pátek 29. března 2013

Negative na prknech 29/36

Bude Ahti nalezen?
 
 
"Nějaký nápady?" dotázal se Jay.
"Jo!" vykřikl Nakki. "Jonne pude vlevo, my dva vpravo a někdo z nás na tu chatu přece musí nerazit!"
"Vole, ty asi nebudeš až tak úplně blbej…" zadíval se na něj Jonne.
"To si kuř, že nejsem," dmul se Nakki pýchou.
"Fajn. Tak já jdu kopat, ať to máme za sebou co nejdřív!" otočil se Jay vpravo. Nakki ho spěšně napodobil. Hlavně aby Jonnemu nedošlo…
"Ehm… proč já jsem SÁM, kurva?!" podíval se Jonne nedůvěřivě na hromadu sněhu, která končila jen několik centimetrů pod jeho bradou.
"Nekecej a kopej!" ozval se Nakki. "Dostaneš větší posilu! Christuse a Anttiho! Tak makej!"
"Ano, pane idiote…" zavrčel Jonne a šnečím tempem se pustil do odhrabávání.
O jednu bílou hodinku později
"Kurva, co je zas toh-" zhroutil se Jonne pod váhou sněhu, který se právě svalil přímo na něj, ač ještě před několika vteřinami byl naprosto bezpečně vyhlížející bílou stěnou.
"Jonne?" sehnul se k němu Jay, aby si mohl pečlivěji prohlédnout kusy růžové kombinézy, jež ze sněhu místy vykukovaly. "Co ty tady děláš?"
"Něco mi říká, že jste se mi prokopali do trasy," vyhrabával se Jonne z protivně studené bílé hmoty. Měl pravdu - jak Nakki s Jayem, tak on sám poněkud uhnuli od původního směru hrabání, tudíž nakonec zákonitě narazili na sebe. "Našli jste tu blbou chatu?"
"Ne," zavrtěl Nakki hlavou. "A ty?"
"Nakki, mysli, pokud máš ještě čim!" přetáhl mu Jonne čepici přes oči. "Kdybych ji našel, ptal bych se tě, jestli jsi ji našel ty?"
"No, asi ne," uznal Nakki. Byla to ta poslední věc, o které jeho poslední mozková buňka kdy přemýšlela. Pak vyčerpáním zemřela a pokojně následovala svou sestru na věčnost.
"Tak vidíš," ušklíbl se Jonne. "Ale teď musíme vymyslet, co-"
"Střídání!" ozval se Anttiho řev. "Volové, kde jste? Přiznejte se!"
"Tady, Anttíku!" vykoukl Jay přes velkou hromadu sněhu.
"Jdeme za váma!" vykřikla v odpověď postava, nad jejíž hlavou se vznášel zhruba jeden kilometr krychlový cigaretového dýmu.
"Jsme tady!" hlásil Antti, když se jeho zcela nenápadná (zvlášť na bílém pozadí) černá kombinéza objevila v jednom zákrutu.
"Kde se flákáte?" zamračil se Jonne. "Kopeme tady už minimálně-"
"Hodinu," informoval ho Christus a majetnicky si položil ruku kolem Anttiho pasu. "Ale můžete nám věřit, že jsme se namáhali úplně stejně jako vy."
"Dobrý, dobrý, podrobnosti nechci," zarazil ho Jonne. "Můžete mě vystřídat. I když by stačilo hodit do sněhu vás a on by se dobrovolně začal rozpouštět. Larry, moje lopata."
"Díky, to je od tebe tak milý…" převzal Larry hrabací nástroj. "Ale řekneš mi, kterým směrem vlastně máme hrabat?"
"No, řeknu to asi takhle - ta chata je někde tady," ukázal jim Nakki na sněžnou planinku, rozkládající se mezi dvěma již prokopanými pěšinkami. Jonne byl už na úprku do chaty.
"Aha," kývl Antti. "Tak běžte, my to už nějak najdem."
"Tak pá pá!" zamával jim Nakki a rozběhl se do domu.
"Proč jsi je poslal pryč?!" rozzlobil se Christus. "To tady jako teď máme ten sníh odhrabávat úplně sami?!"
"No tak, Kristiane, ručičky ti přece neupadnou," smál se Antti. To ovšem byla osudová chyba.
"On se zase urazil?" zamrkal Larry nevěřícně, když Christus (s bradou vysoce vztyčenou) odkráčel několik metrů od Anttiho a vůbec při tom nebral ohled na to, že se musí brodit po krk ve sněhu.
"Kristianku… no tak, to byl jenom vtípek… malej, nevinnej… lásko…" snažil se k němu Antti přiblížit, ale před závějí se byl nucen zastavit a začít se prokopávat.
"Antti, ať se propadnu, jestli ti tohle kdy odpustím!" zaječel Christus vyčítavě.
"K-Kristianku, kam jsi zmizel?" zíral Antti nevěřícně do míst, kde ještě před několika okamžiky jeho milenec stál.
"Jsem pod sněhem, ty pitomče!" ozvalo se z nenápadné díry uprostřed závěje.
"Ehm, Kristiane? Ty ses mi propadnul?" zeptal se Antti s jistou nadějí v hlase.
"Ne!" zařval Christus. "To se ti jenom něco zdá! Ve skutečnosti jsem právě našel tu chatu! Respektive její dveře…"
"Doufejme, že nejsou moc daleko od chaty," podotkl Larry ironicky.
"Kurva, Larry!" okřikl ho Antti. "Buď tak laskav, zahoď to svoje dnešní čtyřiašedesátý cígo-"
"Třiašedesátý," opravil ho Larry, hodil cigaretu do sněhu a vytáhl krabičku a zapalovač.
"Kurva, tohle teď neřeš a pojď mi pomoct vyhrabat ho!" pustil se Antti do odhazování.
"Anttínku! Mně je zima!" ozval se Christusův rozklepaný hlas.
"Neboj, mazlínečku! Hned jsem u tebe!" házel za sebe Antti sníh tak divoce, až Larrymu uhasil tentokrát už vážně čtyřiašedesátou cigaretu.
"M-moje cigaretka…" kníkl Larry. "Zabil jsi ji! Moji cigaretku! Jsi normální vrah! Moje cigaretka!"
"A můj Kristianek pod sněhem, Lauríku," upozornil ho Antti. "Můj mrznoucí Kristianek."
"A moje umrzlá a promočená cigaretka, Antti!" truchlil Larry. "Chudinka malá, sotva zapálená…"
"Tak si ji usušíš!" odsekl Antti a hrabal dál.
"Chudinka," fňukl naposled Larry a zastrčil mokrou cigaretu zpět do krabičky.
"Kristianku!" vykřikl se znatelnou úlevou Antti a pevně svého miláčka sevřel v náručí. "Já už myslel, že jsem o tebe nadobro přišel! Jé, vole, hele, tady jsou dveře!"
"Postřeh, medvídku," dloubl do něj Christus. "Já je mám celou dobu před xichtem."
"Nediv se, když se pořád propadáš, kam nemáš, pejsánku," oplatil mu Antti.
"Haf haf, vy paka," odstrčil je Larry z cesty a zabušil na dveře Ahtiho chatky. "Ahti? Seš tam? Pokud jo, tak buď tak neskonale milej a otevři! Pokud neotevřeš, bude to pro mě moc dobrý, protože to bude znamenat, že seš pravděpodobně mrtvej a to by byla ta nejlepší zpráva, která by se ke mně dneska mohla donýst! Tak seš tam?!"

Žádné komentáře:

Okomentovat