Negative na vojně 18/45

Další den přinese novinky přímo šokující.

 

 

Den třetí

"Vojáci!" zařval ráno generál směrem k nastoupenému 'mužstvu'; tedy ihned poté, co ho naprosto zničil rozcvičkou. "Dnes ráno jsem zjistil, že došlo k VÁŽNÉMU NARUŠENÍ bezpečnosti na takzvané zajišťovací základně! Pro ty, co i nadále hodlají předstírat, že nemají sebemenší tušení, o čem to tu mluvím - jedná se o stan, který stojí na ostrůvku uprostřed jezera! Tam, jak všichni víte, protože já vím, že to víte, se skladují věci, které jsou PROTI PŘEDPISŮM VÝCVIKU! Jedná se především o cigarety a několik litrů alkoholu…"

"A já si řikal, kam mi ten absint zmizel…" zamumlal Antti.

"Zjistil jsem, že kdosi se do tohoto stanu vloupal!" pokračoval generál. "Tento fakt mě donutil ZESÍLIT bezpečnostní opatření! Hodlám v dotyčném stanu přespávat, abych zabránil návratu toho drzého zloděje!"

"Držte mě někdo," špitl Larry. Vzápětí se přímo ukázkově svezl k zemi.

"Markkula, vztyk!" zařval generál. "Proč se válíte po zemi!"

"Protože mě nikdo nedržel, pane!" oznámil Larry.

"Ehm, hm, no… vojíni!"začala váhavě Erika. Mezitím ještě opatrně sledovala generála, který po Larryho prohlášení odešel k blízkému stromu a začal si o něj omlacet hlavu. "Dnes nás čeká úkol, který bude vyžadovat vaši dobrou fyzickou kondici. Pojedeme na výlet na kolech! Nyní se odeberete na snídani a k osobní hygieně a za hodinu - to znamená v sedm třicet - se tu sejdeme, dostanete mapy a ve skladišti si vyzvednete kola. Na výlet s vámi jedu pouze já, generál nikoliv. No, takže… ROZCHOD!"

"Hele, Antti, tvůj dědeček je z nás asi trošku zoufalej," pošeptal Christus basákovi.

"TY na mě ani nemluv," zavrčel Antti. "A nepřibližuj se ke mně, nedotýkej se mě a ať tě ani NENAPADNE znova udělat, co jsi udělal včera!"

"Antti, proč jsi na Kristianka tak ošklivej?" zeptal se Jonne a zároveň jemně objal Christuse, který vypadal, že se co nevidět rozpláče.

"Jo, Antti, proč?" přidal se Jay. "Vy jste se pohádali?"

"Ne, vůbec ne," usmál se sladce Antti. "Jen jsme se malinko neshodli…"

"Malinko?" kníkl Christus. "Malinko?!"

"Jo, malinko," kývl Antti.

"M-m-m-malinko…" vydechl Christus.

"Malinko," zopakoval Antti.

"Malinko!" vzlykl Chris a rozběhl se k chatce číslo dvě, ač všichni ostatní směřovali k jídelně. Kromě Villeho s přítelkyněmi - ti šli do křoví na… řekněme… rychlou zábavičku před snídaní.

"Tak to asi nebylo jen malinko…" okomentoval Nakki Chrisův spěšný odchod. "Vypadá jak Larry, když mu došly cíga…"

"Držte mě!" zaúpěl Larry. Vzápětí se již podruhé ukázkově svezl k zemi.

"Dobrý, Larry, můžeš vstát," informoval ho Jay. "Generál se nedívá."

"A co já jako s tim?" otevřel Larry oči a zkoumavě si kluky prohlédl.

"Nemusíš předstírat, že seš zdrcenej, kdykoliv se před tebou někdo zmíní o cigárech," zahihňal se Nakki.

"Předstírat? Nemám tušení, o čem to tady mluvíš," zamrkal nevinně Larry. Přesto velmi energicky vstal.

"Předstírat?" pozvedl Jonne obočí. V jeho jemně narůžovělém mozečku do sebe pomalu začaly zapadat jednotlivé souvislosti.

"Já vážně nevím nic o žádným předstírání!" pokoušel se Larry zviditelnit svou svatozář. Není snad ani nutné dodávat, že se mu to příliš nedařilo. Zato se začalo zdát, že mu mezi vlasy začínají rašit rohy.

"Ty máš cíga ještě někde schovaný, že jo?" došlo Anttimu.

"Já?" zazubil se Larry. "Jakpak jsi na tohle přišel?"

"Aha," kývl Jonne. Mezitím celá skupinka dorazila na snídani.

"Hele, kluci, taky se vám ta jídelna zdá nějak podezřele prázdná?" pokoušel se Larry odvést pozornost jinam.

"No jo, není ani zdaleka tak plná, jako ten pytel cigaret, co máš mezi trenýrkami ve svý tašce," poznamenal Nakki.

"Pst!" sykl Larry. "Je tady Erika! Co když tě uslyší a poběží to říct generálovi?!"

"Bože," zvedl Jonne oči v sloup.

"Ahoj, kluci!" pozdravila je Erika, která momentálně fungovala jako kuchařka výcviku. "Kde máte šestýho?"

"Ty vole, a jo!" plácl se Antti do čela, když si uvědomil, že jeden člen Negative stále chybí. "Christus!"

"Jo, ten. Kde je?" vyptávala se dívka.

"Copak já ti nestačim?" mrkl Jonne.

"Nebo já?" přidal se Nakki.

"Hele, klid, vy dva," odstrčil je Antti a protlačil se až k Erice. "Eri, dej mi od tý snídaně dvě porce, jo? Donesu to tomu blbci urážlivýmu…"

"Jsi si vědom toho, že tvé konání bude proti předpisům?" zeptala se úřednickým tónem Erika.

"Dej to sem. Nebo dědečkovi povím, že jedeš po jeho vojínech," vyhrožoval Antti.

"Proboha," zvedla Erika oči v sloup.

"Děkuji," usmál se Antti, popadl oba talíře, které mu byly podány, a nenápadně s nimi proběhl do chatky číslo dvě. "Kristianku?" zeptal se, když vstoupil do zdánlivě liduprázdné místnosti. "Chrisi, jseš tady?"

"Ne, není," píplo cosi z horní palandy.

"Tak co to tady se mnou mluví?" zeptal se Antti, postavil se na okraj Jonneho postele a zadíval se na růžovou hromadu na druhé posteli.

"To jsme my, polštářky," ozvalo se zpod přikrývky.

"Ale no tak, Chrisi," zamumlal Antti takovým zvláštním, napůl vyčítavým tónem. Pak odhrnul pokrývku, čímž odhalil Christusovu velmi důmyslnou skrýš.

"Co chceš?" fňukla ještě před okamžikem ukrytá postava.

"Přinesl jsem ti snídani," oznámil Antti. Tak polez dolů…"

"Proč?" popotáhl Christus a pokusil se (nutno dodat, že neúspěšně) přetáhnout si deku zpátky přes hlavu.

"Nechci tě vidět smutnýho," řekl smířlivě Antti.

"Tak můžeš odejít," prohlásil Christus.

"Ale já nechci! Vylez z tý postele, perkele! Chci s tebou mluvit!" zařval Antti.

"No jo. Vždyť už jdu," setřel si Chris slzičku a začal se spouštět z palandy.

"No vidíš, že to jde," pochválil ho Antti a při tom ho, zcela proti své vůli a veškerému racionálnímu myšlení, pohladil po vlasech. "Najíme se a půjdem, jo?"