Inu, jeli...
"Vážení, jsme tady! Ehm... je někdo vzhůru?"
Billy
byl jistě poněkud překvapen, když zjistil, že během zhruba dvaceti
minut, které zabrala cesta od letiště k Jonneho bungalovům, snad celé
osazenstvo dokázalo tvrdě usnout.
"Jo, my dva," oznámil Jay a vrazil loket mezi Nakkiho žebra, aby ho probral.
"Jau, co je?!" zařval Nakki, čímž se mu podařilo nemožné - vzbudit všechny ostatní.
"Jsme tady!" zopakoval Billy své oznámení.
"Super!
Jdeme se ubytovat!" zatleskal nadšeně Ville, do nejbližšího bungalovu
odnesl svoje tašky, pak Jonneho tašky... a nakonec i Jonneho, kterému se
za tu chvilku povedlo znovu usnout.
"Sweetie!" zavolal za ním Billy.
"Zítra dopoledne pro vás přijedu a ukážu vám ostrov, oukej?"
"Jasný!"
odpověděl z útrob bungalovu Villeho hlas. Jeho ruce mezitím co možná
nejrychleji svlékaly Jonneho. Ale Ville měl na srdci pouze pohodlí svého
miláčka, samozřejmě. Nechtěl, aby Jonneho v noci tlačil pásek...
tričko... kalhoty... spodní prádlo...
"Broučku, copak to děláš?" zamumlal z polospánku Jonne.
"Svlíkám tě, sweetheart," pošeptal mu Ville.
"A pročpak mě chceš svlíknout, miláčku?" vyptával se dál Jonne, jemuž se už pomalinku začínalo vracet vědomí.
"Aby se ti pohodlnějc spalo," usmál se ďábelsky Ville.
"Ale spí se ve dvou..." připomněl Jonne.
"Já vím." Ville začal Jonneho jemně líbat na krk.
"A chtěl bys, abych si tě taky svlíknul?" zeptal se Jonne, když od sebe Villeho odtáhl natolik, aby se mu mohl zadívat do očí.
"Jen do toho." Ville se lehce kousl do spodního rtu...
Nyní
by zřejmě bylo vhodné opustit naše dvě hrdličky a vrátit se zpět k
venkovnímu hemžení. Larry, Nakki i Jay si už zabrali své bungalovy,
Billy odjel a na pláži zůstaly dvě osamělé postavičky, kolem nichž se
válelo množství zavazadel.
"Antti, já nechci vstávat," mlela ospale ta růžová postavička (ano, Christus).
"No, já tě klidně nechám nocovat na pláži," zavrčel Antti.
"To uděláš? Co když přijde příliv a odnese mě?" rozvzlykal se Christus.
"Bude znechucenej tvojí růžovou a k tobě nedojde."
"Jsi hnusnej..."
"Jo, jsem. Ale budu tak hodnej, že ti odnesu kufry." Antti popadl polovinu tašek a vyrazil s nimi do bungalovu.
"Antti!
Antti, kam jdeš?! Miláčku, nenechávej mě tady!" zaječel Christus, s
velkou námahou se zvedl na všechny čtyři, odplazil se kousek za Anttim a
zase vysíleně padl do písku.
"Počkej, Chrisi, Vždyť já se pro
tebe hned vrátím. Tak nezlob," napomenul ho Antti, zatímco ze země
sbíral druhou část zavazadel.
"Ne! Ne, ne, ne!" začal Christus bušit pěstí do země. "Hned! Chci s tebou jít hned!"
"No tak, Kristianku," sklonil se k němu Antti a pohladil ho po tváři.
"Vezmi mě dovnitř," zaprosil Christus.
"Nejdřív tašky, ty cvoku," klidnil ho Antti.
"Já nechci tašky, chci do postýlky!" vznesl Christus svůj výhradní požadavek.
"Fajn,
odnesu tě do postýlky. A pro tašky se vrátím až pak." Antti svého
přítele popadl do náruče, s několika mírnými zapotáceními dopravil do
obrovské postele uvnitř jejich bungalovu, položil mezi lehké přikrývky a
pokusil se vstát.
"Nikam nejdeš," informoval ho Christus.
"Ale
jdu," upozornil ho Antti. Ovšem uvědomil si, že Chrisovy ruce jsou
pevně ovinuty kolem jeho krku, nohy pro změnu kolem boků, a tudíž ubohý
basák nebyl schopen vstát.
"Nejdeš, kocourku," zopakoval mu Christus.
"Chrisi, máme venku tašky, co když přijde příliv? A tys byl tak hrozně unavenej..." pokoušel se ještě Antti bránit.
"Už
nejsem," oznámil Christus. Pak, za pomoci nepatrného množství síly,
převalil Anttiho na záda a obkročmo se na něj posadil. Začal mu pomalu
rozepínat košili. Hladil ho po celé horní polovině těla.
"Chrisi, ne..." zasténal Antti.
"Ale jo..."
Žádné komentáře:
Okomentovat