něco mu říkalo, že by měl vstát z Christusovy postele. Udělal to.
"Tak. A teď budu potřebovat energii," usmál se šťastně Christus.
Vzápětí se do ložnice vřítila pětiletá, tmavovlasá holčička s plyšovým medvídkem v ruce. Bez zaváhání se vrhla do postele. "Táto!"
"Riito," špitl Christus.
"Kristiane!" vyhrkla žena, která vběhla do pokoje hned za svou dcerou. Podoba mezi oběma byla znát na první pohled.
"N-Niky..." Christusův úsměv potemněl.
Žena udělala přesně to, co předtím Riita. Ale ona se k Christusovi tiskla mnohem intenzivněji. Navíc ho něžně líbala.
"Hele, já myslel, že jsou přátelé," řekl tiše Larry.
"Zjevně nejen to," usmál se Jonne. "Promiňte, ale... můžu na chvíli rušit?"
Christus se na něj zmateně zadíval. Jonne nikdy nebyl z těch, co jiným kazí romantické chvilky. "Ano?"
"Chrisi, říkal jsi opravdu, že teď budeš potřebovat energii?" pozvedl Jonne obočí.
"Ne!" zděsila se Niky. "Už ne..."
"Myslíš, že by ti chutnal Red Bull?" ušklíbl se Jonne.
"Kolik?" zeptal se Christus věcně.
"Kri-"
"Tiše, Niky. Kolik?"
"Valovu týdenní zásobu. Tak padesát až šedesát," oznámil smutně Jonne. TEĎ bude řádit, pomyslel si. "Já to od něj musím dostat, nebo skončí jako ty, jen půjde o kofein..."
"Padesát?!" vyjekl Christus.
Larry se ponuře zasmál. "Že takovejch deset můžeš poslat ke mně. A třeba kouřit ho odnaučit nechceš?"
Žádné komentáře:
Okomentovat