Ehm, jo. Podle všeho jsem včera večer tak nějak zapomněla
nastavit dnešní kapitolu. Tímto se vám hluboce omlouvám. Každopádně,
tady ji máte. Stejně není až tak zajímavá...
-Neměl jsi to dělat.-
Ach, jak já miluju chvíle, kdy v noci ležím v posteli a moje podvědomí se rozhodne, že mi bezpodmínečně musí sdělit svůj názor na libovolnou novou událost v mém životě.
-Prostě jsi neměl. Byla to blbost. Budeš toho litovat.-
Zíral jsem do stropu, po kterém se občas mihlo světlo reflektorů náhodně projíždějícího auta.
-Už teď lituješ.-
Ano, musel jsem sám sobě přiznat, že trochu... trochu lituju.
-Litoval jsi ve chvíli, kdy se na tebe podíval a řekl, že Rakel nikdy nepolykala.-
V tu chvíli jsem měl chuť vzít ho po hlavě první kytarou, co mi padne do ruky. Jakkoliv to bylo svým způsobem potěšující slyšet (rozhodně víc, než by bylo příjemné slyšet, že Rakel TAKY polykala), ne, vážně jsem se to nechtěl dozvědět HNED poté, co jsem mu poskytl orální sex.
A i když řekl taky to, že kouřím mnohem líp než Rakel... Sakra, nechtěl jsem v tu chvíli vůbec slyšet její JMÉNO.
-Jako bys nevěděl, že kouříš líp.-
Jo, tak nějak. Jako bych nevěděl, že Rakel, ať si je třeba stokrát bývalá pornoherečka, nikdy nebude tak dobrá jako já, prostě jenom proto, že já jsem chlap, a chlapi přece nejlíp ví, jak udělat chlapovi dobře. No, aspoň se to říká, když je ženská dobrá, tak se chlapovi kolikrát i vyrovná...
-Ale ty stejně nelituješ kvůli tomu, že mluvil o ní.-
Ach, proboha, ticho tam!
-Lituješ kvůli tomu, že se to stalo takhle.-
A čeho bych asi tak měl litovat? Vždyť... Vykouřil jsem ho, nic víc. Prostě jsem mu to udělal, tak, jako bych to udělal kdekomu jinýmu. Jako jsem to v minulosti už kdekomu jinýmu udělal, a ani o to nemuseli přijít prosit ke mně do bytu.
-Jo, Christusi, jsi příšerná děvka.-
Děvka. Přesně tak. Děvka, nic víc. Proto přece přišel. Protože věděl, že já se nebudu bránit, že to udělám a že v tom budu dobrej. Protože jsem v tom vždycky dobrej, a protože se tím, že jsem dobrej, hrozně rád chlubím.
-To si nemysli. Přišel, protože chtěl, abys to byl ty. Protože tobě může věřit.-
Jasně, to může. Může mi věřit, že ten opilej úlet nepoběžím hned napráskat nějakýmu vhodnýmu bulváru. Protože bych byl sám proti sobě.
-Víš, proč hlavně toho lituješ?-
Protože on tu vedle mě spí a vypadá jako černovlasej anděl?
-Protože se to nejspíš už nebude opakovat.-
Ach, no. To nejspíš nebude, jasně. Pokud mu naprosto nepřeskočí. Zase.
-Přeješ si, aby přeskočilo.-
Tak trochu.
-Líbilo se ti to s ním.-
Co? Že jsem ho vykouřil a pak si to mohl jít akorát udělat do koupelny? Ach, jasně, to je hrozně úžasný...
-Líbil se ti výraz v jeho obličeji.-
A komu by se nelíbil?
-Bojíš se, že se mezi váma něco změní, co?-
Kdo by se nebál?
Japa zamručel a ze své polohy na zádech se otočil na bok. Shodou okolností se tím prakticky schoulil do mého náručí.
Usmál jsem se, objal ho a zavřel oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat