Vaření

Slova: 443

"Jacku!"

"Kolikrát ti mám říkat, že od tebe se mi tohle oslovení nelíbí?!"

"Odložil bys ten časopis?"

"Proč?"

"Chci s tebou mluvit, ty blbče!"

Jack opatrně spustil časopis, který mu zakrýval obličej. Z konferenčního stolku pomalu sundal své nohy. Zároveň se pokusil vnořit co nejhloub do sedačky.

"Lásko, ty se na mě kvůli něčemu zlobíš?" pípl plaše.

"Polož časopis."

"Koťátko, já bych si rád něco-"

"Nedočteš si nic!"

"Ale to je článek o tobě!"

"Cože?!"

"O tom, jak to máš rád v posteli."

"Já?!"

"Jo, ty."

"Hele, smaž si ten nevinnej ksichtík! Jak by se tohle mohli dozvědět redaktoři nějakýho časopisu, no? Nevěděl bys to?"

"Věděl, přirozeně."

"Jacku, tohle nemyslíš vážně."

"Já jim to... exkluzivně... jaksi..."

"Juhano Jakonene!"

"M-Miláčku?"

"Ty teď UMŘEŠ!"

"To bys neudělal."

"Že ne? Udělal! A... jak to vlastně mám rád v posteli?"

"Například miluješ bolest."

"Nepovídej."

"A taky moji hebkou kůži. A orální sex."

"Juho..."

"A nejradši mě šoustáš tak, že je to úplnej zázrak, že jsme ještě nerozložili postel!"

"A to jsi jim ŘEKL?!"

"Ale kdepak."

"Asi si ten článek radši přečtu."

"Ano, lásko. Je opravdu nesmírně zajímavý. Mimochodem, co jsi mi to předtím chtěl?"

"Co? Aha. Pardon. Nevařil jsi náhodou něco?"

"Do prdele, moje brambory!"

"Až tak? A já si ani netroufal odhadnout, jestli to za života mělo nožičky nebo lístečky..."

Jack vytřeštil oči, prudce se zvedl a vyrazil z obývacího pokoje. Dveřmi do kuchyně mu, ihned poté, co je otevřel, vyšel v ústrety hustý černý dým.

"Vypnul jsi to vůbec?!"

"No ovšem! A ten oheň jsem taky uhasil."

"A tho... bě... then khouř... nevha... dhí?"

"Víš, lásko, strávil jsem hodně času v barech. Tohle je skoro domácký prostředí."

"Asi se... dhusím..."

"Možná by nebylo od věci jít na chvíli ven."

"Otevřít... okna..."

"Jsou dokořán, lásko."

"Thak... já... KURVA! Já počkám za dveřma... venku..."

"Nepočkáš. Já jdu s tebou. Ještě by ses mi udusil."

"Nechceš mě... vzhít..."

"Ale to víš, že ano. A teď mi pověz, lásko, jak dlouho jsi ty brambory vlastně vařil?"

Jack si opřel čelo o Christusovo rameno.

"Tak tři hodinky..."

"Bože... Kocourku, slib mi, že tak náročný věci už necháš jen na mně!"

"Nebudu... dělat nic..."

"Můžeš vařit kafe. Nebo čaj. A namazat si chleba. Ale už nikdy se nepřibližuj ke sporáku, ano?"

"Dobře, koťátko."

"Ty jsi můj hodnej kocourek."

"Přidušenej."

"Mohlo by tě to odnaučit kouřit."

"Ne, Jukko. Cigaretu mi od pusy nikdo a nic neurve! Ani BRAMBORY!"

"Zkusit jsem to musel. Lásko, víš, co můžeme venku udělat?"

"Najít si nějakej klidnej park a rozdat si to v keříčku?"

"Ne, to ne. Ale můžeme si jít koupit spoustu vonnejch tyčinek. Podle toho kouře hádám, že je budeme potřebovat ještě aspoň tejden..."