34: A to jako v tomhle?!

Jannovo a Jonneho ráno pokračuje.

Sotva o deset minut později se dveře koupelny otevřely. Jann vyšel ven, do půl těla nahý, oblečený jen v tmavých džínách. Jonne okamžitě uhnul pohledem.

"Wilde, byl bys tak laskav a oblékl se?" zeptal se.

"Promiň," zamumlal Jann. "Zapomněl jsem, že tu není Tender."

"Fajn, vzpomněl sis. OBLÍKNOUT!"

Po chvíli štrachání, během kterého byl Jonne umíněně otočený, se znovu ozval Jannův hlas.

"Můžeš."

Jonne provedl čelem vzad. Ztuhl. Jeho pohled si vyšel na pomalou procházku, která začínala u Jannovy nenalíčené tváře a přes černý rolák mířila až k těm obepínajícím kalhotám. Jonne polkl.

"Vím, že nejsem právě exkluzivní," poznamenal Jann. "Ale koupelna je tvoje. Mám tu čekat nebo radši dorazíš na jídlo sám?"

"Co jsi se sebou v tý koupelně PŘESNĚ dělal?" zamrkal Jonne.

"Honil si ho ve sprše," odsekl Jann.

"Ach..."

"Klid, Liimatainene. Sprchový kout není nijak infikovaný. Prostě jsem se jen osprchoval, BEZ MASTURBACE, vyčistil jsem si zuby, obličej a učesal jsem se."

"Co... šminky?"

"K čemu?"

"Hodláš celej den vysedávat v pokoji?"

"Co mám dělat? Dám krk za to, že Avenue už je dávno někde ve městě."

"Můžeš... Můžeš jít taky ven."

"Pravda. Možná vyrazím na nákupy."

"Já a Christus máme taky takovej plán. Jdeme hned po snídani."

"To mě zveš, abych šel s váma? Tak fajn. Půjdu."

"A to jako v tomhle?!"

"Ne, Jonne. Ještě si vezmu ponožky. A boty. A kabát."

Jonne si ještě jednou důkladně prohlédl muže proti sobě. Co to právě udělal? Co provedl?! Proč... Proč zval Wilda na svoje nákupní odpoledne?!

"Měl bych asi... jít do sprchy. Jinak Christus bude vysedávat v restauraci a pít kafe tak dlouho, že s ním nebude k vydržení. Bude lítat od jednoho obchodu k druhýmu jako nákupní horečkou posedlej králíček Duracel. Už párkrát se mi s ním něco takovýho stalo..."

"Jistě. Jdi se upravit. Máme času dost."

"Wilde?" zamyslel se Jonne.

"Ano?" pozvedl Jann obočí.

"Ty ses česal?"

"Ty mě posloucháš?"

"Proč ti trčí vlasy na všechny strany?"

"Protože vždycky trčí. Neposlouchají."

"Vypadáš..."

"Strašně."

Jonne sklonil zrak. Strašně nebylo to slovo. Rozhodně nebylo. To slovo, které by odpovídalo Jannovu vzhledu, by muselo obsahovat přesnou dávku jistého klidu, pohody, rozcuchanosti... roztomilosti...

"Půjdu do tý koupelny," oznámil.

"Beru na vědomí," kývl Jann. "Možná bych měl s těma vlasama přeci jen něco udělat. Trošku tužidla by nic..."

"Nedělej to. Skončíš jako já. Moje vlasy nestojí za nic. Vážně, nenič si svoje hezký..."

Jann vytřeštil oči. "Tak počkat..."

"Za čtvrt hodinky jsem připravenej," vyhrkl Jonne a rychle posbíral své oblečení.

"Vážně jsi právě řekl, že mám HEZKÝ VLASY?!" vykřikl Jann.

Jonne za sebou zabouchl dveře koupelny. Ne. Ne, ne, ne a ne. Neřekl to. Sakra, že to neřekl?!

Následuje: Co jsi udělal?