neděle 24. března 2013

Negative na vojně 33/45

A jaká následky bude mít zase tohle?
 
 
Den pátý
Vzhledem k faktu, že Antti celou noc pečoval o Christuse , nebyl ráno schopen ani pohybu, natož pak účasti na denním programu. Omluven z něj být ovšem neměl. Pouze Christus zůstal ušetřen sportovního dne.
"Já umřu!" sténal kytarista.
"Já dřív," mumlal rozespale basák.
"Bolí mě nožička," fňukal Christus.
"A mě hlavička a svalíčky," vrčel Antti.
"Já se zas nemoh ani vyspat, jak jsi kolem něj pořád skákal," stěžoval si Jonne. "Kdybysme si šli včera lehnout, když jsi ho přines, byla by pohoda."
"Přece jsem ho nemoh nechat v noci brečet do polštáře," zadíval se Antti starostlivě na horní palandu.
"A proč ne?" pozvedl Jonne jedno obočí. "A proč by vlastně měl brečet?"
"Protože mě to bolí, ty ignorante!" osopil se na něj Christus.
"Fakt?" nevěřil Jonne.
"Už ses někdy nechal postřelit?!" dotázal se pouze mírně hlasitě Christus.
"No, zatím ještě ne," uznal Jonne. "Bolí to?"
"A co ti tady asi celou dobu vykládám?!" zaječel Christus.
"Že tě bolí noha," pokrčil Jonne rameny.
"Uá!" zavyl Christus.
"Kristianku, copak ti je? Co je? Nožička?" přiskočil k němu Antti.
"Ne, nožička ne. To tenhle idiot!" ukázal Christus na Jonneho.
"Já a idiot?!" urazil se Jonne. Tento úkaz se u něj projevil tím, že si založil ruce na prsou a kvapně odkráčel na druhý konec místnosti, kde s elegancí sobě vlastní porazil odpadkový koš.
"Kristianku, slíbíš mi, že tady budeš v klidu?" pohladil Antti Christuse po vlasech, přičemž Jonneho nadávky více než okázale ignoroval.
"No, Jonne by mi mohl půjčit tu knížku o manikúře..." zaculil se Christus.
"Co? Ani mě nehne!" oznámil Jonne a hodil do koše poslední růžový papírek od bonbonu.
"Jonne, půjč mu tu knížku," rozkázal Antti.
"Ano, pane," zapitvořil se Jonne. Přešel k jedné ze svých tašek, vyndal požadovaný svazek a podal ho na horní palandu. "Třeba si ji sežer," zasyčel.
"Necháš toho?!" okřikl ho Antti. Vtom se ozvalo zaklepání na dveře.
"Dále!" zahlaholil Christus.
"Ahoj, kluci!" nakoukla dovnitř Erika. "Jen vám chci říct, co nás dneska čeká.
"Ale to už víme. Generál to říkal na nástupu. Čeká nás sportovní den," povzdychl si Jonne.
"Dopoledne fotbal, odpoledne volejbal a nohejbal," doplnil Antti. "I když se to nezdá, my poslouchali."
Program se mění," usmála se Erika. "Kvůli tomu, co jste vyváděli na nástupu - a taky díky tomu, co se včera stalo Christusovi - se generálovo duševní zdraví tak trochu... vymyká kontrole."
"Dědeček zešílel?" zeptal se starostlivě Antti.
"Ne, jen se... nesrovnává s výčitkami svědomí," vysvětlila Erika.
"On má výčitky svědomí? Proč?" nechápal Jonne.
"Že na jeho výcviku někoho postřelili. A protože vás nedokáže donutit poslouchat," odvětila Erika.
"Tak to má generál blbý," ušklíbl se Christus.
"Kristiane, přestaň!" napomenul ho Antti.
"Hele, tak kde je vlastně generál, že se mění program?" napadlo Jonneho.
"Odjel do města za psychologem," pokrčila Erika rameny. "A teď mi volal, že se vrátí až večer. Což pro vás znamená, že vám dám volno!"
"To jako vážně?" rozzářily se Jonnemu oči.
"Jako... úplný volno?" ujišťoval se Antti, že oné informaci správně rozuměl.
"Jsem na vás přece hodná, ne?" zamrkala Erika. "Ostatní ze skupiny už jsou venku. Larry se právě plaví pro nový zásoby cigaret, Nakki se přidal k Villemu a jeho holkám a společně někam zmizeli... jo, a Jay leží venku a chytá bronz."
"V tý kose?!" vytřeštil Christus oči. "Vždyť je tam tak osmnáct stupňů!"
"Sedmnáct," opravila ho Erika.
"Ale co, mně to přece může bejt jedno," mávl Christus rukou a otevřel knížku.
"Hele, takže je volno?" zeptal se znovu Antti.
"Jo, je," přisvědčila Erika. "Takže si to náležitě užijte!" S těmito slovy vyšla ven a zavřela dveře chatky.
"Volno," zašeptal nevěřícně Antti.
"Volno," posadil se Jonne na postel. Vzápětí se ozvala dvě žuchnutí a z postelí začalo znít pravidelné oddychování.
"Hej, vy dva!" zaječel Christus. "Ztlumte se laskavě! Nemůžu se soustředit na svoji knížku!"
Není snad nutné dodávat, že efekt jeho vyšilování byl zcela a naprosto nulový...

Žádné komentáře:

Okomentovat