Negative na vojně 23/45

Závod skutečně velmi ostrý.

 

 

Po dvou hodinách vzájemného předhánění se

"Chrisi, šlapej! Tryskem! Jedem! To zvládneš!" popoháněl Antti svou skupinku kupředu. S jeho křikem se mísil Eričin hlas a sípavé oddechování všech ostatních jezdců.

"Vy slečinky, makejte!" řvala Erika.

"Já už- nemůžu..." vydechl z posledních sil Ville.

"Nekecej a šlapej!" okřikla ho Erika.

"Tak kdepak máme ten náš cíl, Eri?" zavolal provokativně Antti. "Už by měl bejt tady někde poblíž..."

"Tamhle u toho praporku," ukázala Erika na malou, ohnivě rudou vlaječku, tyčící se na vrcholku mírného kopečku.

"Tam už... nevyjedu..." zasípal Christus.

"Ale jo. Ty jo," povzbuzoval ho Antti. "Rychle, hoši! Zvládneme to! Jedem!"

"Leda tak ve snu, chlapečku!" zasmála se škodolibě Erika a opřela se do pedálů. Natti a Patti její nové tempo napodobily. Členové Negative sledovali, jak je dívky pomalu předhánějí a blíží se k praporku.

"Do hajzlu!" zaklel Larry.

"Nenadávej!" okřikl ho Antti. "A zaber! Ještě pořád můžem vyhrát!"

Ovšem Erika, i přes veškeré snažení všech členů Negative, nakonec dorazila k vlaječce jako první. Natti a Patti se k ní připojily vzápětí.

"Tak! Budete škrábat brambory, zlatíčka!" zasmála se dívka, vítězně se otočila a- "Liimatainene!" zaječela, když v trávě pod kopcem spatřila pramen blonďatých vlasů. Až nyní jí došlo, že Ville s nimi na kopci není. Mezitím však nahoru zdárně vyjeli Negative.

"Jo!" zajásal Jay.

"Vyhráli jsme!" vřískl Jonne.

"A to jen díky tobě, Antti," zazubil se Christus a vtiskl mírně překvapenému basákovi polibek na čelo. Anttiho tváře brzy perfektně ladily s odstínem jeho vlasů.

"A jak se vlastně dostaneme zpátky?" zamyslel se náhle Nakki.

"Na kolech?" pozvedl Larry obočí.

"Ne," špitl zoufale Jonne.

"Eri, jak pojedem zpátky? Eriko?!" otočil se Antti zmateně kolem dokola. Nakonec si všiml, že pod kopečkem, přesně tam, kde před chvílí byly Villeho vlasy, teď stojí Erika a vztekle zatíná ruce v pěst. "Eri, no tak! Nech ho na pokoji!"

"Nechci ho nechat na pokoji!" odpověděla. Velmi, skutečně velmi hlasitě.

"Eri! Eri, broučku, no tak!" domlouval jí Jonne, zatímco sbíhal dolů. "Erinko, nech mi brášku!"

"Ani mě nenapadne!" oznámila, skočila do trávy... "Kde je?!" vykřikla, když zjistila, že Ville záhadně zmizel.

"Bráško," pípl Jonne. "Kde je můj malej bráška?"

"Kdybych to věděla, tak už není," zavrčela Erika.

"Bráško!" zaječel Jonne. Začal běhat po louce. "Bráško, ozvi se mi! Ville!"

"Liimatainene! Kde vězíš?! Buď trošku chlap a pojď se nechat zabít!" volala Erika.

"Bráško! Ville! Brá-" Jonne se náhle zřítil do trávy, jako by o něco zakopl. O něco velmi dobře maskovaného. "Bráško?" zamrkal blonďák překvapeně.

"Pšt!" syklo něco, co se ještě před okamžikem tvářilo téměř jako tráva. "Ať mě nenajde!"

"Kdo?" zeptal se nechápavě Jonne. Když směrem k nim vyrazila Erika, pochopil.

"Řekni, že sem nejde. Prosím," zakňučel Ville.

"To víš, že jsem jdu, ty zmetku!" zařvala Erika a vytáhla Villeho na nohy.

"Né!" zaprosil Ville.

"Kvůli TOBĚ jsme prohráli," zavrčela.

"Eriko, nech ho!" pokoušel se Jonne odtáhnout svého mladšího bratra do bezpečí. Marně, Erika ho držela pevně.

"Ville, máš dvě možnosti," oznámila sladkým hláskem dívka a chytila si Villeho pohodlněji, pod krkem. "Buď tě teď zabiju, nebo TY budeš ten, kdo zejtra uvaří. Oškrábe brambory, zeleninu a umyje nádobí! Který budeš, koneckonců, mejt až do konce pobytu! Já ti ukážu vojnu!"

"Zab mě," požádal Ville.

"Ne!" vykřikl zoufale Jonne. "Nech ho! Já mu s tím vším pomůžu!"

"Ty?" zúžila Erika varovně oči.

"No, ale ty brambory... ty si bude muset oškrábat sám," pokusil se Jonne napravit své zcela očividné milostné přešlápnutí.

"Jak myslíš," řekla chladně Erika, pustila Villeho (který se vzápětí zhroutil k zemi) a nakvašeně odkráčela ke svému kolu.

"Bráško, všecko dobrý?" pohladil Jonne Villeho po vlasech.

"Jo," kývl Ville. "Ale už v životě nechci vidět kolo! Jak se dostanem do tábora?"

"Eriko!" křikl Jonne za dívkou, jež v tuto chvíli už stála na kopečku. "Jak se dostanem domů?!"

"Za pár minut by tady měl bejt generál s autem!" odvětila Erika.

"Uf," oddychl si Ville.

"Odveze nás do restaurace a tam si dáme oběd!" dokončila Erika. "Pak pojedem ještě na takovej malinkej vejlet a do tábora dorazíme večer! Na kolech!"

"Ne!" zaznělo z kopce. Při tom jasném zvuku zoufalství tuhla krev v žilách. Vzápětí bylo vidět, jak členové Negative jeden po druhém padají k zemi, následováni Natti a Patti. Nakonec zůstali stát pouze Erika s Anttim.

"Tos jim to nemohla říct nějak šetrně?" podíval se Antti vyčítavě na svou sestřenku.

"Asi jsem měla," uznala při pohledu na ležící bratry Liimatainenovy.

"Hele, jede sem maskáčová dodávka!" poznamenal Antti, který měl ze svého stanoviště rozhled daleko do krajiny.

"Dědeček!" vyjekla dívka. "Dělej, pomoz mi je vzbudit!"