Lidi, vy mi fakt děláte radost. Skoro byste mi i vrátili
značnou část chuti psát fanfiction, no věřili byste tomu? =D Ehm, no,
takže... Užijte si kapitolu?
Počítal jsem s tím, že mu budu nosit prášky a pití, počítal jsem s držením vlasů, až se bude snažit vyzvracet vlastní žaludek, počítal jsem dokonce i s tím, že mu budu muset uvařit nebo skočit pro jídlo, až někdy brzo odpoledne dostane chuť na něco prudce nezdravého, jak se to stávalo u většiny jeho kocovin.
Vážně jsem nepočítal s tím, že když se budeme po jídle jen tak dívat na televizi, najednou se na mě otočí a zeptá se, proč jsem ho vlastně nechtěl vykouřit.
Nejdřív jsem na něj jen zíral, neschopný slova, ale pak jsem přece jen dal dohromady rozumnou odpověď.
"Protože jsi byl na sračky," ušklíbl jsem se. "V takovym stavu bych si něco začal jedině s nezadanou buznou. A podle toho, jak jsi byl ráno v prdeli, je to asi jen dobře."
"Zpanikařil jsem," kousl se do rtu. "Od chvíle, kdy jsem v tom baru potkal Rakel, mám obrovský okno. Nedokážu si vybavit JEDINOU minutu z celýho zbytku večera. Ani jedinej obrázek nemám. Víš vůbec, co mi proběhlo hlavou? Na chvíli jsem se lekl, že jsme spolu SPALI."
"Myslíš, že bych to UDĚLAL?" vytřeštil jsem oči.
"Říkám, že jsem zpanikařil," sklopil Japa oči. "Promiň..."
"Dobrý. Jen... Nechci, aby sis myslel, že jen proto, že jsem tě jednou vykouřil, využiju jakýkoliv tvojí opilosti, abych to udělal zas, nebo abych udělal ještě víc, protože... Protože to neudělám. Když tě budu kouřit, tak jedině při tvým plným vědomí a po tvým neopilým souhlasu, jasný?"
Jeho modré oči se značně rozšířily.
"Počkej," vydechl. "Chceš mi říct, že ty bys... Ty bys to byl schopnej udělat ZNOVA?"
"No..." kousl jsem se do rtu. "Kdybys chtěl. Já proti tomu nic nemám. Jestli pak nebudeš mít problém s naším přátelstvím, tak... Jo, klidně tě vykouřím znova. Klidně tě vykouřím kdykoliv, kdy budeš chtít nebo, ehm... potřebovat. Když se budeš cejtit moc nadrženej a nebudeš chtít shánět povolnou ženskou, tak prostě řekni a... Japo?"
Nervózně si olízl rty.
"Takže kdybych řekl... Kdybych teď řekl, ať mi to uděláš, tak..."
Jeho tváře nabyly lehce růžového odstínu.
"TEĎ?" zamrkal jsem.
"Jestli nechceš... Nemusíš. Jen se ptám."
"Ty fakt chceš?" zeptal jsem se nevěřícně.
"Prosím," špitl.
"Tady?" ujišťoval jsem se.
"Chceš mě snad vzít do ložnice a zapálit svíčky?" pozvedl obočí.
"Hele, nech toho, nebo NIC nebude," odsekl jsem, ale už jsem z gauče sklouzl na podlahu a rozepínal poklopec na jeho kalhotách.
Japovy prsty vklouzly do mých vlasů. Zatím hladily.
Za pár minut už se zase zatínaly a tahaly tak, že jsem nejspíš o pěkných pár vlasů přišel.
A Japa vzdychal a sténal jako profesionální kurva...
Žádné komentáře:
Okomentovat