"Nemohla by ta věc jet rychlejc?" postěžoval si Jonne. "Chtěl bych do postele."
"Nějak se do tý noci s Jannem hrneš," zasmál se Ardé.
"Sakra, a ještě budu muset nějak oddělit postele," uvědomil si Jonne.
"Obávám
se, že Tommi říkal, že to nejde," konstatoval Tender. "Pro mě to
znamená spát v manželský posteli s vaším baskytaristou. A taky z toho
nejsem nadšenej. I když, ty musíš bejt celej odvázanej..."
"Hele, mladíku, abych ti nezačal vyprávět o Anttiho zlozvycích!" varoval bubeníka Jonne.
"Proč bys měl?" vytřeštil oči Tender.
"Abych
se pobavil, až tě uvidím zděšeně utíkat a ječet, že ani dva kilometry
nejsou dostatečná vzdálenost od takovýho prasete," odvětil klidně Jonne.
"A věř mi, kdybych to, co o něm všechno vím, nezjišťoval postupně, tak
do stejný postele jako on prostě nevlezu!"
"No, o Jannovi to nejhorší víš, že?" prohodil René.
"Ale já klidně budu spát na podlaze. Nevadí mi to," ozval se Jann.
"No to ne!" ohradil se Jonne. "Ta postel je dost široká. Jen budeš udržovat mezeru minimálně půl metru!"
"Tak málo? Bacha, aby na tebe neskočil," zahihňal se Ardé.
"Ty už taky?!" zavrčel Jann.
"Jsme tu!" rozjásal se Jonne při pohledu z okénka. "Tamhle jdou mí kluci z Negative! Lezeme ven!"
Po
deseti minutách smíchu, stěhování věcí a krátké instruktáži pro
následující den se skupiny rozešly do svých pokojů. Když za nimi
zaklaply dveře, Jonne se nervózně rozhlédl.
Manželská postel.
Ne, počkat. Tohle byla větší postel než normální manželská. I když menší
než Jonneho vodní pelíšek doma, byla veliká. A rozdělit zaručeně nešla.
Tohle mu Tommi určitě udělal naprosto schválně!
Jann se odvážil otočit. Mírně si odkašlal.
"Bude
ti vadit, když si lehnu vlevo? Tedy, z pohledu před postelí. Když budeš
ležet, znamená to vpravo od tebe," zamumlal váhavě.
"Ne, nebude mi to vadit," pousmál se Jonne. "Přesně druhá strana než ta, na který obvykle lehávám já. Řekl ti to Tommi?"
"Neřekl mi nic. Ptal jsem se, protože... Vážně nemám spát radši na zemi?"
"Neblbni. Podívej, jak je to velký! Kvůli půl metru se ani nebudeš muset smrsknout!"
Jann sklopil oči. Mírně se začervenal. "Dobře. Tak... Chceš jít spát? Nebo si jdeš najít ženskou a já mám vypadnout?"
"Ty jsi mě v tom tourbuse neslyšel? Chci do postele. Jsem utahanej," zívl Jonne.
"Tak... dobře. Vezmu si knížku a půjdu si na chvíli sednout dolů do baru."
Jonne
se zarazil uprostřed protažení. "Pokud si chceš ještě číst, můžeš si
rozsvítit lampičku na nočním stolku. Beztak se hodlám otočit zády,
nemysli si!"
"Nebude ti to vadit?" kousl se Jann do spodního rtu.
Jonne
měl z téhle konverzace čím dál horší pocit. Naprosto nechápal, co se s
tím klukem děje. Copak se ho bojí? Jonne by se nedivil. Taky by se asi
bál, kdyby se k němu někdo choval... takhle...
Situace volala po změně tématu.
"Kdy jsi naposledy jedl?" zadíval se na vyššího muže.
"Před koncertem do mě Tommi nacpal těstovinovej salát, takže bez obav," kývl Jann.
"A nedal by sis... třeba sušenku? Sladkou sušenku. Čokoládovou. Vezu si je ještě z Finska..." lákal Jonne.
"Podělíš se?" vydechl Jann.
Jonne
zalovil ve svém batohu. Nejprve vytáhl černé tepláky, které používal
jako pyžamo. Následně se v jeho ruce objevila malá sušenka. Hodil ji
Jannovi.
Poté si bezmyšlenkovitě sundal tričko. Zarazil se
přesně v okamžiku, kdy si rozepnul pásek. Opatrně vzhlédl. Jeho oči se
setkaly s Jannovými. Jonne zrudl.
"J-já..." zaváhal. "Převléknu se v koupelně."
Popadl noční kalhoty a rychle se vypařil z místnosti.
Následuje: Vyžaduji pokoj BEZ NĚJ!
Žádné komentáře:
Okomentovat