Negative na prknech 19/36

A teď nebude v šoku jen Jonne...

 

 

"Vole, vy si děláte kozy, ne?!" zaječel Nakki, když Antti s Christusem ruku v ruce sešli do haly.

"Vůbec ne, Nakki," opáčil Christus.

"Hele, kluci, vtip je to dobrej," uznal Larry, zezadu objal Helenu a lehce si položil hlavu na její rameno. "Ale možná trošku přehnanej."

"Opakuju - tohle není vtip!" řekl Christus o něco důrazněji, tudíž polovina skupiny nadskočila leknutím.

"Jasně. A já jsem svatej Petr," poznamenala Helena ironicky a znuděně si zapálila cigaretu.

"Svatej Petr?" pozvedl Chris překvapeně obočí. "Moc mě těší, já jsem Christus. Neumim chodit po vodě, uzdravovat nemocný a bohužel ani měnit vodu ve víno. Ale stejně tě moc rád poznávám, Petře."

"Viivi, ty nám to dosvědčíš, že jo? Dosvědčíš, že to není jen prdel," otočil se Antti zoufale na Villeho.

"Je to tak, jak říkají. Christus a Antti jsou milenci. Včera jsem je třikrát přistihla, jak se spolu muchlujou," kývl Ville.

"Kecáš, vole!" vydechl Jay.

"A já je dneska ráno našel spolu v posteli," dodal Jonne.

"To snad není možný!" vyjekl Larry hystericky. "Kytarista a basák… Potřebuju cígo na uklidnění!"

"Na, vem si moje," podstrčila mu Helena svoji napůl vykouřenou cigaretu.

"Díky, kotě," odměnil ji Larry polibkem.

"Hele, ale mě se stejně zdálo, že včera tady bylo nějaký podezřelý teplo," zašklebil se Nakki.

"Ale no tak, nedělej si z nich legraci," napomenula ho Helena a rukama rozhrnovala dým z Larryho cigarety. "Vždyť je to náhodou krásný, že se zamilovali."

"My za to vážně nemůžeme," ozval se Christus.

"Prostě se to stalo," dodal Antti a usmál se na svého milence. "A vážně to je krásný…"

"Ale pokud vám to vadí, kluci, já jsem ochoten odejít z kapely," řekl Christus tak, aby přehlušil smích ostatních členů skupiny."Druhýho kytaristu určitě najdete brzo."

"A jestli půjde Kristian, já jdu taky!" varoval je Antti a přitáhl si Christuse těsněji k sobě. "A můžete hledat i basáka."

"Nikam odcházet nebudete!" zarazil je Jonne rázně. "Nám váš vztah vůbec nevadí! Naopak - aspoň v zimě ve zkušebně ušetříme za ústřední topení…"

"Jonne… kurva… nech… toho!" dusil se Larry jak smíchy, tak cigaretovým dýmem.

"Larry, možná, že když přestaneš kouřit, tak už se ti tohle stávat nebude," praštil ho Antti několikrát do zad.

"Vole, ty mi radši nemluv o kouření!" kašlal Larry.

"Proč ne?" přitáhl si Christus Anttiho zase k sobě a začal ho zezadu líbat na krk.

Antti pochopil. "Náhodou je to super zábava," provokoval. "Taky by sis to moh někdy zkusit… Hele, Kristianku, mrkni ven. Není tam nějaká mlha?"

"Jo, ale nějaká úchylná. Jen do třetiny voken," zanechal Chris oblézání Anttiho a zadíval se naznačeným směrem.

"Volové, to není mlha!" plácl se Jonne do čela.

"Tak co teda?" podrbal se Antti na dredech.

"To je sníh, vy kreténi!" prohlásil Larry suverénně.

"Sníh?!" nechápal Christus.

"Jo, sníh! Pamatuješ, taková ta studená bílá věc, cos ji měl včera permanentně v držce…" snažil se mu Nakki popsat základní vlastnosti sněhu.

"Vole, já vim, co je to sníh!" urazil se Christus.

"Jen by nás zajímalo, proč je sníh až někam do třetiny okna," dořekl za svého uraženého milence Antti.

"To je prostý, Anttísku. Napad," oznámila mu Helena. "V noci napadlo víc než metr sněhu. Což znamená, že jsme tady tak trošku uvězněný."

"Cože?!" vyjekl Ville."Ale já přece musim dolů do města!"

"To je momentálně celkem nereálný. Budem mít potíže dostat se vůbec ven z chaty," povzdechla Hel.

"Hele, mám blbej dotaz…" přihlásil se Christus.

"To ty máš vždycky, Kristianku," poškádlil ho Antti. "Tak povídej."

"Proč jsou všechny okna zabedněný a jen na tamtom jedinym okenice nejsou?" ukázal Christus na okno, kterým před chvílí pozorovali onu divnou "mlhu".

"No…" zamyslel se Nakki. "Že by Jayísek zapomněl zavřít okenice po tom, co mě včera vyhodil z okna?"

"Vole, to bude asi tim…" uznal Jay.

"Jayi, díky! Timhle oknem se můžeme dostat ven a odházet cestu ke dveřím!" zajásala Helena.

"A proč nezkusit rovnou vyjít vchodem?" přešel Antti halu a pokusil se zatlačit na jedno křídlo velkých dveří.

"Antti! Vole, nevotvírej!" pokusil se ho Larry zastavit. To už se však Larry válel pod hromadou sněhu, která na něj vypadla v okamžiku, kdy mu došlo, že tyhle dveře se patrně budou otevírat dovnitř.

"Kluci, v komoře jsou lopaty," oznámila Helena odevzdaně. "Vyhrabejte toho blbce, prosím."

"Miláčku, ty si prostě vždycky musíš jít za svým, co?" podotkl Christus, když po deseti minutách hrabání a odhazování Anttiho konečně vysvobodili.

"Kdepak, Anttíska prostě jenom nenapadlo, že když se o dveře opírá skoro metr a půl sněhu, tak po jejich otevření hrozí menší lavinka," dovřel Larry s velkou námahou dveře. Ovšem sníh se mu v tom celou dobu vytrvale snažil zabránit.

"To by totiž Anttísek musel myslet, aby mu to mohlo dojít. A Anttísek zásadně nemyslí. Anttísek si totiž nechce vážně poškodit mozek," řekl Antti, zatímco se snažil co nejvíc zahrabat do teplé deky, kterou mu přinesla Helena.

"Mozek?!" vykřikl Jonne. "Proboha, Antti! Kde bys TY něco takovýho vzal?!"

"Ale no tak, nechte ho už," okřikl je Christus, položil na stolek před Anttim velký (zhruba litrový) hrnek horkého čaje a taktéž se vmáčkl pod peřinu.

"Hele, já mám nápad!" zajásal Jonne, když je tak pozoroval.

"Vole, to ani neřikej!" zděsil se Nakki. "Nebo se vážně začnu bát, že se blíží konec světa!"

"Jakej nápad, ty naše princezničko?" škádlil Jonneho Jay.

"Nápad, jak odstranit sníh, aniž bysme museli na lopaty jen šáhnout!" pochlubil se Jonne.

"Tak na co čekáš? Mluv!" pobídla ho Helena.

"No, prostě vezmem tamty dva…" ukázal na Christuse s Anttim, kteří se již zcela bez ostychu vášnivě líbali na gauči, "…vyhodíme je z okna a ten sníh sám roztaje, jaký tam najednou bude vedro!"

Antti s Christusem se k sobě těsněji přimkli. "NIKDY!"