Autor: Arvari
Žánr: Slashová kravina na n-tou
Přístupnost: Slash je... Co je slash? PG-13?
Postavy: Sir General Christus, El Rafaello... A ještě jeden zvláštní host.
Shrnutí: Název nejspíš říká vše. Další děj neobsahuje, nesnaží se nic sdělit. Prostě jen... je.
Počet slov: 385
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... U něj člověk nikdy neví...
Žánr: Slashová kravina na n-tou
Přístupnost: Slash je... Co je slash? PG-13?
Postavy: Sir General Christus, El Rafaello... A ještě jeden zvláštní host.
Shrnutí: Název nejspíš říká vše. Další děj neobsahuje, nesnaží se nic sdělit. Prostě jen... je.
Počet slov: 385
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... U něj člověk nikdy neví...
Muž
s rozcuchanými blonďatými vlasy, oblečený jen do růžových tepláků a
očividně velmi rozespalý, došel ke dveřím, na které už hodnou dobu kdosi
klepal. Otevřel.
Další blonďatý muž, tento však učesaný a oblečený v černém, se na něj zakřenil a krátce mu zamával.
"Raffe," zamumlal rozcuchaný blonďák.
"Ahoj, Christusito," dovětil ten v černém.
"Co ty tu?" prohrábl si Christus prsty vlasy. "Vždyť je teprv..."
"Půl čtvrtý odpoledne," konstatoval pohotově Raffe.
"No vidíš, teprve..." zívl Christus.
"Vzbudil jsem tě?"
"Ale kdepak..." mávl Christus rukou. "Jsem vzhůru už nějakou chvíli. Válím se u televize."
"Kocovinka?" zadíval se na něj soustrastně Raffe.
"Kdepak, prášky už stihly zabrat," usmál se Christus. "Půjdeš dál?"
"Na chvilku bych mohl," uznal Raffe. "Víš, hlavně jsem přišel zkontrolovat, jestli vůbec ještě žiješ."
"To jsem byl včera vážně tak nametenej?"
"Nepamatuješ si to?"
"Tak to asi byl," ušklíbl se Christus, zatímco se kolébal do obývacího pokoje. "Nějaký trapasy?"
"Nic, co by stálo za řeč."
"To je moc dobře... Kde se flákáš, Raffe?"
"Ehm..." Raffe nejistě nahlédl do obývacího pokoje, kde se Christus už stihl pohodlně rozvalit na křeslo. "Všiml sis, že ve tvý kuchyni si dělá kafe Jann Wilde?"
"No jasně," kývl Christus. "Stejně jako jsem si ráno všiml, teda, když jsem se vzbudil, tak jsem si všiml, že je Wilde v mý posteli, že jsme oba nahý a on mi říká miláčku."
"Páni... Ty jsi měl divočejší zbytek noci, než jsem myslel, že budeš mít!"
"Stane se," pokrčil Christus rameny. "Zlato!" křikl následně do kuchyně. "Udělal bys mi taky kafe? A Raffemu! Děkuju, broučku!"
"Ani jsi ho nenechal odpovědět," zamračil se Raffe.
"Protože vím, že je hodnej a udělá to pro mě."
"A... máš zvláštní důvod pro to, abys mu říkal broučku?"
"No samozřejmě. Řekl jsem si, že když už jsme spolu spali, můžeme spolu začít i chodit. Vždyť je to milej kluk. A abych řekl pravdu, už pěknou chvíli jsem ujetej na tu jeho hezkou tvářičku..."
"Ale to já přece na tu tvoji taky, miláčku," usmál se Jann Wilde, zatímco na stolek pokládal podnos se třemi hrnky kávy. Pak skočil na křeslo a pohodlně se uvelebil na Christusově klíně.
Kytarista natáhl krk a vynutil si krátký polibek.
"Víte co, vy dva?" zabručel Raffe.
"Copak, Rafaellito?" pozvedl Christus obočí.
"Vy dva jste tak odporně sladký, že to kafe snad radši ani nebudu pít..."
Další blonďatý muž, tento však učesaný a oblečený v černém, se na něj zakřenil a krátce mu zamával.
"Raffe," zamumlal rozcuchaný blonďák.
"Ahoj, Christusito," dovětil ten v černém.
"Co ty tu?" prohrábl si Christus prsty vlasy. "Vždyť je teprv..."
"Půl čtvrtý odpoledne," konstatoval pohotově Raffe.
"No vidíš, teprve..." zívl Christus.
"Vzbudil jsem tě?"
"Ale kdepak..." mávl Christus rukou. "Jsem vzhůru už nějakou chvíli. Válím se u televize."
"Kocovinka?" zadíval se na něj soustrastně Raffe.
"Kdepak, prášky už stihly zabrat," usmál se Christus. "Půjdeš dál?"
"Na chvilku bych mohl," uznal Raffe. "Víš, hlavně jsem přišel zkontrolovat, jestli vůbec ještě žiješ."
"To jsem byl včera vážně tak nametenej?"
"Nepamatuješ si to?"
"Tak to asi byl," ušklíbl se Christus, zatímco se kolébal do obývacího pokoje. "Nějaký trapasy?"
"Nic, co by stálo za řeč."
"To je moc dobře... Kde se flákáš, Raffe?"
"Ehm..." Raffe nejistě nahlédl do obývacího pokoje, kde se Christus už stihl pohodlně rozvalit na křeslo. "Všiml sis, že ve tvý kuchyni si dělá kafe Jann Wilde?"
"No jasně," kývl Christus. "Stejně jako jsem si ráno všiml, teda, když jsem se vzbudil, tak jsem si všiml, že je Wilde v mý posteli, že jsme oba nahý a on mi říká miláčku."
"Páni... Ty jsi měl divočejší zbytek noci, než jsem myslel, že budeš mít!"
"Stane se," pokrčil Christus rameny. "Zlato!" křikl následně do kuchyně. "Udělal bys mi taky kafe? A Raffemu! Děkuju, broučku!"
"Ani jsi ho nenechal odpovědět," zamračil se Raffe.
"Protože vím, že je hodnej a udělá to pro mě."
"A... máš zvláštní důvod pro to, abys mu říkal broučku?"
"No samozřejmě. Řekl jsem si, že když už jsme spolu spali, můžeme spolu začít i chodit. Vždyť je to milej kluk. A abych řekl pravdu, už pěknou chvíli jsem ujetej na tu jeho hezkou tvářičku..."
"Ale to já přece na tu tvoji taky, miláčku," usmál se Jann Wilde, zatímco na stolek pokládal podnos se třemi hrnky kávy. Pak skočil na křeslo a pohodlně se uvelebil na Christusově klíně.
Kytarista natáhl krk a vynutil si krátký polibek.
"Víte co, vy dva?" zabručel Raffe.
"Copak, Rafaellito?" pozvedl Christus obočí.
"Vy dva jste tak odporně sladký, že to kafe snad radši ani nebudu pít..."
Žádné komentáře:
Okomentovat