pondělí 25. března 2013

Láska na první pohled

Autor: Madonna's Son
Žánr: Slash
Přístupnost: Hmm... 15+?
Postavy: Jonne / Erik
Shrnutí: Erik je mladým prodavačem...
Poznámka: Neznám Jonneho tak, abych tvrdil, že chování je jeho, příběh se zatím neodehrál.

Zrovna jsem znuděně seděl a 'užíval' si pracovního dne, když se předemnou prošel muž s kamerou a před ní kráčel ON. Ihned jsem se probudil z flegmatického podřimování a sledoval vzdalující se blonďaté vlásky. Nechápavě jsem se zadíval na staršího kolegu a ten na mě mrkl.
"Kdo to je?" zeptal jsem se zmateně.
"Ty ho neznáš?"
Pokusil jsem se naklonit, abych na něj znovu viděl. Zakroutil jsem hlavou.
"Asi ne."
Ale sám jsem se hned od prvního okamžiku nemohl zbavit dojmu, že už jsem ho někde viděl. Horečně jsem se začal přehrabovat kopou cédéček. Možná jsem se o tom zatím nezmínil, ale dělal jsem prodavače v obchodě s hudbou.
"Jonne Aaron?!" vykřikl jsem vítězoslavně a zamyšleně najednou.
"Ano?"
No možná jsem se před takovým výlevem měl rozhlédnout, kde stojí. Zrudl jsem a zíral na něj s cédéčkem v ruce, což si vyložil jinak, než to vážně bylo.
"Chceš to podepsat?"
Jako v tranzu jsem kývl. Cédéčko mi podepsal, zářivě se usmál a pak se zase věnoval kameře a rozhovoru.
"Kurva, já jsem debil." praštil jsem hlavou do stolu a vytáhl peněženku.
Nezbývalo mi nic jiného, než si cédéčko koupit, ale to mi vlastně vůbec nevadilo. Vadilo mi, že jsem se ztrapnil. Aspoň podle mě. Zasněně jsem pozoroval, jak pochoduje svou nádhernou chůzí po obchodě, směje se, živě gestikuluje rukama a občas kývne, u čehož zavře oči. Ano, do toho gesta jsem se beznadějně zamiloval.
"A teď nějaké fotky."
Sledoval jsem Jonneho božsky štíhlé tělo, když se usazoval na židli a musel jsem sebou nuceně trhnout.
"Na co to zas myslim..." postěžoval jsem si, když jsem si uvědomil, že se mi má hnědá očka lesknou a to mohlo mít jen dva důvody - když jsem opilý nebo myslím na sex - a teď jsem byl naprosto střízlivý. K mojí smůle či štěstí si Jonne mého pohledu všiml a zase se tím svým způsobem usmál. Zaklel jsem a nejradši bych se propadl, ale teď už se s tím nic nedalo udělat. Raději jsem se odklidil dozadu.
"Promiň..." oslovil mě a já se tak lekl, že jsem krabici v rukou upustil a celou vysypal.
Rychle jsem se shýbl a začal sbírat obaly. Aniž bych ho pobízel, už mi pomáhal.
"Díky." řekl jsem nesměle. "Co potřebuješ?"
Zkoumavě si mě prohlížel.
"Chtěl jsem se zeptat, jestli tu máte někde záchod."
Polkl jsem a dalo mi trochu zabrat se uklidnit.
"Támhle." ukázal jsem přes sklad.
Samozřejmě, že byl pouze pro zaměstnance, ale když u nás máme slavného hosta, tak mu přece nemůžeme odepřít záchod. Jenže Jonne stál. Nechápal jsem proč a vykročil směrem ke dveřím, následoval mě. Otočil jsem se, když už jsem stál před nápisem WC.
"Běž." pobídl mě tiše a strčil mě do dveří.
"Cože?" zeptal jsem se asi dost trapně.
Už mi neodpověděl a zamknul za námi dveře.
"Ale..." zaprotestoval jsem, i když jsem neměl proti čemu.
