Putování skupiny číslo dva
"Hele,
kterýho z nás generál myslel, když říkal, že v každý skupině je někdo,
kdo měl při orientaci v terénu dobrý výsledky?" zeptal se Jonne těsně
poté, co se za nimi zavřely dveře dodávky.
"No tebe, ne?" zadíval se na něj Larry podezřívavě.
"Mně?! Vole, já se ztratim i v parku v Tampere!"
"Ale včera jsi byl jeden z těch, co nejrychlejc našli cíl!"
"No... víš..." zaváhal Jonne.
"Co?!" vyjekl Larry zděšeně.
"Pomáhala mi Erika."
"Cože?!"
"No,
ona... Víš přece, že ty mapy nám dávala ona? Odpoledne, když už jsme
hledali cestu na čas, chápeš? No, tak já jaksi... Ona mi tam namalovala
cestu. Aby o mně generál měl lepší mínění. Protože jestli se já a Eri
vezmeme..."
"Vy se chcete vzít?!"
"No... víš..."
"Jonne, vzpamatuj se!" chytil ho Larry za ramena. "Řekla ti, že si tě chce vzít?"
"Ne, ale vsadím se, že když jí to navrhnu, bude souhlasit!"
"Ty pako, copak to nevidíš?! Je to nymfomanka jak vyšitá!"
"A to mi jako má vadit?"
"Jonne, chce tě jen vojet!"
"A tohle víš jak, LAURI?!"
"Neříkej mi tak!"
"Není snad pravda, že bys mě nejradši vyštval a užíval si s ní sám?"
"Nemůžeme tyhle detaily vynechat?"
"Ne!"
"Tak dobře! Ano, rád bych si s ní trošku zašpásoval! Ale NE, vzít bych si ji rozhodně nechtěl!"
"Až se vrátíme do Tampere, koupím jí snubní prstýnek. Tady zatím bude stačit prsten z trávy, bude to romantický..."
"To myslíš vážně?!"
"Smrtelně vážně."
"No
ty vole..." zamumlal Larry. Pak se zhluboka nadechl, zakuckal se z toho
náhlého vysokého příjmu kyslíku, pomalu vydechl a vrazil Jonnemu facku.
"Jau!" zařval blonďák a chytil se za červenou tvář. "Za co to bylo?!"
"Za blbost," zavrčel Larry.
"No počkej, ty hajzle!" vykřikl Jonne, vrhl se na Larryho a začal do něj bušit pěstmi.
"Dost! Dost, přestaň!" bránil se Larry. "Měli bysme jít! Teda pokud na tom s kondičkou nejseš tak skvěle, abys dělal kliky!"
"Nejdřív odvolej to, že Erika je děvka!"
"Říkal jsem nymfomanka!"
"To je to samý!"
"Všimnul sis vůbec, že je podobná Villemu Valovi?"pokoušel se Larry odlákat Jonneho pozornost.
"No
nepovídej," zrudl Jonne. Ve skutečnosti si té podobnosti byl vědom až
příliš dobře. Vlastně se mu díky tomu Erika líbila ještě víc... Během
tohoto rozjímání se Larry obratně vykroutil z jeho nepříliš pevného
sevření.
"Tak, Jonne, to by bylo," říkal, zatímco si oprašoval bundu. "Teď mi podej mapu a vyrazíme."
"Mapu?" zamrkal Jonne.
"Mapu!" kývl Larry.
"No... tak ta tady někde byla..."
"A kde je teď?"
"Vypadla mi z ruky, když jsi mi dal tu facku!"
"Kam spadla?!"
"Jak to mám vědět, do hajzlu?!"
"Držels ji!"
"Ale upadla mi!"
"Kurva! Kurva, kurva, kurva!" ječel Larry.
"Asi bysme ji měli... najít," navrhl Jonne.
"Jo, to bysme, kurva, měli!" vřískl Larry. "Protože já kliky nedělám!"
Mírně
zděšen Larryho očividným rozčilením se Jonne ihned pustil do hledání
ztracené mapy. Rozběhl se kolem celého prostoru, ve kterém se dosud
pohybovali a očima pátral jak na zemi, tak v korunách stromů. Nakonec se
zarazil.
"Ehm... Larry?" pronesl váhavě.
"Co?" zvedl tázaný hlavu.
"Ta mapa byla ve voděodolným obalu, že jo?"
"Jo, myslim, že jo. Proč?"
"Tak se modli, aby vydržel." Jonne se skrčil a z kaluže vytáhl malý průhledný balíček.
"Modlím. Ani nevíš, jak úpěnlivě se modlím!" kýval Larry.
"Jo!" zaječel Jonne, když obal otevřel. Mapa byla suchá. "Ty vole! Jo!" zaječel, když si mapu prohlédl pořádně.
"Erika?" pozvedl Larry obočí.
"Nakreslila
nám cestu! Jo!" jásal Jonne a zběsile mával mapou ve vzduchu. Na papíře
byla jasně vidět klikatá, červená čára. "Zvedej se, Larry! Můžeme
vyrazit!"
Žádné komentáře:
Okomentovat