Negative na vojně 45/45

No, už je to tak. Dočetli jste až do konce. Děkuji za vaši trpělivost a zájem. Užijte si poslední kapitolu...

 

 

Den osmý

Ráno ve výcvikovém táboře bylo velmi ospalé. Svůj vliv na tom samozřejmě měl fakt, že generál kamsi zmizel a zanechal po sobě pouze stručný vzkaz, který ovšem až do jedenácti nula nula nikdo nemohl zaznamenat.

Tak dlouho totiž trvalo, než se probudili první aktivnější jedinci. Těmi byli obyvatelé chatky číslo jedna, kteří se ihned poté, co poprvé zamžourali do slunečních paprsků, začali shánět po snídani. Když tuto nenalezli, konečně se začali strachovat o osud zbytku účastníků výcviku. Díky křiku této aktivní trojice se k vědomí probral jeden z okupantů chatky číslo dva. Ten jemně zatřásl svým milencem a jakýmsi zamumláním ho poslal utišit onen hluk, načež se převalil na druhý bok a spal dál. Antti se zaklením vstal, oblékl se a vykoukl ven.

"Ticho, vy pitomci!" sykl na povykující trojku. "Kristi... Christus potřebuje klid!"

"Antti, co se tady děje?" dotázal se Larry.

"Co by se mělo dít?" zamračil se Antti, tiše za sebou zavřel dveře chatky a po schodech sestoupil na trávu.

"Za chvíli bude poledne," informoval ho Nakki. "A tady široko daleko nikdo není!"

"Co? Kde je generál?" rozhlédl se Antti.

"To tak vědět," ušklíbl se Jay.

"Generál tady není?" nevěřil Antti. "A co Erika?"

"Hledali jsme ji v její chatce. A i ve všech ostatních. Jen v jedný jsme narazili na Villeho a ty jeho dvojčata, ale Eri nikde," pokrčil Larry rameny.

"A co skladiště?" napadlo Anttiho.

"Kde by se tam vzala?" pozvedl Jay obočí.

"Mně se neptej. Ale bejt tam určitě může," odsekl Antti.

"Fajn, zajdeme se tam podívat. Bude už Jonne vstávat?" zeptal se Nakki.

"Jonneho najdeme tam, kde Eriku," uchechtl se Antti. "Myslím, že oba budou tak trošku utahaný..."

"Cože?" zamrkal Nakki. "Ona si to včera rozdávala s NÍM?!"

"Tak proto nemohla, co?" šťouchl do něj Jay.

"No jo, zlomený srdce," pokýval Antti. "Tak pojď, chudáčku. Najdeme ji-"

"Nechci ji hledat!" protestoval Nakki.

"Tak to máš smůlu," informoval ho Larry. "Jdeme!"

Vzápětí byl Nakki zachycen třemi páry rukou a odvlečen pryč. Po chvíli nedobrovolně dorazil k budově skladu. Antti vešel dovnitř, ovšem v hlavní místnosti žádnou podezřelou činnost nezpozoroval. Proto pokračoval dál, rozhrnul závěs dveří druhé místnosti a vrazil do prostor, do kterých běžný účastník výcviku nemá vstup povolen. A právě tam se našemu hrdinovi naskytl vskutku zajímavý pohled.

Erika i Jonne leželi na zemi zcela nazí, přikrytí pouze maskovací látkou. Oba se očividně stále toulali v říši slastného spánku, což bylo pochopitelné - obzvlášť u Jonneho, který předchozí noci předvedl skutečně životní výkon.

"Ehm..." pokoušel se Antti decentně upoutat pozornost spící dvojice. Když zjistil, že tímto způsobem (cituji) "to asi, kurva, nepude", sebral ze země jednu vzduchovku (ta se sem zatoulala při Jonneho včerejším hledání pánské ochrany na šest) a vystřelil do terče, jenž visel na zdi a původně byl zřejmě určen výhradně pro házení šipek. Tuto skutečnost můžeme odhadovat na základě faktu, že terč zásah nepřežil.

"Kurva, co se děje?!" nadskočila poplašeně Erika.

"Vůbec nic," usmál se zářivě Antti.

"Tak proč nás takhle krutě budíš?" zamumlal Jonne a pokoušel se zakrýt strategicky vybraná místa na svém nahém těle.

"Eri, kde je generál?" vyzvídal Antti na své probuzené sestřence.

"On tady není?" vyjekla Erika. "A kolik je?!"

"Půl dvanáctý," odvětil Jonne, když ve změti prádla našel svůj mobil, na jehož displeji následně nalezl čas.

"Nejel dědeček někam?" zeptal se Antti starostlivě.

"O ničem nevím! Kurva!" zaklela Erika, přehodila přes sebe maskáčovou košili (Jonneho maskáčovou košili) a vyšla do přední části skladu. Tam stál Nakki a v ruce svíral nějaký malý papírek.

"Eri, tohle bys asi měla vidět," řekl Larry, který klávesákovi zíral přes rameno.

"Dej to sem," vytrhla Nakkimu lístek z ruky.

"Stačilo poprosit," odfrkl Nakki.

"Odjel jsem ke svému psychologovi. Výcviky se až do odvolání ruší. Generál Aatamila," přečetla Erika.

"Cože?!" vydechl Jay.

"Takže my můžeme jet domů?!" vytřeštil Nakki oči.

"Vážně můžeme?!" přidal se k diskusi Jonne, který se za tu chvíli již stihl obléknout.

"Jo, už to tak vypadá," kývla Erika.

"Vicky!" zaječel Larry a vyběhl ze dveří. "Vicky, lásky, jdu si pro vás!"

"Larry! Larry, vezmi i chlast! Slyšíš?!" zařval za odbíhajícím kytaristou Antti.

"A moje šminky! Nezapomeň na moje šminky!" dodal Jonne.

"Hele, blondýnko, zvoní ti telefon," poznamenal Jay.

"Co? A jo, fakt," usmál se Jonne, když našel mobil a zamžoural na displej. "Haló?"

"Nazdar, bráško," zaznělo ze sluchátka.

"Tommi!" zajásal Jonne. "To je překvapení!"

"Nech si ty citový výlevy, buď tak milej."

"Fajn, tak pročpak můj milovanej bratříček telefonkuje?"

"Volal mi generál. Prej zrušil výcvik."

"Jo, taky jsme to už zjistili."

"Cože?!"

"To nic, nevšímej si ho!" křikl Nakki.

"Prostě, Jonne, je to takhle. Jedu pro vás, jsem tam tak za hodinku. Zatím si zabalte věci, ve dvě potřebuju bejt zpátky v Tampere."

"Jasně, Tommi! Už se na tebe těšíme!" zasalutoval Jonne a ukončil hovor.

"Půjdu vzbudit Christuse," oznámil Antti.

"Já mu zatím zabalím věci!" přihlásil se dobrovolně Jonne.

"Tak sbohem, vojíne," usmála se na něj Erika. "Musím říct, že letos jsi byl zatím nejlepší."

"Sbohem, moje krásná velitelko," políbil jí Jonne ruku. Pak se otočil a vyběhl ven. "Jedeme domů! My jedeme DOMŮ!"