Rukou mě chytil kolem pasu a políbil. Měl tak jemné rty. Prsty jsem si hrál s nádhernými blond vlasy zhruba po lopatky a vnucoval si myšlenku, že tohle je vlastně jen sen. Pomalu jsem tomu začínal věřit a přestával být nervózní. Když mě zrovna nelíbal, zíral jsem do jedno modrých očí a měl pocit, že se ztrácím.
"Jak se jmenuješ?"
"Eeeee..." vyšlo ze mě, protože mě nečekaně zajel rukou mezi nohy.
Usmál se a začal mě hladit po stehně.
"Erik." dopověděl jsem.
"A kolik ti je, Eriku?"
Chytil mi triko za cípy a jedním pohybem mi ho sundal. Chvíli mi trvalo, než jsem zase dokázal mluvit. Jen tak jsem tam stál a nechal si všechno líbit.
"Devatenáct."
Čekal jsem další otázku, ale jeho rty začaly něžně laskat můj hrudník. Na čele pod ofinou z černých vlasů se mi objevily kapičky potu. Sám si sundal bílé tričko a mými roztřesenými prsty si přejížděl od klíčních kostí až k bokům. Políbil mě na krk.
"Hupsni si sem." ukázal na výklenek ve stěně za záchodovou mísou.
Nechápavě jsem na něj zíral, ale vlezl jsem na mísu a sedl si do výklenku. Obkročil mísu a stoupl si předemě, obličejem zhruba u mého břicha. Znovu mě hladil nejprvě po stehně a pak přímo po mém vzrušení. Zaklonil jsem hlavu a opřel se o bílou zeď.
"Jonne..." uniklo mi z úst.
Pomalým pohybem mi rozepl poklopec a s tichým vzrušeným zamručením shledal, že jsem naostro. Jen chvíli mě slastně honil, než si odhrnul vlasy z obličeje a sklonil se ke mě. V tom jediném okamžiku, kdy se mě tak smyslně dotkl jazykem, jsem pochopil tu věc s výklenkem. Jen tak si tam stál a nestydatě, ale neuvěřitelně něžmě, mě kouřil.
"Ach bože..." vzdychal jsem a na něm bylo znát, že ho moje steny nenechávají vůbec chladným.
Se zavřenýma očima jsem slyšel zvuk rozepínaného zipu a jedna jeho ruka mě přestala hladit. To mě naprosto vyburcovalo a chytil jsem ho za hlavu, abych zrychlil jeho pohyby. Prsty levé ruky mi čím dál tím víc zarýval do boku.
"Jonne, já..." chtěl jsem ho upozornit, ale asi to ani nebylo nutné.
Sám už byl tak blízko orgasmu, že se až neuvěřitelně snažil a já si v těch několika slastných vteřinách uvědomil, že jsem nikdy nic hezčího nezažil. Seděl jsem v chladném výklenku a neměl žádnou sílu zvednout hlavu opřenou o zeď. Zaslechl jsem, jak si Jonne zapíná kalhoty a obléká tričko.
"Jonne..."
"Copak?"
Konečně jsem sebral ještě nějakou energii, otevřel oči a podíval se na něj.
"Prosím, nechoď nikam."
Usmál se.
"Ale já musím, Eriku."
Zapnul jsem si poklopec a seskočil z výklenku. Podlomila se mi kolena, až jsem ztratil rovnováhu, ale Jonne mě chytil. S ním jsem se necítil tak slabý, bylo to nádherné, ale bohužel mi začínalo být jasné, že tohle byla jen jedna 'noc'. Jenže já se znovu utápěl v hloubce těch modrých studánek a nevydržel ho nepolíbit.
"Musím." oznámil mi, přivřel očka a kývl.
"Já vím." pípl jsem.
Nejradši bych v tu chvíli řekl 'Miluju tě.', ale věděl jsem, že by to nebylo k ničemu a navíc bych mu tím třeba přidělal starosti a to jsem nechtěl. Každopádně dnes už vím, že láska na první pohled existuje. Nemusíte někoho znát dlouho, ani dobře. Nemusíte vědět nic o jeho životě ani minulosti, když víte jaký je, jaký je teď.

Žádné komentáře:

Okomentovat