Mladý blonďák vklopýtal do svého pokoje. Zatraceně. Pitomý Christus a jeho zapíjení úspěšného koncertu. Jonnemu se začínala motat hlava. A to měl jen dva panáky vodky, jako všichni. No, jedl naposled pár hodin před začátkem koncertu, takže žaludek měl dokonale prázdný, proto alkohol asi působil tak rychle a takovou silou...
Padl na svou část postele. Zpod přivřených víček pohlédl na vedlejší půlku.
„Wildíku, není tohle Tommiho notebook?“ zeptal se.
„Jo, Aaronku,“ kývl Jann, aniž by odtrhl oči od monitoru.
„Copak na něm vyvádíš?“ zívl Jonne.
Jann se otočil. Na jeho tváři zářil široký úsměv.
„Koukám se na fotky svý holčičky,“ oznámil hrdě.
„Fotky?“ pozvedl Jonne obočí.
„Fotky!“ přisvědčil Jann.
„Máš v Tommiho notebooku uložený její fotky?“
„Ne, kdepak! Tohle jsou nový fotky, přišly mi mailem. Z dnešního odpoledne!“
Jonne pomalu zvedl hlavu. „Co se dělo dneska odpoledne?“
„Jo, pardon, já ti to neřekl,“ zaculil se Jann.
„Copak jsi mi o svojí princezně zatajil?“
„Dělá krasobruslení,“ zaculil se Jann. „A je v tom dobrá. I když nejdůležitější je, že ji to strašně baví. Je naprosto fantastická!“
„Jo? A nemluví z tebe otcovská hrdost?“ zasmál se Jonne.
„Ani v nejmenším! Říká to její trenérka, říkají to všichni! A abys věděl-“
„Copak, Wildíku?“ přerušil ho Jonne provokativně.
„Dneska odpoledne měla soutěž. A s přehledem VYHRÁLA!“ oznámil mu pyšně Jann.
„Jo tak proto nemohla přijet na víkend!“
„Právě proto. Mrzí mě, že jsem nemohl být já s ní... Ale jsem na ni moc hrdej.“
„Já ti věřím.“
„Chápeš to? Moje královnička vyhrála!“
„Jo, Wildíku, já to chápu!“ objal ho Jonne. „Tak jí vyřiď, až s ní budeš mluvit, že Jonne Aaron jí hrozně moc gratuluje, ano?“
„Aarone, uvědomuješ si, co děláš?“ polkl překvapeně Jann.
„Naprosto.“
Jonne se mírně odtáhl. Šťastně se zazubil.
„Oficiální mír?“ nabídl.
„S radostí!“ rozzářil se Jann.
„Tak ruku na to,“ napřáhl Jonne dlaň.
Jann nabízenou ruku sevřel.
„A můžu tí říkat Jonne?“ zašeptal Jann.
„To víš, že můžeš... Janne,“ řekl tiše Jonne.
„Já...“ zamumlal Jann.
Jonne, už tak sedící až nebezpečně blízko druhému zpěvákovi, se začal naklánět dopředu.
Kruci, tohle se tak podobalo tomu jeho snu. Ale teď bylo všechno jakoby mnohem jasnější. A cítil Jannův dech a...
Co to vyvádíš, KURVA?! zaječel hlas v jeho hlavě.
Jonne trhl hlavou zpět dozadu. Vytřeštil oči.
„Tohle byl zkrat. Jasno?!“ vypravil ze sebe.
„Jo. Jasno. Z mý strany taky,“ polkl Jann.
Ne, řekl si v duchu. Tohle nebyl žádný zkrat. Žádný zkrat. Jonne, proč mi tohle děláš...
„Ukážeš... Ukážeš mi fotky svojí krasobruslařky?“ dotázal se blonďák.
„Jo. Jasně,“ usmál se Jann. „Ale měli bychom jít brzo spát. Nezapomeň, ráno vstáváme už v šest. Což je asi tak za čtyři hodiny.“
„A má cenu jít vůbec spát?“ ušklíbl se Jonne.
„Ano, protože musíš nabrat sílu na zítřejší vystoupení. Nezískáš si publikum tím, že budeš na pódiu padat na hubu! Takže se kouknem na fotky a jdeme spát. Souhlas?“
„Janne...“ zavrněl Jonne.
„Ehm... ano?“ znervózněl Jann.
„Budeš mi zas předčítat?“
„Dneska ne. Dneska už se mi motají písmenka...“
„Ahá! Já tě odhalil! Ty chceš jít spát, proto já musím!“
„Já tě k ničemu nenutím. Klidně si jdi do koupelny udělat dobře, pak se ti třeba zachce spát...“
„Vtipné. Začínáme bejt drzý, co?“
„Omlouvám se...“ vzdychl Jann.
„Nic takovýho!“ prohlásil rezolutně Jonne. „Už žádný omluvy za drzost! A teď ty fotky. Šup, ať dneska nesvlíkám já tebe...“
49: Spal jsi ty vůbec?!
Žádné komentáře:
Okomentovat