Negative na prknech 31/36

Ani nevím, co k téhle kapitole říct...

 

 

"Tak a teď to zopakujte ještě jednou a pěkně pomalu, aby to pochopil i náš Jonník," zasmál se Nakki, když Ahti s Helenou celé skupině v chatě znovu převyprávěli svůj příběh.

"Já to přece chápu!" bránil se Jonne. "Helena je starší brácha Ahtiho!"

"No, ne tak docela," pousmála se Helena shovívavě.

"Aha, takže…" ponořil se Jonne na několik vteřin do svých buněčných pochodů. "Takže Ahti je starší brácha Heleny!"

"Jonne právě překonal všechna očekávání!" zatleskal Larry.

"No to bych si vyprosil," ohradil se Jonne.

"Vyprošuj si co chceš, ale nemáme v plánu ti to splnit, Jonníku," zazubil se na něj Nakki.

"Fajn. Jak chcete," pronesl Jonne a uraženě odkráčel do svého pokoje.

"Vážně ho musíš pořád škádlit?" napomenul klávesáka Ville.

"Jo, to každopádně musím," řehtal se Nakki.

"Však on tě smích přejde, Nakkínku," ozvalo se od schodů. Dolů se právě navracel Jonne, ale nebyl sám. Spolu s ním se do haly stěhovalo malé růžové šitíčko, růžové boa a armáda peříček v igelitové tašce, jejíž barvu snad ani není nutno zmiňovat. "Tentokrát totiž hodlám trucovat právě tady!"

"Cože?!" zděsil se Jay. "Ty po nás chceš, abysme tady seděli a koukali, jak TY si přišíváš peříčka na to svoje pitomý boa?!"

"Nemusíte se přece dívat. Já si tady budu poklidně sedět a šít," usmál se Jonne, svalil se do křesla, načež si po celé ploše malého stolku rozložil nadýchaná suchá peříčka.

"Nebudeš," zavrčel Nakki a pokusil se Jonneho vyhodit z křesílka.

"Ne!" ječel Jonne a pevně se držel opěrek. "Já ti říkám, že budu TADY!"

"Jak chceš," usmál se Nakki ďábelsky. "V tom případě si asi budu nucen vzít rukojmí."

"Ne!" zaúpěl Jonne, když Nakki uchopil mezi palec a ukazováček jedno z pírek. "Ne, prosím, neubližuj mu!"

"Larry, půjčil bys mi prosím zapalovač?" otočil se Nakki na kytaristu, který si právě (jak jinak) zapaloval cigaretu.

"Ne! Nakki! Prosím! Neubližuj mu! Vždyť je ještě tak malinký!" žadonil Jonne. "A ještě si vůbec nestihlo užít života!"

"Ale je růžový," odvětil Nakki, který byl díky Larryho neochotě donucen hledat v kapse svůj vlastní zapalovač.

"Nakki, pusť to pírko," přikázal Ville.

"Proč?" zeptal se Nakki a provokativně Jonnemu zamával pírkem přímo před nosem.

"Protože ti to říkám," pohlédl Ville Nakkimu zpříma do očí. "A vážně bych ti radil, abys mě radši poslouchal, pokud tedy nechceš, aby se všichni dozvěděli, že ses snažil sbalit chlapa," dodal tak, aby to slyšel jenom klávesák.

"No dobře, tak tady to zkurvený pírko teda máš," pohodil Nakki peříčko zpátky na stůl. Pak padl do křesla, které bylo od Jonneho co možná nejdál. "Prozatím ušetřím jeho blbej růžovej život."

"Viivi! Viivi, miláčku, děkuju!" vyskočil Jonne, vrhl se Villemu kolem krku a začal ho líbat na rty. "Miluju tě, miluju tě!"

"Jonne, no tak, klid," snažil se ho tišit Ville.

"Viivi, já ti jenom chci poděkovat," tiskl se k "ní" Jonne. "Poděkovat ti za to, že jsi mi zachránila moje milovaný péro!"

