Negative na vojně 36/45

Tak jaký je onen tajný úkol?

 

 

Den sedmý

"Máte pět minut na přípravu! Vstávat! Tryskem!" zařval generál, když ráno vtrhl do chatky číslo dvě.

"Co... co se děje?" zakňučel Jonne.

"Kolik je?" zamumlal Christus.

"Je přesně pět nula nula!" oznámil generál. "V pět nula pět ODJÍŽDÍTE v tom, co budete mít na sobě! Na nikoho se čekat nebude!"

"Pět? Pět?!" zasténal Jonne.

"Ano, pět! Váš dnešní úkol právě začíná!" zasmál se ďábelsky generál. Pak odešel probudit zbylé účastníky výcviku.

"Já nevstanu! Tak brzo ne," přikryl si Christus hlavu polštářem, aby neslyšel příkazy, jenž generál zatím venku vydával.

"Bejt váma, tak pohnu," poradila jim Erika, která se náhle objevila ve dveřích. "On to myslel vážně. Kdybyste ho včera nenaštvali, úkol začne v sedm. Tohle je jeho pomsta. Jestli tam přesně za tři minuty nebudete, dojde si pro vás."

"A?" pozvedl Jonne obočí.

"A vytáhne vás ven - do tý zimy - třeba v těch vašich krásnejch růžovejch pyžámcích. Který by dnešní den zaručeně nepřežily," ujistila je.

"Kurva! Kde mám kalhoty? Kde mám kalhoty?!" zaječel Christus a vyskočil z postele, přičemž málem srazil k zemi Anttiho, který se již od generálova odchodu strojil.

"Ne, Christusi, to jsou moje kalhoty!" zaječel Jonne, když se Christus začal soukat do prvních maskáčů, které našel. "Vždyť maj růžovej pásek! Tvoje jsou tady!" S těmito slovy po Christusovi hodil kalhoty, které právě vylovil zpod postele.

"Do hajzlu!" zaklel Christus a začal poskakovat po pokoji, aby při oblékání udržel aspoň jakous takous rovnováhu.

"Kurva, kde to má nohavici?!" vřískal Jonne a prohrabával své kalhoty.

"Kluci? Minuta..." řekl nervózně Antti.

"Ještě boty! Ještě boty!" mumlal vyděšeně Christus.

"Bundu a tričko, najít bundu a tričko!" opakoval dokolečka Jonne a pobíhal po místnosti.

"Nebo aspoň to tričko, kurva!" nadával Christus a začal se přehrabovat ve své tašce.

"Obout, obout, obout!" šeptal si Jonne a cpal se do bot. Zavazováním tkaniček se zatím neobtěžoval.

"Ven!" ozvalo se těsně za dveřmi. Každý z kluků popadl ještě hromádku oblečení a všichni se vyhrnuli před chatku. Tam čekal sám generál Aatamila.

"V pořádku, vojíni!" zařval. "Teď poklusem na parkoviště! Odjezd za pět minut!"

"To už jednou říkal," zavrčel Christus.

"Pohyb!" zaječel generál.

O pět minut později se celá vysílená a zadýchaná skupinka skutečně dostala na parkoviště, kde stála malá dodávka. Tam poprvé zaváhali.

"No tak! Nastupovat!" zařval generál netrpělivě, čímž jejich pochybnosti dokonale rozptýlil. Negative, Ville, Natti a Patti se nacpali do zadního prostoru auta, kde se posadili na zem. Jen okamžik nato dovnitř vstoupil generál, zavřel dveře a rozsvítil zabudované světlo. Dodávka se s trhnutím rozjela.

"Ty vole, co se to tady děje?" zeptal se Ville.

"Mám pocit, že se to hned dozvíme," povzdychl si Antti.

"Vojíni!" upoutal si generál jejich pozornost. "Konečně vám mohu sdělit zadání vašeho dnešního úkolu!"

"A kvůli tomu nás tahal z postele?" zamumlala Natti.

"Ticho," zavrčel Antti.

"Nyní vás rozdělím do čtyř skupin, v každé bude někdo, kdo byl úspěšný při včerejším nácviku orientace v terénu! Poté každou skupinu vysadíme na předem určeném místě, vždy na jinou světovou stranu od tábora! Dostanete mapu a batoh se zásobami! Jak jste uhodli, vaším úkolem bude dostat se zpět do tábora! A to nejpozději v devět hodin večer!"

"A když to nestihneme?" přihlásil se Jonne.

"Když to nestihnete.." zamyslel se generál. "Dobrá otázka. Za každou minutu zpoždění je deset kliků!"

"A kurva!" vytřeštil Christus oči.

"Kolikrát vám mám opakovat, že já NEJSEM KURVA?!" zareagoval okamžitě generál.

"Vždyť vy ne..." mávl mávl Christus rukou.

"Nyní vám oznámím, s kým budete ve skupině," prohlásil generál.

"Kristianku," špitl Antti.

"První skupina - Mikkonen, Aatamila!" ohlásil generál.

"Jo. Jo!" vydechl Antti.

"Druhá skupina - Markkula, Jonne Liimatainen!"

"Super!" zajásal Larry.

"Třetí skupina - Heimonen, Kokkonen, Ville Liimatainen!"

"No super," podotkl ironicky Nakki. "Budeme mít na krku dítě!"

"Já už nejsem dítě!" ohradil se Ville.

"Čtvrtou skupinu tvoří dívky!" zakončil generál Aatamila.

Změnu terénu v tu chvíli pocítil každý. Zdálo se, že dodávka sjela ze silnice a momentálně se kodrcá po nějaké lesní pěšince. A chvíli poté pod koly zřejmě nebyla už ani ta pěšina. Nastalo ticho, které trvalo nekonečně dlouho. Až nakonec...

"Pane?" ozvalo se z předního sedadla.

"Ano, Aatamilová?" dotázal se generál.

"Jsme na stanovišti číslo jedna," oznámila Erika.

"Dobře. Aatamila, Mikkonen! Tady máte mapu, vezměte si batohy a VEN!"