sobota 27. dubna 2013

47: Zastav, povídám!

Jonne pádil ven z budovy. Prorážel si cestu přes každého, kdo se mu odvážil přijít do cesty. Když míjel Janna, naprosto ho ignoroval. Do očí se mu hrnuly slzy vzteku. Za sebou slyšel kroky.
"Jonne!"
Ne. Neplánoval zastavit. Ani v nejmenším.
"Jonne, no tak! Nechovej se jako pablb!"
Blonďák přidal do kroku. Pokud ho Christus chce chytit, bude se muset trošku snažit.
"Kurva, ty pako blonďatý!" zaklel Christus, když škobrtl o bednu, které si ve své rychlé chůzi nevšiml.
"Nech mě na pokoji!" vykřikl Jonne. Vzápětí rozrazil dveře ven. Zabouchl je za sebou tak rychle, že Christus málem prošel skrz ně.
"Debile," zavrčel a otevřel. Rychle se rozhlédl. Vydal se za Jonnem, který mířil ven z parkoviště. "Jonne, neblbni!" zavolal za ním. "Stůj!"
Jonne ještě zrychlil. Kousal se do rtu, aby slzám zabránil začít stékat po jeho tváři.
"Blondýnečko!" křikl Christus. "Prosím tě!"
Jonne udělal rychlý obrat. V chůzi ovšem pokračoval. Pozadu.
"A já tě prosím, abys mě nechal na pokoji!"
Otočil se zpět. Neviděl, jak se Christus rozeběhl.
"Liimatainene! Zastav, povídám!"
Jonne chtěl odpovědět, ale vtom ucítil ruku na svém rameni. Teď byl nucen zastavit. Christus si ho otočil čelem k sobě.
"A dost," řekl tiše. "Uklidni se, ano?"
"On myslí, že beru drogy," zašeptal Jonne. Konečně svým slzám dovolil vydat se na jejich cestu. "On tvrdil, že si to nemyslí. Ale myslí. Pořád..."
"Ne. Ne, nemyslí. Určitě ne."
"Tak proč mi prohledával batoh? Nebo je to jen proto, že by radši viděl, že beru drogy, než že se kamarádím s buzerantem? Bojí se, že jsem taky, a nechce to!"
"Jonníku..."
Blonďák byl sevřen v pevném objetí.
"Já nejsem gay. Nejsem. Jen jsem chtěl s Jannem vycházet! Bylo mi s ním dneska tak fajn!" vzlykal Jonne.
"Já vím. Je to fantastickej kluk. Zlepší člověku náladu," usmál se Kristian. "Tak s ním takhle hezky vycházej dál. Tommimu to nevadí. Jen byl vedle z tvý náhlý změny chování."
"Jen všem přidělávám starosti..." zamumlal Jonne.
"No, právě proto toho hezky necháš," zachechtal se Christus. "Protože od toho jsem tu přeci já!"
"Kristianku..." špitl Jonne a přitiskl se ještě blíž ke kytaristovi. "Můžu se na něco zeptat?"
"Copak?"
"Víš, když jsi Tommimu říkal, že nejspíš chtěl prohledat tvůj batoh..."
"To jsi poslouchal tak dlouho?"
"Kristianku, myslel jsi to vážně? Ty... Ty ještě pořád..."
"To přeci nic není," ušklíbl se Christus. "Jen... Počkej."
Zalovil v kapse džínů, odkud vzápětí vytáhl malý igelitový sáček.
"Tohle je přeci..." vydechl Jonne.
"Jo. Nic víc než obyčejná marihuana. Občas pro zlepšení nálady. A přesně tenhle pytlíček mám od začátku tohohle turné. Měl jsem jointa za celou tu dobu maximálně dvakrát. Vlastně myslím, že spíš jen jednou jedinkrát."
"Chrisi?"
"Copak?"
"Kdybych tě požádal, abys to zahodil..."
Christus jedním pohybem otevřel sáček a obrátil ho vzhůru nohama. Zelená směs se vysypala na chodník.
"Udělalo ti to radost?" zazubil se. "Pokud se chceš zeptat, ne, víc nemám. A nehodlám si nic shánět."
Jonne se rozesmál a skočil kytaristovi kolem krku. Ten udělal několik kroků vzad.
"Jonne!" zasupěl. "Pokud neslezeš, za chvíli se válíme oba!"
"Víš, že jsi báječnej kluk?" zašeptal Jonne. "Prosím, zůstaň takovej. A další trávu si nesháněj ani ve Finsku..."
"Ale vždyť to je jen něco jako panák vodky nebo..."
"Prosím."
"Slibuju, Jonne. A teď, prosím, už slez. Nebo tě pustím a natlučeš si svou hezkou prdelku!"

Následuje: Budeš mi zas předčítat?

Žádné komentáře:

Okomentovat