"Ty vole, tak mě napadá…" zarazil se Jonne před dveřmi kuchyně.
"Panebože, co zas?!" vyděsil se Antti.
"Vy umíte vařit?" rozhlédl se Jonne po klucích. "Protože já ne."
"Vole," začal se Nakki nervózně rozhlížet kolem sebe.
"Tak to jsme v prdeli," konstatoval Larry.
"A co objednat pizzu?" navrhl Antti.
"Vole, ty asi nebudeš tak blbej, jak vypadáš!" uznal Jay.
"Žádná pizza!" vložila se do toho Helena, která je už pěknou chvíli poslouchala. "Však my už zvládneme něco ukuchtit!"
"A co by to konkrétně mělo bejt?"
"Bramboráky byste možná nemuseli moc zkazit," zamyslela se Helena.
"Tak to nás neznáš," vyrobil Antti na tváři další ze série svých ďábelských úsměvů.
"Já vím, že nezkazíte!" prohlásila Hel sebejistě. "A navíc - já vám pomůžu!"
"Jo tak…" rozzářil se Larry ( asi tak, jako kdyby právě navštívil Temelín).
"Tak do toho!" nahnala je Helena do kuchyně.
"Panebože! Já tady nebudu ani minutu!" zaječel Antti, jen co zmerčil barvu na stěnách. Jasně růžovou.
"Prababička růžovou milovala. V tom asi bude mít Jonne geny trošku po ní…" zasmála se Helena.
"Největší
záhada světa byla právě vyřešena! Už víme, po kom je náš frontman
takovej úchylák!" ušklíbl se Nakki. A vzápětí se byl nucen vyhýbat
letící pánvičce, jež po něm byla hozena rozzuřeným Jonnem. "Hele, co
radši jít konečně vařit ten oběd? Já už mám hlad…"
"Tak se
mrknem, co potřebujeme," čučel Antti do kuchařky. Po pár minutách se mu
na tváři rozhostil výraz, díky kterému basák vypadal zhruba jako
usilovně přemýšlející orangutan. "Hele, není ta kuchařka čirou náhodou
česky?" vyslovil nakonec svou domněnku.
"Náhodou je," vytrhla
mu Helena se smíchem knihu z ruky. "Takže - brambory, česnek, salám,
sůl, pepř, strouhanku a nesmíme zapomenout majoránku!"
"Marjánku?!" zeptal se Antti překvapeně.
"Ne marjánku, majoránku, ty idiote!" přetáhl ho Larry po hlavě jinou kuchařkou.
"Jakej je v tom rozdíl?" zeptal se Nakki udiveně.
"Zkus
si vykouřit jointa majoránky a uvidíš," odbyla ho Helena a začala
chystat jednotlivé přísady. Až po pěti minutách si všimla, že Nakki
skutečně zmizel. A celý sáček majoránky odešel s ním.
"Asi mu bude malinko špatně od žaludku," podotkl Antti škodolibě.
"Což znamená, že na odpoledne se ho patrně zbavíme," pošeptal Heleně Larry.
"Kéž
by," zadívala se Hel s obavami z okna, na nebezpečně se stahující temná
mračna. "Ale odpoledne se ven nedostaneme. Bude vánice."
"Co?! To snad ne! Pusťte mě ven! Maminkó!" začal ječet Christus.
"Ticho,
ty vole!" napomenul ho Jonne. Náhle se ozvalo zaklepání, díky kterému
chlapcům došlo, že z kuchyně kromě dveří, kterými se dostali sem, vedou
ještě jedny - ven ke svahu. A právě ty dveře Helena otevřela, čímž
dovnitř vpustila několik vloček sněhu a promrzlého vlekaře jako bonus.
"Ahoj, tak jdu na ty bramboráky," usmál se Ahti sladce. "A asi se tady zdržím trošku dýl, protože venku už to pomalu začíná."
"Já vím," pohlédla Helena znovu z okna. "Byl bys tak milej a šel zavřít okenice?"
"Jasně," kývl Ahti a odešel do haly.
"A my jdeme vařit, pánové!" přikázala Helena a jako první se chopila škrabky na brambory.
"Na co to jako má bejt?" zeptal se Antti po chvíli zírání na kuchyňský nástroj v Helenině ruce. "Chceš nás vykastrovat nebo co?"
"Já
to vzdávám," vzdychla kráska. "Víte co? Běžte radši do obýváku dělat
společnost Viivi. U televize máte PlayStation a je tam i jedna hra, kde
závodíte na snowboardech."
"Pomůžu ti tady," řekl Larry, když ostatní s vítězným křikem vyběhli z kuchyně.
"Já taky," usmál se Jonne, který, stejně jako Larry, zůstal radši uvnitř.
"Super.
Pusťte se do škrábání," přisunula před ně Helena obrovskou hromadu
brambor dvě škrabky - jednu s růžovým a druhou s bílým držadlem. Jonne
se na Larryho výhrůžně podíval, pak bleskem popadl tu s růžovým
držadlem, něžně ji políbil, pak popadl první bramboru a váhavě začal
odstraňovat slupku. Larry ho napodobil, jen vynechal výhrůžný pohled a
líbání škrabky. Místo toho si radši zapálil cigaretu, aby mu práce
rychleji ubíhala. *No, mám takovej pocit, že teď teprve začne zábava,*
pomyslela si Helena, když si přisedala k nim.
Žádné komentáře:
Okomentovat