sobota 27. dubna 2013

51: Já ho prostě žeru!

„Hej! Wildíku, já vystupuju první!“

„Jo, Liimatainenku? Kdopak povídal?“
„Já povídal!“
„Ale nepovídej...“
„Ale povídám!“
„Tak povídej, já si zatím v klidu vystoupím... Jau!“
„Řekl jsem, že ne!“
„Jonne, přestaň s tímhle.“
„S čímpak?“
„Slez ze mě!“
„Proč?“
„Jsi těžkej!“
„Já? JÁ?! Nejlehčí chlap v okolí?!“
„Jonne, tohle by se dalo považovat za dvojsmysl.“
„Ehm...“
„Někomu došla slova...“
„Ne!“
„Jonne, no tak. Slez mi ze zad!“
„Proč, Janníku?“
„Dobře, jdu ven.“
„Dělej jak myslíš... Jau!“
Jann sestoupil na plochu parkoviště. Původně mínil vyrazit k hotelu, ale když spatřil svého manažera, zkameněl.
„Ehm... Tommi,“ usmál se omluvně. „Jonne, je tu Tommi...“
Jonne, kterého Jann vláčel na zádech, odlepil pravou ruku od svého čela. Svraštil obočí a pokusil se zaostřit svého staršího sourozence.
„Tommi...“ zamumlal nakonec.
„Co vy dva vyvádíte?“ zeptal se Tommi.
„Mírně jsme neměli stejný názor na jistou problematiku. Konkrétně kdo jde první z tourbusu,“ vysvětlil Jann. „Takže tvůj bratr mi skočil na záda. A když jsem ho nesl ven, očividně se-“
„Praštil do hlavy!“ fňukl Jonne. „Ty mě zmrzačíš, Janne!“
„Tak to bych vážně nerad,“ ušklíbl se Jann.
Jonne se pustil Jannova krku a položil nohy na zem. „To byla ironie, Wilde?!“
„Ne, Aarone, to bylo zcela upřímný!“ ujistil ho Jann. „Kdybych tě zmrzačil, Tommi mě zabije.“
„Tak tím si buď jistej,“ kývl Tommi.
„A co tu vůbec děláš, bráško?“ zazubil se Jonne.
„Co dělám? Jdu se po vás podívat!“ zaječel Tommi.
„Pročpak?“ zamrkal rozkošně Jann.
„Proč? Protože Avenue do hotelu dorazila před pěti minutama! Christus už začal prohlašovat, že vy dva si to v tourbuse rozdáváte!“
Jonne polkl a silně zrudl. „Já ho zabiju,“ zamumlal. „Ne! Já ho vyhodím!“
„Ale no tak. Co by sis bez něj počal...“ položil Jann dlaň na Jonneho záda. „Pojď, jdeme. A trošku houpej bokama, ať mu zaměstnáš hlavinku...“
„Nehmatej na mě!“ zaječel Jonne.
„D-dobře...“ kuňkl Jann. Pokusil se stáhnout ruku, ale Jonne ho rázně zarazil.
„Hej,“ řekl mírně a sám obtočil paži kolem Jannova těla. „To byla legrace. Jdem.“
„Fakt?“ zeptal se Jann plaše.
„Fakt,“ obdařil ho Jonne zářivým úsměvem. „No tak, pohoda. Pohoda, teploušku...“
„Tak hele, heterosexuále jeden protivnej!“ zasmál se Jann a svým bokem vrazil do Jonneho. Blonďák  vyjekl a zapotácel se.
„Jen proboha nespadni a nezlom si něco!“ zhrozil se Tommi. „A pojďte, pánové. Než ten magor začne ječet, že jsem se k vám připojil. Přísahám, já mu i to pivo seberu...“
„Nesnaž se mi tvrdit, že je jedinej ožralej,“ zachechtal se Jonne. „Abys věděl, znám svou skupinu!“
„No, znáš ji dobře. Až na Anttiho jsou všichni zlitý,“ přiznal Tommi.
„Antti už je víc než zlitej a válí se?“ hádal Jonne.
„No, válí,“ mrkl Tommi. „Ale s tou svojí holkou...“
„Třetí noc po sobě?!“ vytřeštil Jonne oči. „Vsaď se, že zejtra s váma pojede tourbusem!“
„Vsadím, že nepojede!“ přimhouřil Tommi oči. Zároveň otevřel hlavní vchod hotelu.
„Naši milenci!“ rozkřikl se v tu chvíli Christus. „Vítejte, chla... Ty vole, voni se objímaj!“
„Hm...“ zabručel Jonne, když došel až ke shromážděné skupince. „Bys neřekl, viď?“
„Oni spolu fakt něco mají!“ vydechl Christus.
„Jann okouzlí každýho. Víš, Kristiane, já ho prostě žeru! A teď nás laskavě omluv...“ požádal Jonne, načež se ladným krokem vydal k výtahu. Janna, který se snažil zadržovat smích, táhl za sebou.
„Jonne! Klíče!“ zavolal Tommi.
Jonne se otočil. „Házej!“

52: Jonník by chtěl pusinku...

Žádné komentáře:

Okomentovat