Zlé sny

Autor: Arvari
Žánr: Tipuju, že komedie
Přístupnost: Jakkoliv to ode mně není hezké, tak opět žádný sex
Postavy: Já vám nechci kazit překvapení...
Shrnutí: Vypravěči se zdá sen. Velmi, velmi ošklivý sen. Aspoň z jeho pohledu
Počet slov: 791
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Moje nahá záda se dotkla sametového povlečení na posteli. Zároveň s tím jsem ucítil lehký tlak na svůj hrudník, to jak se na mě můj přítel něžně položil.
Ucítil jsem jeho dlaň hladící můj pravý bok a zavzdychal jsem.
Moje prsty náhle získaly převahu nad jakýmkoliv myšlením a zcela ze své vlastní vůle vklouzly do jeho havraních vlasů.
Natáhl jsem krk a rty přejel po jeho ušním lalůčku, jeho citlivém místečku.
Jeho reakce byla přesně taková, jak jsem čekal. Sklonil se a zuby mě podráždil na krku.
Zvrátil jsem hlavu a široce se zaculil. Dlouho, moc dlouho jsem byl bez něj. Moc dlouho bez sexu.
Nepatrně mě kousl do brady, způsob, kterým mě ve chvílích, kdy jsem se nechal moc unést rozkoší, vracel zpět do reality.
Teď jsem se zadíval do jeho smaragdově zelených očí. Sledovaly mě s láskou a... možná... trochou pobavení.
Zazubil jsem se.
"Bavíš se, viď?" zeptal jsem se rozechvěle.
"Přímo skvěle," kývl.
"Ach, Lauri..."

Vytřeštil jsem oči do tmy.
Proboha.
JEŽIŠI.
KURVA!

O nějakou přesně neurčitelnou chvíli později jsem seděl na elegantním černém gauči v obývacím pokoji a v ruce svíral růžový hrnek s až neuvěřitelně kýčovitou bílou kočičkou, který byl, bohužel pro mě, ten úplně a naprosto první, který mi v tomto případě extrémní nouze přišel pod ruku. I když, vzhled hrnečku byl v tu chvíli vlastně... nepodstatný.
Důležitý byl obsah, to uvnitř.
A to byla káva.
Blahodárná, energizující a především EXTRÉMNĚ SILNÁ káva.
A s notnou dávkou cukru.
Upil jsem.
Sedačka se vedle mě prohnula a já se leknutím málem udusil.

A když jsem konečně dokuckal, on si tam jen tak klidně seděl.
Bože, tohle na něm nesnáším.
Když chce, dokáže nehnout ani brvou.
Na druhou stranu se aspoň nesmál, jak má někdy ve zvyku.
"Dobrý?" zeptal se místo toho skoro až starostlivě.
"Sna-had," pokýval jsem.
A pak, ačkoliv to většinou jen tak bezdůvodně nedělal, mě můj krásný blonďák vzal kolem ramen.
"Ležel jsem tam čtvrt hodiny. Čekal jsem, že se vrátíš."
"Promiň," pozvedl jsem svůj hrnek, ze kterého se při mém záchvatu překvapivě ani nic nevylilo, a omluvně se usmál.
"Zlej sen?" naklonil hlavu.
"Možná spíš noční můra," opravil jsem ho.
"No, já ti říkal, že je to blbej nápad, sežrat půl hodinky před spaním pytlík chipsů, zajíst to tabulkou čokolády a doplnit zbytkem grilovanýho kuřete od večeře..."
"Ach, no jistě," šťouchl jsem ho prstem do žeber. "Dobře, jsi geniální, stačí?"
"Samozřejmě, miláčku," zamrkal na mě sladce. "Tak ten sen asi nebyl tak zlej, co, Robísku, když ses z něj už vzpamatoval..."
"No, Jukkísku," oplatil jsem mu oslovení. "Stačilo to na to, aby mě vyděsil!"
V tu chvíli se mi zadíval do očí. A já měl najednou pocit, že si ve mně čte.
"S kým jsi v tom snu spal?" zeptal se.
Vytřeštil jsem oči.
"Jukko Kristiane Mikkonene, jak TOHLE víš?!" vyjekl jsem.
"Jen hádám," pokrčil rameny a já najednou zjistil, že zatímco jsem byl v šoku, můj brouček mi nenápadně zabavil moje kafe. "A krom toho, Jonne se jednou před spaním nacpal pizzou, víš, když nám to ještě klapalo. A zdálo se mu, že spí s GASEM."
"Počkej, to jako..."
"Jo, s tím," kývl můj blonďáček. "Tak s kým ty?"
"Já s ním nespal, zlato!" hájil jsem se. "Vzbudil jsem se dřív, než k tomu došlo!"
"Jméno, čumáčku," pohladil mě po vlasech. "Řekni jméno."
"Lauri," pípl jsem. "Ylönen."
"No, to není tak strašný, jako Gas..."
"No, pro mě je představa toho, že chrápu právě s tím ptákem, děsivá až DOST!" konstatoval jsem.
"Ale no tak, zlato..." objal mě a něžně políbil. "Neboj. Já ti slibuju, že jemu bych tě nikdy v životě nedal. Ani nikomu jinýmu!"
"Hm, to se hezky poslouchá..." špitl jsem. "Miláčku..."
"Copak?"
"Myslím, že vím, jak zabránit tomu, aby se mi zase zdálo něco ošklivýho."
"Šukat tak dlouho, až přestaneš mít plný bříško?" vykouzlil ten nejandělštější možný obličej, přičemž mě ještě stihl nenápadně zvednout do náruče.
"Tak jsi na to už myslel," prohrábl jsem mu prsty vlasy.
"Ach, ano. Už předtím. Ale byl jsem zvědavej, co se stane, když půjdeš spát přecpanej."
"Parchante," zasmál jsem se.
"Jistě. Chceš ukázat, jak MOC velkej jsem parchant?" pozvedl obočí.
"Ano. Prosím..."

A o hodinu a dvě milování později jsem usínal v jeho náručí, šťastný a spokojený.

A pak jsem se vzbudil, posadil se a vytřeštil oči do tmy.
"Robi?" ozvalo se za mnou.
"Já spal s Anette Olzon!"
"Ach, lásko," stáhl si mě k sobě a pevně mě objal. "Tak to musel bejt opravdu OŠKLIVEJ sen..."