Negative na vojně 25/45

Ranní vstávání bývá kruté.

 

 

Den čtvrtý

"Vstávat! Vstávejte! Tryskem!" řval generál. Bylo ještě deset minut před obvyklým budíčkem.

"Co se děje?" zamumlal Antti zmateně. "Můj vnitřní budík byla nastavenej až na za pět minut..."

"Můj nejdřív na za hodinu," zavrčel Jonne.

"Nebo za dvě... za tři... možná za čtyři..." blekotal zmateně Christus.

"Tak vstáváme, kluci," zavelel Antti a sám vyskočil z postele. "Rozcvička čeká!"

"Kdo si počká..." vztyčil Jonne ruku s pozvednutým ukazováčkem, aby dodal důraz moudru, které se právě chystal vyslovit.

"Ten si počká," dokončil za něj Christus. "A na mě si ta rozcvička teda počká!"

"Jen vstávej," pobídl ho Antti, který už pochodoval po pokoji, oblečený jen v maskáčových kalhotách. Ty mu volně visely nízko na bocích.

"No dobře..." podvolil se Christus a pomalu slezl z postele.

"A co sprchování?" napadlo Jonneho.

"Po rozcvičce," oznámil Antti. "Jako bys to nevěděl."

"To se nemůžeme aspoň jednou sprchovat před rozcvičkou, perkele?" vztekal se Jonne, zatímco se snažil strefit nohou do nohavice.

"Můžem. Teda, ty můžeš. Ale jen pokud si budeš chtít přivstat," ušklíbl se Antti.

"Dobře, tak až po rozcvičce."

"Myslíte, že je venku zima?" zeptal se Christus.

"Je duben. A šest ráno k tomu," upozornil ho Antti.

"Tak teda dobře, vezmu si bundu," kývl Christus.

"Aby ses nám nenachladil," zasmál se Jonne.

"Drž zobák!" okřikl ho Christus. Vzápětí na ubohého blonďáčka spáchal atentát jeho vlastní botou.

"Hele, nech si toho!" bránil se Jonne. Vrátil Christusovi svou botu a přidal jí i posilu.

"Ty zmetku!" zařval Christus, když ho jedna střela trefila přímo do hlavy. "Ty růžovej zmetku!" ječel a hodil po Jonnem jak obě jeho, tak obě svoje boty.

"Jau! Jau! Jau! Jau!" okomentoval Jonne kytaristovu mušku.

"Bolí, co?" zuřil Christus.

"Tak a teď tě už vážně zabiju!" naštval se Jonne a začal rány oplácet.

"Bože můj, proč já si nešel ráno zaběhat?!" zaúpěl Antti, když mu kolem hlavy prosvištěla vysoká černá bota.

"Protože jsme do noci hráli karty a chlastali tu vodku, co ti generál nenašel," připomněl Christus události předchozí noci. Zároveň se snažil vyhýbat všem předmětům, jenž po něm Jonne vrhal.

"A v kolik jsme vlastně šli spát?" podrbal se Antti na jednom z dredů.

"Někdy kolem druhý," mávl Christus rukou. Toto rozptýlení by ho zajisté stálo zásah čímkoliv, kdyby ovšem Jonnemu právě nedošla munice.

"Proč mě ale nebolí hlava, když jsme taky pili?" napadlo Anttiho.

"Vždyť jsme přece nechlastali tolik. Každej jen pár loků z flašky," zasmál se Jonne.

"Tím se to asi vysvětluje," zamyslel se Antti.

"Jo, taky si myslim," zazubil se Christus.

"Hele, Kristianku, podal bys mi boty, prosím?" požádal Jonne.

"Pochopitelně," kývl Christus, ve změti nepořádku našel obě boty velikosti 42 a odnesl je blonďákovi.

"Děkuji," usmál se na něj zářivě Jonne.

"Ne... nechtěli jste se ještě před pár minutama zabít?" zablekotal Antti.

"No... ne, jak tě to napadlo?" zamrkal překvapeně Jonne.

"Jako bys to neznal. Běžný sourozenecký hádky," objal Christus Jonneho kolem ramen.

"Sourozenecký?" vytřeštil Antti oči. Ale to kdybych si vzal Christuse, napadlo ho, měl bych Jonneho v rodině! Aatamilo, zavři hubu! okřiklo ho jeho druhé já.

"Vždyť jsme jako bráchové, ne?" mrkl Jonne.

"Jasně! Jonne je můj brácha, ty, Antti, seš taky můj brácha..." začal Christus jmenovat jednotlivé členy Negative.

"Tak to pěkně děkuju," odtušil chladně Antti.

"Dvojka!" ozvalo se zvenčí. "Nástup!"

"Jdem!" vstal Christus, vzal oba své 'bratry' kolem ramen a donutil je natočit se bokem ke dveřím, aby mohli takto spojeni vypochodovat ven.

"Pohyb, vojíni!" pobízel je generál. "Rozcvička se pro dnešní den ruší, během výcviku si zacvičíte až dost!"

"Jupí!" zajásali shodně všichni obyvatelé tábora.

"Dnešek je branný den!" ohlásil generál.

"Ne!" zavyli shodně všichni obyvatelé tábora.

"Dopoledne bude sestávat z teoretických úkolů. Budeme se učit nasazovat plynové masky, oblékat se do ochranných oděvů, zkrátka vše, co jste zajisté kdysi dělali ve škole! A ještě něco navíc!" objasňoval generál. "Odpoledne vás čeká výcvik se zbraněmi!"

"Jupí!" zajásali opět všichni obyvatelé tábora.

"Ale pouze se slepými náboji!" dodal generál.

"Do hajzlu..." zavrčel Nakki. "Jsem doufal, že ho budu moct omylem zastřelit..."

"Nakkísku, ty bys zastřelil leda tak sebe. A to bys ještě musel mít kurevský štěstí," poklepal mu Antti na rameno.

"Máte rozchod na osobní hygienu a snídani! Odchod!" zařval generál. Vojíni se dali na pochod ke sprchám.

"Já už se tak těším na odpoledne!" mnul si Antti spokojeně ruce. "Nestřílel jsem už od vojny!"