"Hele, podle mě se Jonne právě pohnul,"
špitl Christus Anttimu. Tou dobou to bylo už zhruba pět minut od
chvíle, kdy Erika začala Jonneho oživovat. Zajímavé bylo, že od prvního
okamžiku se od sebe jejich rty ještě neoddělily. Krom toho - Jonneho
ruka pozvolna bloudila po Eričiných zádech, zatímco ta druhá se
prohrabávala dívčinými vlasy.
"Haló!" ztratil Larry nervy a špičkou boty šťouchl do líbajícího se párečku. "Nechcete toho milostivě nechat?"
"Zavři hubu, Markkulo," zamumlala Erika. "To je rozkaz."
"Generál jde!" vyjekl Antti.
"Cože?!"
zařval Jonne a okamžitě vyskočil na nohy. Erika ho velmi rychle
napodobila. Generál - zcela přirozeně - nebyl nikde v dohledu.
"Blbče," zasyčela na Anttiho Erika.
"Víte, já bych docela rád jel na ten výlet," zamrkal nevinně Antti.
"A kvůli tomu vyhrožuješ generálem?!" zaječel na něj Jonne.
"Když vy byste toho jinak nenechali," pokrčil Nakki rameny.
"Ty
se do toho nepleť!" okřikl ho Jonne. Následně začal pomalinku
postupovat směrem k Anttimu. "Já teď jen malinko zabiju tohohle
kreténa..."
"Jonne... no tak,klid... Jonníku..." couval Antti, očividně poněkud vyvedený z míry.
"Jonníku!
Jonníku, já měl o tebe takovej strach! Bál jsem se, že jsi nám umřel!"
vypískl Christus, vrhl se před Jonneho a pevně ho objal. Buď si teprve
teď uvědomil, že Jonne žije, nebo tím chtěl bránit Anttiho. Nebo taky
obojí. "Jonníku, prosím!" pokračoval Christus ve svém srdceryvném
projevu. "Udělej mi radost a nech Anttiho žít! Přece nezabiješ jinýho
člena Negative, když sám jsi takovym zázrakem přežil tu tragédii!"
"Chrisi..." zavrčel Jonne.
"Že ho nezabiješ?" zadíval se na něj Christus dokonalým psím pohledem.
"Pusť mě, Kristiane," přikázal Jonne.
"Jen když mi to slíbíš," oznámil Christus.
"Dobře, nezabiju ho," vzdal se Jonne. "Ale malinko ublížit mu můžu, viď?"
"Ne. Ne, ne, ne, ne, NE!" vrtěl Chris horlivě hlavou.
"Tak mě pusť," povzdychl si Jonne a odstrčil ho od sebe.
Najednou
si všichni všimli (a bylo velmi těžké si nevšimnout), že to, co ještě
před chvílí bylo pouze nevinnou výhrůžkou, se právě stalo krutou
realitou. Vznešeným, pevným krokem k nim pochodoval generál. Celá
skupinka se postavila do pozoru.
"Aatamilová, podejte hlášení!" přikázal generál, když dorazil
"Právě
jsem vojínům vysvětlovala základy bezpečnosti, pane!" odvětila Erika.
"Nyní se plánujeme odebrat do skladu, kde si vyzvedneme kola a vydáme se
na cestu, pane!"
"Dobře, Aatamilová," pokýval generál. "Vyrazte! Pochodem vchod!"
"Ano, pane!" zasalutovala Erika. Celá rota se pohnula k lesu.
"Chrisi," špitl Antti Christusovi.
"Ano?" otočil oslovený hlavu.
"Zachránil jsi mi život," usmál se Antti. "On vážně zuřil."
"Já vím," sklopil Chris oči k zemi a lehce se začervenal.
"Děkuju," pošeptal mu Antti do ucha.
"Pojď
sem, musím s tebou mluvit," chytil Christus basáka za paži a zpomalil. I
když už předtím šli poslední, teď se vyloženě loudali. Generál se
díkybohu šel nasnídat, tudíž toto odsouzeníhodné lajdáctví neviděl.
"A o čem se mnou chceš mluvit?" zamrkal překvapeně Antti.
"No... o... víš..." váhal Christus.
"O tomhle?" zeptal se Antti a vzápětí Christuse něžně políbil.
Když se jejich rty zase oddělily, Chris přikývl. "Jo. Přesně o tomhle."
"A
proč o tom chceš mluvit?" vyptával se dál Antti. Jeho prsty si hrály s
okrajem Chrisova trička. "Včera jsi právě tohle přece hrozně chtěl..."
"Oni na to přijdou, Antti," popotáhl Christus.
"Na co? Vždyť přece neděláme vůbec nic jinýho než ty a Jonne, ty a Larry, Jonne a Larry, já a Jonne..."
"Já mám v hlavě bordel, Antti," fňukl Christus. Pohled měl upřený do země.
"Ale proč, Kristianku?" pošeptal Antti a odhrnul mu vlasy z čela. Zároveň ho jemně donutil zvednout hlavu.
"Nech mě na pokoji! Myslíš snad, že to vím?!" osopil se na něj Chris.
"A proč na mě řveš?" zaječel Antti.
"Protože nebejt TEBE, tak ten bordel v hlavě nemám!" rozplakal se Chris.
"Kristianku..."
pookřál Antti a pevně kytaristu objal. "No tak, to přece nemá cenu,
takhle plakat... Co kdybysme se dohodli, že to necháme chvilku uležet?
Co říkáš? Necháme si to projít hlavou a pak se uvidí..."
"Tak... tak jo," kývl Christus.
"Dobře. Tak si otři slzičky a půjdem, dobře?"pohladil ho Antti po zádech.
"Myslíš, že už nás začali hledat?"
"No... jo."
Na konci pěšinky, těsně za ohybem zatáčky, čekal Jonne. Netrpělivě klepal nohou.
"Kde jste? Všichni už maj kola vytažený!" oznámil.
"Christusovi spadnul do oka nějakej bordel," vymluvil se okamžitě Antti. "Vidíš, jak má rudý oči? Musel jsem ho ošetřovat."
"Chudáčku Kristianku..." politoval Jonne uplakaného kytaristu. "Pojďte. Vytáhli jsme vám růžový a černý kolo..."
Vzápětí byl nebohý Antti ponechán zcela bez povšimnutí. Christus totiž tryskem vyrazil ke skladišti...
Žádné komentáře:
Okomentovat