"Ehm, Jonne," odkašlal si opatrně Larry. "Zdá se mi že ses zcela nepatrně přeřek…"

"Co? A… jo… teda… já… chtěl… totiž…" blekotal Jonne a zrudl až za ušima. "Chtěl jsem… jsem říct… moje… milovaný… moje růžový… pé-peříčko!"

"Já to chápu, miláčku," dal Ville Jonnemu nepatrný polibek na nos.

"Tohle je ták romantický," zvedl Nakki oči v sloup.

"Máš snad něco proti, Nakki?" zeptal se Jonne výhrůžně.

"Ne, vůbec," pípl klávesák a snažil se ve svém křesle působit dojem neviditelnosti.

"Nerad ruším vaši diskusi, ale asi si už půjdu lehnout," zachraptěl náhle Ahti. Po dvouminutovém záchvatu přidušeného kašlání se zvedl a odešel ke schodům. "Larry, zaberu si tvůj bejvalej pokoj, nevadí?"

"Asi je tam trošku nepořádek," upozornil ho Larry.

"To je mi úplně jedno," stoupl Ahti na první schod.

"Počkej, Ahti!" vykřikl Antti. "Jak to, že si jdeš lehnout? Ty nebudeš odhrabávat ten sníh od vleku?"

"Ne, nebudu," zahuhňal Antti, načež se hlasitě vysmrkal. Promiň, ale není mi dobře, díky tý cestě vánicí jsem pěkně nastydlej. Ale za pár dní se dám dohromady a odhrabu to, slibuju."

"Takže my máme bejt pár dní zavřený tady?!" vyjekl Christus.

"Máme se tady nudit?!" doplnil ho Antti.

"Taky to můžete jít odházet sami," informoval je Ahti.

"No…" rozhlédl se Jonne opatrně po ostatních.

"Já myslím…" prohlásil Antti, čímž u ostatních členů skupiny vyvolal dohady o tom, jak vůbec může myslet, když jediná jeho mozková buňka už před lety hrdinně padla při službě vlasti.

"Radši se tady budem poklidně nudit," rozhodl Christus. "Aspoň já teda žádnej blbej sníh neodhazuju, vy snad jo, kluci?"

"NE!" vykřiklo jednohlasně všech pět kluků a Viivi.

"Viivi, neboj, zlatíčko, tebe bych přece hrabat ani nenechal," řekl Jonne a něžně si Villeho přitáhl na svůj klín.

"Ale kdybyste to někdy vážně potřebovali, klidně vám s čímkoliv pomůžu," snažil se Ville napravit svoje předchozí přeřeknutí.

"Tak to v žádným případě!" protestoval Jonne. "Nikdy bych nemohl chtít po dámě, aby nám pomáhala s tak těžkou manuální prací, jako je odhazování sněhu!"

"Dáma by se nezbláznila," zavrčel Nakki.

"Přestaňte se hádat, bolí mě z vás hlava!" přerušila je rázně Helena. "Brácho, ty si jdi lehnout. A já asi půjdu taky, jsem hrozně unavená."

"Jdu s tebou, miláčku!" ozval se rychle Larry. "Odpoledne jsi mě hrozně utahala, kočičko moje."

"Kristianku?" mrkl Antti 'nenápadně' po Chrisovi. "Co si dát opáčko toho odpoledne, pejsánku?"

"S radostí," zvedl se Chris a vydal se do schodů. Antti byl hned za ním.

"Viivi, nechtěla by ses náhodou podívat na úžasnou sbírku motýlů, co mám ve svym pokoji?" pokusil se Jonne použít zcela novou a neotřepanou techniku, jak dostat mladou dívku do postele.

"Ale jistě, moc ráda," usmál se Ville svůdně, vzal Jonneho za ruku a společně odešli nahoru. V hale nyní osaměli Nakki a Jay.

"Jayi?" pronesl Nakki ďábelsky v okamžiku, kdy měl jistotu, že ho nikdo (a obzvlášť Ville) v žádném případě neuslyší. "Musím ti sdělit jednu velice překvapivou informaci…"