Den šestý
"Vojíni!"
zahájil generál nástup. "Být vámi, věnuji dnešnímu programu obzvláštní
pozornost! Protože pokud nepochopíte to, co vám tu dnes vyložím, vaše
šance zvládnout zítřejší úkol je zcela ŽÁDNÁ!"
"Neřek teď tak trošku blbost?" pošeptal Jonne Nakkimu.
"Nekecej a poslouchej," šťouchl do něj Antti.
"Toto
je důvod, proč tu s námi dnes je i zraněný Mikkonen!" pokračoval zatím
generál. "Pokud dnešek nezvládnete, zítřejší tajný úkol NEPŘEŽIJETE!"
"Já
se bojím," pípl Chris. Momentálně stál na zdravé noze, o tu zraněnou se
pouze lehce opíral, ačkoliv bolest už v ní skoro necítil. Zároveň však
byl zavěšený do Nakkiho, který se pro tento úkol dobrovolně nabídl.
"Ticho, ksakru," okřikl ho Antti.
"Co jseš tak podrážděnej?" zeptal se smutně Christus.
"Já jen chci slyšet," zasyčel Antti.
"Kvůli
tomu na mě ale přece nemusíš bejt zlej! Nezapomeň kvůli komu jsem teď
mrzák!" připomněl Anttimu Christus. Jako to ostatně dělal při každé
příležitosti, která pro to byla aspoň trochu vhodná.
"Jen při chůzi trošku kulháš, Kristiane," zavrčel Antti. "Jinak ti už skoro nic není!"
"Až do smrti budu mít na noze jizvu," fňukl Christus.
"Od vojny mám taky pár jizev, stačí?!" zaječel Antti, kterému právě došla trpělivost.
"Dvacet kliků," usmál se ďábelsky generál.
"Ano,
pane," poslechl Antti a padl k zemi. O několik okamžiků později se
zvedl, celý zadýchaný, a zasalutoval. "Úkol splněn, pane!"
"V pořádku, vojíne," kývl generál. "Tedy dál."
"A teď už vážně držte huby!" požádal Antti kluky.
"No jo, proboha," zvedl Chris odevzdaně oči v sloup.
"Ale stejně nechápu, co ti na tom tak vadí?" strčil si Jonne ruce do kapes.
"Dejchej, Antti... dejchej..." pokoušel se rozčílený muž zklidnit své vzbouřené nervy.
"No tak, nezlob," napomenul ho Larry. "Napočítej si do deseti..."
"Už
jsem u padesátky a pořád to NEPOMÁHÁ!" Antti zase přestal ovládat své
hlasivky. Důsledek této události byl jasný - dalších dvacet kliků.
Tentokrát se už Antti svého úkolu nezhostil s takovým nadšením jako před
chvílí. Co vzepření, to jeden velmi ošklivý pohled na Christuse a
ostatní.
"Aatamilo, Aatamilo..." povzdychl si generál. "Budete už konečně poslouchat?"
"Poslouchám celou dobu, pane," zavrčel Antti.
"Ještě se budete hádat?!" zařval generál.
"Ne, pane!" odpověděl spěšně Antti.
"Tedy
vojíni!" zopakoval generál. "Konečně se dostáváme k základním faktům
ohledně dnešního výcviku! Proč se mu nemůžete vyhnout, Liimatainene?!"
"P-protože
ho budeme potřebovat ke splnění zítřejšího úkolu, pane!" odpověděl
Jonne. Sám byl značně překvapen tím, že mu nikdo nemusel radit.
"Správně, vojíne," pochválil ho generál. "Ze zítřejšího úkolu vás totiž může omluvit jediné - a to SMRT!"
"V
rodině, pane?" pípl Christus. V duchu se snažil přijít na způsob, jak
na dálku spolehlivě zabít někoho ze své milované rodinky, pokud možno
svého bratra Matthaua. Je přeci nutné zbavovat se případné konkurence...
"Vaše vlastní, vojíne!" oznámil škodolibě generál.
"A
do háje!" zaklel Christus. Vlastně použil mnohem horšího výrazu, ale
ten je kvůli své krajní neslušnosti bohužel nepublikovatelný. Není zcela
jisté, zda Christus takto nadával kvůli tomu, že by musel zemřít, aby
se vyhnul plnění úkolu, nebo prostě z čirého zoufalství nad tím, že
Bloodpit budou hrát dál.
"Deset kliků, vojíne," zašklebil se generál.
"NE!" vykřikl Christus a padl na kolena.
"Vojíne, pohyb," pobídl ho generál. "Nemáte na to celý den."
"Ne! Pane, prosím, nenuťte mě k tomu!" vzlykl Christus a sepjal ruce v prosebném gestu. "Pane, cokoliv, ale kliky ne!"
"Zalehněte!" přikázal generál.
"Pane..." škemral Christus.
"Pohyb!"
Žádné komentáře:
Okomentovat