54: Někdo mi sebral cigarety...

„VY!“ zařval Christus, když vtrhl mezi téměř plně obsazená sedadla.

„Ano?“ zvedl Antti hlavu z klína své přítelkyně.
„Copak se ti stalo, Kristianku?“ vzhlédl Jonne od kytary, na kterou doposud vybrnkával melodii písně Cinnamon.
„Někdo ti ukradl tužku na oči?“ zetal se Jann.
„Ne,“ frkl zlověstně Christus. „To by tomu někomu možná i prošlo.“
„Tak tvoje Barbie kalhotky?“ nadhodil Jay.
„Ne,“ zopakoval Christus. „Někdo mi sebral cigarety...“
„Bože, to je tragédie,“ protočil Larry oči.
„Ty na sebe nepoutej pozornost!“ ukázal na něj dramaticky Christus. „Ty jsi hlavní podezřelej!“
„Pán se dal na detektiva,“ poznamenal uznale Nakki.
„Co vás k tomuto podezření vede, šéfe?“ naklonil se Tender přes opěradlo svého sedadla.
„Ty taky mlč, mladíku,“ odsekl Christus. „Ať ti neseberu kondomy!“
„To už jsem udělal včera já,“ zabručel od svého časopisu Tommi. „Nebavilo mě trávit půlku noci v hotelovým baru. Pokaždý jsem vypadal jak nějakej alkohlik, když jsem tam seděl třeba do půl čtvrtý...“
„Tak proto jsi posledních pár dní jak přejetej!“ pochopil Jann.
„Jako by trávil noc stebou, co, teploušku?“ zazubil se Jonne.
„No to víš...“ zamumlal přihřátě Jann, načež rukou vklouzl pod Jonneho tričko.
„Hej, soukromej majetek!“ okřikl ho Jonne.
„A?“ zamrkal flirtovně Jann.
„Hele, na bradavky ne!“ vytřeštil Jonne oči. „Jannie, na bradavky ne! Prosím! Já jsem posledních pár dní tak nadrženej, že mě vzruší cokoliv...“
„Tak si najdi ženskou!“ doporučil mu Tommi. „Já Tendymu vrátím kondomy a půjdu si s Jannem sednout do baru. Budem holt vypadat jako dva homosexuální alkoholici...“
„Jako myslíš dva, co to táhnou spolu?“ polkl Jonne.
„Neboj,“ šťouchl do něj Jann. „Tvýho bratra bych se, upřímně řečeno, intimně nedotkl ani násadou od koštěte...“
„Asi začnu nenávidět gaye,“ konstatoval Tommi. „Nebo aspoň jednoho drzýho!“
„Ehem...“ odkašlal si důrazně Christus.
„Ano, už se ti věnujeme,“ zasmál se Jann. „Tak, proč myslíš, že Larry ti sebral tvé milované cigaretky?“
„To nebyly jen tak NĚJAKÝ cigaretky!“ informoval Christus. „Byly to moje vanilkový cigarety. Ty růžový!“
„Proč myslíš, že bych kouřil tvoje RŮŽOVÝ cigarety, zlato?“ pohodil Larry kudrnatou hřívou.
„Proč? Protože už před třemi dny sis stěžoval, že ti tvoje vanilkový došly a nebudeš mít čas shánět jiný!“ přimhouřil Christus oči.
„A myslíš, že na normálních nepřežiju?“ pozvedl Larry obočí.
„Upřímně? Ano, myslím!“ frkl Christus.
„Jo? A chceš mi kvůli jediný krabičce tvejch cigaret, navíc napůl prázdný, prohledávat věci?“
„Kdo tu mluvil o počtu krabiček a cigaret v nich?“
„A... A kurva...“

55: Co může tak nutně chtít?