Negative na prknech 33/36

A plány na další den?

 

 

"Dobrý ráno," pozdravili Antti s Christusem, když zhruba ve tři čtvrtě na dvanáct sešli do haly, kde už seděli všichni současní obyvatelé chaty, tedy kromě Ahtiho a Jonneho.

"Spíš poledne, ne?" opravil je Larry.

"Larríku, ty abys neměl poslední slovo," poznamenal Antti jedovatě. "A kde je vlastně Jonne? Viivi, to jsi ho včera v noci tak utahala, že teď není schopnej ani vstát z postele?"

"Antti, v týhle společnosti mi už nemusíš říkat Viivi," zamumlal Ville nakvašeně. "Všichni tady totiž už vědí, kdo je to Viivi."

"Co?" spadla Christusovi čelist málem až do sklepa. "J-jakto?!"

"Je to prostý," pustil se Ville do vysvětlování. "Vy dvě hrdličky jste to věděli. Pak jsem to musel říct Nakkimu, ten si otevřel hubu a vykecal to Jayovi. A Larry s Helenou slyšeli, jak se domlouvám s Migém, že dneska večer Jonneho vylákám do byru, abych mohl splnit tu pitomou sázku. No, takže v tomto okamžiku jsem pro všechny osoby v týhle místnosti jen Ville Valo v převleku za ženskou, kapírujete?"

"Jo," kývl Antti.

"Možná," řekl po chvíli i Christus.

"Tak já ti to potom vysvětlím, miláčku," mrkl na něj Antti.

"Co vysvětlíš?" zeptal se Jonne, který právě sešel do haly za ostatními.

"Ale, to je taková… velmi soukromá záležitost," vymluvil se rychle Christus.

"Dobře, chápu. Podrobnosti radši nechci," spokojil se Jonne s oním vysvětlením. Pak si rychle přisedl k Viivi. "Tak co, miláčku, ještě pořád se na mě zlobíš? Prosím, řekni, že tě to už přešlo…"

"To víš, že přešlo, ty můj mazlínečku," usmíval se Ville.

"Tak to jsem mocinky mocinky mocinky moc rád, lásko," nechal se Jonne sevřít v jeho náručí. "Ale nevíš, co tady máme celý ty dny dělat?"

"No, já bych měl jeden takovej pěknej nápadeček," vložil se do rozhovoru Antti.

"TY a nápad?! Antti, já se bojím!" kníkl Christus vyděšeně.

"Neboj, miláčku," utěšil ho Antti polibkem. "Napadlo mě, co kdybysme si večer všichni vyrazili do baru dole ve městě? Zapaříme, trošku si zlepšíme nápadu a zítra máme o zábavu postaráno!"

"Jo, budeme zahánět opice," ušklíbl se Jonne.

"Ale no tak, lásko, nemusíš přece pít tak, abys měl kocovinu," začal se k němu Ville lísat. "A znáš to - trošku vína, aby byla náladička a pak…"

"Dobře, půjde se do baru," podlehl nakonec Jonne. "Ale spolehni se, že do tebe toho vína naleju víc než jen trošku. Ale proč mám takovej pocit, že do sebe taky?"

"Tak to nevim, ale když to uděláš, tak si ani jeden z vás nebude pamatovat, co jste - zatím teda jen budete - v noci vyvádět," připomněl mu Antti.

*To by bylo asi to úplně nejlepší, co by mě mohlo potkat,* pomyslel si Ville. *A co všechno bych s nim moh v noci dělat, aniž by o tom ráno měl tušení! Třeba…*

"Viivi!" vytrhl ho z úvah Jonneho hlas. "Ty ses mi nějak zasnila. A taky se tak divně usmíváš… copak sis představovala, že budeme v noci vyvádět? Přiznej se mi!"

"Tohle poznáš až večer, mazlíku," zavrněl Ville. "Bude to překvapení. Velký."

"Bože můj," vzdychl Jonne. "Už se nemůžu dočkat!"

"A máš vůbec co na sebe, Jonníku?" zeptal se Nakki.

"V noci v postýlce na sobě snad nic potřebovat nebudu, nebo snad jo?" zarazil se Jonne.

"Ne, to ne," uznal Nakki.

"Ale v baru jo," doplnil ho Jay.

"A jo," docvaklo Jonnemu. Vzápětí (a s hlasitým řevem "Kurvá!") vyrazil do svého pokoje.

"Hej! To je moje hláška!" ohradil se Antti. "Já ho zabiju!"

"Jasně, ale ty tu hlášku používáš, když se řítíš dolů. On ale běžel nahoru," poškádlil ho Christus.

"No dobře, tak nezabiju," usmál se Antti.

"Hodnej chlapeček," pohladil ho Larry po vlasech.

"Jenom ho zmrzačím," dodal Antti a v očích se mu nebezpečně zablesklo. "A dalšímu, kdo se opováží sáhnout mi na dredy, ukousnu ruku!"

"Ale no tak, Anttíku," položil Chris nevědomky ruku na jeden z Anttiho dredů. "A sakra…"

"Kristiane," zavrčel Antti.

"Já nerad, Antti! Miláčku, promiň mi to! A nech moje ruce na pokoji! Anttínku, víš přece, jak mám šikovný ručičky!" couval opatrně Christus.

"Kristianku, tobě neukousnu jenom ruku. TOBĚ já ukousnu ještě něco úplně jinýho, jestli mi znova - třeba jenom jedinkrát - bez mýho povolení sáhneš na dredy!" vyhrožoval Antti.

"Ale to by vaše společný noci už asi za moc nestály," zasmál se Ville. "A navíc by to Kristianka asi poněkud bolelo."

"A to je právě účel," ušklíbl se Antti.

"Jsem tady! Jak se vám líbím?" seběhl po schodech Jonne. Na sobě měl černé kalhoty do zvonu, přes ně lehkou stříbrnou sukýnku ke kolenům, jemně růžovou košili s lehce rozšířenými rukávy, několik blýskavých prstýnků a náramků a kolem krku elegantní růžovou třpytivou šálu. "Mně se zdá, že tomu ještě pořád něco chybí."

"Já vím co!" vyskočil Christus, sundal si své sluneční brýle, které měl ve vlasech namísto čelenky a posadil je Jonnemu na nos. "Tak, teď je to ono! Sekne ti to!"

"Fakt? A ty bys mi je vážně půjčil?" zadíval se na něj Jonne nejistě přes růžové obroučky, které samozřejmě byly nedílnou součástí Christusových brýlí.

"To víš, že jo," poplácal ho Christus po rameni.

"Tak kdy vlastně hodláme vyrazit?" přitáhl si Antti svého přítele majetnicky zase k sobě.

"No, cesta dolů trvá asi tak hodinu, ten bar je otevřenej nonstop, pokud já vím…" informovala je Helena.

"Nonstop! Tádáda NONSTOP!" vzpomněl Jonne svou nejoblíbenější českou píseň.

"Jasně, Jonne, my víme, že máš tuhle písničku rád," umlčel ho rázně Larry. "Takže zpátky k tématu."

"Tak v kolik vyrazíme? V pět? Prosím, prosím, můžeme vyrazit už v pět?" poskakoval Antti nedočkavě. Skutečně velmi nedočkavě.

"Jo, Antti. Můžem," rozhodla Helena.

"Jupí!" zavýskl Antti a začal poskakovat kolem gauče. "Viivi, zavolej Migému, ať je tam taky! Bare, Antti se řítí!"