neděle 24. března 2013

Negative na vojně 30/45

A po obědě...
 
 
Říká se, že hlad je nejlepší kuchař. A v případě Negative to platilo dvojnásob. Nakonec totiž - i přes možné nebezpečí nálezu dalších umělých řas, nehtů a magnetických piercingů - svůj oběd všichni poctivě snědli. Po polední pauze se shromáždili před chatkami, kde před ně předstoupil generál. Už na první pohled z něj vyzařovala nevrlost. Zřejmě na tom měla jistý vliv poněkud zvláštní chuť jeho porce salátu. A taky podivná bílá polotekutá hmota, jež plavala v mističce.
"Vojíni!" zařval generál. "Dva z vás půjdou Aatamilové pomoct se zbraněmi! Dobrovolníci! Dva kroky vpřed!"
"Aatamila se hlásí, pane!" oznámil Antti a vypochodoval z řady.
"Výborně! Kdo další?" dotázal se generál.
"No... no... M-Mikkonen, pane," vykoktal Chris po chvíli trapného ticha. Zároveň udělal dva váhavé kroky dopředu.
"Dobře!" pochválil ho generál. "Odchod! Ostatní se zatím trošku procvičí!"
"P-procvičí?" zamrkal Jonne.
"K zemi, vojíni! A padesát kliků!" přikázal generál. Antti a Christus se spěšně odporoučeli, doprovázeni vyčítavými pohledy všech, co museli cvičit.
Když se vyslanci po deseti minutách vrátili, ostatní dělali teprve třicátý klik. Přesto generál tuto část výcviku raději ukončil a zavelel odchod na střelnici. Tak, jak se ukázalo, byla kousek za překážkovou dráhou, nenápadně skrytá v roští. Jednalo se vlastně jen o několik střeleckých terčů opřených o skálu, před nimiž byla velká, pečlivě uhlazená plocha písku. V Anttiho očích se objevil podivný lesk a na jeho tvář se vkradl nadšený výraz.
"Střílet..." mumlal basák. "Budu konečně zase střílet! Jupí!"
"Klid, vojíne!" okřikl ho generál. "Ty bedny položte sem."
Antti, Christus a Erika složili ¨svůj náklad na určené místo. Generál postupně přecházel od jedné bedny ke druhé, vždy nadzvedl víko, prozkoumal obsah bedny a zase ji zavřel. Když takto zkontroloval všechny tři, přesunul je do požadovaného pořadí. Nakonec se otočil k nechápavě sledující skupince.
"V těchto bednách se nacházejí tři typy zbraní, se kterými dnes budeme pracovat!" objasnil generál. "Je to obyčejná vzduchovka, pak běžná devítimilimetrová zbraň a jedna menší zbraň, takzvaná 'tři-šestka'!"
"Jupí!" zvolal Antti. "A ze samopalů se střílet nebude?"
"Ne!" odvětil přísně generál. "Dnes ne, tak nebezpečnou zbraň vám do ruky můžu svěřit až příští týden!"
"Dědečku, prosím..." pokusil se Antti nasadit osvědčený psí pohled. "Já s tím umím zacházet! Vážně! Byl jsem na vojně nejlepší! Já nikoho omylem nezastřelím, slibuju!"
"Dobře, ten nejlepší si dnes bude moct ze samopalu zastřílet. Ovšem až večer po dokončení programu!" upozornil generál.
"Jupí!" zavýskl Antti. Doufal totiž, že právě on bude tím šťastným, kdo večer uchopí do ruky vytouženou zbraň.
"Nyní vám Aatamilová předvede střelbu ze vzduchovky!" oznámil generál. "Dávejte dobrý pozor! Budete si muset lehnout - ano, na ten písek, Liimatainene! A proč si musíte lehnout?! Aby se vám lépe mířilo, proto! Lehnete si, zalícíte, zamíříte - tak, jak to Aatamilová předvádí - a střílíte! Celkem máte pět ran, počítají se vám body! Pokud zasáhnete střed terče, máte jich rovných deset!"
"Takže možný maximum je padesát?" spočítal Christus. Ostatní členové Negative po něm vrhli velmi vyděšené pohledy.
"Nechceš si odpočinout?" zeptal se starostlivě Larry. "Tohle zjištění muselo bejt šíleně namáhavý!"
"Hele, nech toho," okřikl ho Antti.
"A to jako proč?" pozvedl Larry obočí.
"Protože-" pokusil se Antti o objasnění důvodu své nevrlosti, ale byl hrubě přerušen generálem.
"Co to tam máte za zajímavé téma?!" okřikl je. "Začínáme! Liimatainene! Vezměte z bedny vzduchovku a zalehněte! A ještě další čtyři můžou jít střílet! Terčů tady máme pět!"
"Na zem?!" vytřeštil Jonne oči. "Takže to nebyl vtip?! Vážně si musím lehnout NA ZEM?! A-ale to si zamažu kalhoty! A tílko! A pásek! A můj novej šáteček..."
"K ZEMI!" zařval generál. "Váš šáteček mě nezajímá!"
"Ano, pane," pípl Jonne, vzal do ruky zbraň (držel ji přesně opačně), lehl si na zem, zalícil...
"Liimatainene!" zaječel generál. "Zřejmě vám vůbec nevadí, že že přes rameno míříte přímo na mě, že ne?!"
"Cože?" podivil se Jonne.
"Máš tu pistoli opačně, pitomečku," zasmála se Erika, lehce nadzvedla Jonneho zbraň, otočila ji do správné polohy a vložila zpět do rukou poněkud zmateného blonďáka. "Tak, teď je to správně, broučku," zavrněla. Jonne značně zrudl.
"Už můžeme?" dotázal se generál unaveně. Rozhlédl se po všech účastnících první střelby - Jonnem, Christusovi, Larrym, Nakkim a Jayovi - a bezmocně zvedl oči v sloup. "Pozor! Pal!" zavelel.
Ze všech vzduchovek shodně vyšel první výstřel. Další následovaly přesně po generálových příkazech. Když dozněl zvuk posledního pokusu, generál se vydal obhlédnout terče a nahlásit výsledky.
"Liimatainen - třicet pět! Mikkonen - patnáct! Trefil se dvakrát! Markkula - dvacet dva! Kokkonen - osmnáct! Heimonen - dvacet šest! Hrůza!" zakončil a otočil se ke skupině. "Jedině Liimatainenův výkon byl PŘEKVAPIVĚ vcelku ucházející! Jednou dokonce trefil desítku!"
"Jupí!" zajásal Jonne. "Jsem dobrej!"
"Další skupina!" přikázal generál. Aby se využilo co možná nejvíce terčů, Erika se účastnila také. Na generálův příkaz všichni vypálili své náboje. Velitel začal oznamovat i tyto výsledky.
"Aatamilová - čtyřicet pět! Výborně! Liimatainen se trefil JEDNOU! Čtyři! Obě dívky shodně po devatenácti! Aatamila - čtyřicet devět!" vytřeštil generál oči.
"Do hajzlu!" zaklel Antti. "Já věděl, že mi ten první náboj jen těsně letěl do devítky!"
"Připravte se na další střelbu," zamumlal šokovaný generál. "Budete potřebovat devítky..."

Žádné komentáře:

Okomentovat