neděle 24. března 2013

Negative na vojně 41/45

Skupina dvě je, zdá se, komplikací sama o sobě.
 
 
A nyní ke skupině číslo dvě
"Ty seš naprosto nemožnej, víš to?!" zuřil Larry. "Copak nedokážeš jít podle čáry, kterou ti někdo nakreslil na mapu?! Vážně je to tak těžký?!"
"Proč se vztekáš? Určitě jsme zas tolik nezabloudili!" bránil se Jonne.
"Ne, vůbec! Jen tak trochu nemáme tušení, kam jdeme!"
"Ale já to přece vím! Snažíme se znova najít správnou trasu!"
"A jak tu správnou trasu asi poznáme?!"
"No... je taková... červená..."
"Jonne, to je jen na tý zkurvený mapě!"
"Jak to víš tak jistě, Larry?!"
"Protože to prostě vím! Každý malý dítě by to pochopilo!"
"Fajn, ty génie! Tak co se třeba dostat tady na tu šedivou čáru?"
"To není šedivá čára, ty idiote! To je silnice!"
"Která vede do tábora?"
"Jo, která vede... COŽE?!" zaječel Larry a vyrval Jonnemu mapu z ruky.
"No, když jsme zab... když jsme se vzdálili od plánované trasy, byla ta červená čára jen kousek od tý divně šedivý..." vysvětloval Jonne.
"Takže tady někde musí bejt silnice! SILNICE!" vyjekl Larry a vyrazil někam do křoví. Chvíli se ozývaly jen podivné heky, pak jeden bolestný výkřik - a za několik okamžiků se křoví znovu rozhrnulo.
"Tak co?" zazubil se Jonne.
"Našel jsem ji!" vydechl Larry. Kalhoty měl na koleni rozedřené a tekla mu krev.
"A rovnou ses s ní malinko střetnul, co?" pozvedl Jonne obočí.
"To nic. Pojď!"
"Počkej, musí se to ošetřit!"
"Nic to není! Říkám ti, že jdeme!"
"Larry, vždyť v tom koleni máš kamínky..."
"Mně to nevadí! JDEME!"
"Okamžitě si sedni tady na ten pařez!" přikázal Jonne.
"Proč? Mě to vážně nebolí..." zabručel Larry, ale přeci jen poslechl.
"Generál nám určitě přibalil lékárničku..." mumlal Jonne a přehraboval se v batohu. Po chvíli vytáhl lahev vody. "No dobře, tímhle to umyjeme... A hele, obvaz! Jupí!"
"Jonne, podle mě to vážně není - KURVA!" zaječel Larry.
"Bolí?"
"Tak to si piš, ty idiote!"
"Vydrž to... tak, pěkně zavážeme... vidíš, už to je!"
"Proč to teď bolí, i když předtím jsem nic necítil?"
"To přejde. Vstávej a půjdem."
"Nezešílel jsi?! Já skoro neohnu koleno!"
"Jakto? Tolik to bolí?"
"Ne, moc jsi mi utáhnul obvaz!"
"Promiň..." začervenal se Jonne a znovu zaměřil pozornost na Larryho nohu. "Lepší?" zeptal se po chvíli, během které se na obvaze stihl málem oběsit.
"Jo. Děkuju," kývl Larry.
"Nemáš zač," usmál se Jonne. "Nechceš třeba něco vzít, abys neměl tak těžkej batoh?"
"To je v pohodě..." vyškrábal se Larry na nohy. "Jdeme k tý silnici."
"A kudy?"
"Přímo skrz tamten keř!"
"Ale to mě asi bude bolet."
"TÁHNI!"
"Za co mám tahat? Tebe mám táhnout?"
"Říkám ti - PADEJ!"
"To víš, ještě skončím jako ty!"
"Liimatainene, koukej hejbnout prdelí a VYRAZIT!"
"Tak to máš říct rovnou," ušklíbl se Jonne a vkročil do křoví.

Žádné komentáře:

Okomentovat