Negative na prknech 20/36

Život na horách je prostě komplikovaný...

 

 

"Zkusit to můžeme," zamyslel se Larry. "Jayi, chyť Chrise, Nakki, vole, ty mi pojď pomoct s Anttim!"

"Ne! Řikám, že nás nevyhodíte!" ječel Christus.

"Ale jo, vyhodíme," usmál se Larry ďábelsky. "Tak pojď, Anttísku! Jau, Chrisi! Kurva, Antti, ať mě ten tvůj miláček nekouše! Perkele, Antti! Ty taky nekousej!"

"Larry, mám takovej pocit, že bysme je měli nechat bejt," smála se Helena. "Já nechci, aby mi tě pokousali…"

"A mě jako pokousat můžou, jo?" fňukal Nakki a hladil si ruku, na které stále byly zřetelné stopy po Christusových zubech.

"Tebe až taková škoda není, Nakkísku," usadil ho Larry. Pak se otočil zpět na Helenu. "Ale jak teda hodláme zlikvidovat ten sníh?"

"To je prostý. Chlapci, oblečte se a rozeberte si lopaty," pokynula jim Hel. Ke schodům se vydali Nakki, Larry, Jay, Jonne (ten cestou pofňukával, že si zaručeně úplně zničí make-up) a - Viivi.

"Valo, vole, ty seš teď křehká dívka, nezapomínej," pošeptal mu Antti a donutil "ji" sednout si zpátky do křesla. Pak natáhl ruku k Christusovi. "Pojď, miláčku. Pomůžeme jim."

Christus začal okamžitě protestovat. "Antti! Co moje vlasy?! A navíc mě po tom včerejšku pořád ještě všechno bolí a-"

"Ticho," umlčel ho Antti polibkem. "Já říkám, že jim pomůžeme, Kristianku."

"Dobře!" rozzářil se Chris. "Kde jsou ty lopaty?"

"Nejdřív se padej oblíknout, ať mi ještě nenastydneš, kocourku," plácl ho Antti přes nejmenovanou zadní část těla.

"Už běžím!" Christus téměř doslova vylétl až do horního patra a po necelých deseti minutách zase ve své plné snowboardové zbroji stepoval pod schody. Ostatní přitom dorazili až po další čtvrthodině.

"No tak, Kristiane!" prohlásil Antti znechuceně. "To sis nemoh vzít jinou bundu?!"

"Ne, Anttísku, protože jinou nemám," odvětil Chris sladce.

"Já myslel, že vás dva venku hřeje vaše láska," dobíral si je Jonne.

"A nechtěl by ses trošku zahřát, Jonne?" mrkla Viivi vyzývavě. Jonnemu pouze poklesla čelist.

"Ale no tak, Jonníku," napomenul ho Larry. "Zavři tu tlamičku, vždyť na chudinku Viivi čumíš jak na teorii relativity."

"A neslintej tak, není to slušný," přisadila si Helena. Jonne nenápadně spolkl slinu, zavřel ústa, na Viivi však zírat nepřestával.

"Jonne, Jonne," povzdychl si Nakki. "Copak ti žádná ženská ještě nikdy neudělala neslušnej návrh? Správná odpověď na její otázku by zněla přibližně takto: ´Ano, Viivi, moc rád bych se s tebou zahřál!´ Tak teď to zkus sám!"

"Proboha, tak ho nechte!" rozesmál se Jay. "Viivi, nesváděj nám tady chudinku Jonníska!" napomenul ještě Villeho, který na Jonneho skrze silnou vrstvu černé řasenky vrhal pohledy více než svůdné.

"A mě to zrovna tak baví…" řekl Ville smutně.

"H-H-Helen, kam se to vlastně máme prokopat?" odtrhl Jonne oči od krásky.

"K hlavním dveřím a od dveří k cestě, kterou už určitě prohrnula rolba," instruovala je Helena.

"A proč k cestě?" zeptal se Nakki zvědavě.

"Protože Viivi se chce dostat do města, ty inteligente!" vysvětlila mu Helena trpělivě.

"Cože?!" vykřikl Jonne. " TO NÉ!" Jako raketa vystřelil vzhůru po schodech a za půl minutky už byl zpátky s obrovským kusem tvrdého papíru, kusem dřevěné tyče a černou barvou.

"Kurva, co to ten blbec zase vyvádí?" zaúpěl Christus. Odpovědi se mu dostalo, když Jonne izolepou přilepil na tyč papír s několika narychlo načmáranými písmenky a takto vytvořenou ceduli zvedl nad hlavu.

"STÁVKA?!" přečetl Antti.

"Vole, ty stávkuješ?" ujistil se Larry, že nápisu správně rozumí.

"Jo," kývl Jonne prudce hlavou. "Stávkuju, protože nechci, aby Viivi odešla!"

"Tvoje stávka právě skončila," přehodil si ho Jay přes rameno. Jonne se ho při tom vytrvale snažil umlátit cedulí, nakonec ji však rezignovaně odhodil, aby se náhodou nezničila. Měl tušení, že ji ještě bude potřebovat. "Jdeš kopat, chlapečku. Antti, otevři to okno!"

"Rozkaz, pane!" přiskočil Antti k okno, otevřel ho dokořán a vzápětí se se svým obvyklým výkřikem "Kurvá!" poroučel k zemi. Pochopitelně za to mohl sníh, který se ještě několik vteřin předtím zcela nevinně opíral o sklo.

"On časem roztaje…" poznamenal Jay, překročil hromadu bílé hmoty, ze které místy vykukovala ruka či noha basáka, vyhodil Jonneho z okna a uvolnil místo Larrymu. Ten hodil do venkovního sněhu dvě lopaty, vzápětí sám skočil za nimi a dal se do odhrabávání sněhu. Brzy ovšem zjistil, že sníh se odhazuje velmi těžko, když v něm člověk stojí skoro až po ramena.

"Ehm, kluci?" zavolal Jonne nejistě do obýváku. "Nemohli byste nás vyhrabat? Prosím…"

"Jasně!" ozvalo se z útrob domu. Vzápětí se v okně zjevila postava klávesáka s lopatou v ruce.

"Ne, Nakki! Ty vole, neskákej!" vykřikl Jonne. To už však bylo pozdě.

"Jayi? Mohl bys aspoň ty prokázat inteligenci a nejdřív si odházet kousek místa těsně pod oknem, než budeš taky skákat ven?" zavolal k oknu pro změnu Larry. O několik minut později Jay už všechny tři vyhrabával.

"Jayísku, děkuju!" pověsil se Jonne bubeníkovi na krk. "Nebejt tebe, tak z nás jsou za chvíli jen tři kostička ledu a-"

"Jonne, pomatením smyslů Viivi v odchodu nezabráníš, takže kopej!" odtáhl ho Larry o kus dál a vrazil mu do ruky lopatu. Za chvilku se k odhrabávací četě přidal i Antti a Christus, jeho zachránce od potupné smrti pod okenní lavinou.