neděle 28. dubna 2013

56: Ten kluk ti prospívá!

„Tak hodně štěstí.“
„Děkuju, Jonníku.“

„Rozpal je pro mě. Pořádně je rozpal. Ať to mám jednodušší.“
„Rozpálím je tak, že vás vypískají a pak si vydupou zas nás!“
„Tak to ani nezkoušej!“
Jonne pustil Janna ze svého objetí.
„Ale stejně děkuju,“ usmál se Jann.
„Víš, že vypadáš strašně vysokej, když si takhle uděláš vlasy?“
„I jinak jsem o dva cenťáky vyšší než Christus!“
„Hele, nepomlouvej!“ okřikl ho blízko stojící kytarista Negative, který právě umisťoval na Jannovu kytaru jakousi blýskavou samolepku.
„Wilde, hni prdelí!“ rozkázal Ardé. „Musíme jít!“
„No jo furt...“ protočil Jann panenky. „Christusi, dej to sem. Ano, je to rovně. Tak, kluci, zas za chvilku!“
„Hodně štěstí,“ zašeptal ještě Jonne, i když Jann ho slyšet už nemohl, protože právě vyběhl na pódium.
Jonne ucítil pevnou paži kolem svých ramen.
„Tak, blondýnečko naše, jdeme na finální úpravy zevnějšku,“ oznámil Christus.
„Fajn,“ kývl Jonne.
„Hele, říkal jsem si... Neposílal ti Severi nějaký fotky Aurorky?“
„Jednu do mobilu. A zbytek mailem, ale ty si budu moct projít až zítra na hotelu.“
„A ukážeš mi tu v mobilu?“ zazářily Christusovi oči.
„No jasně,“ sáhl Jonne do kapsy, odkud hned poté vytáhl telefon. Stiskl několik kláves a nastavil displej Christusovým směrem.
„Jů...“ zaculil se kytarista. „Ta je... to je tak šlaďoušký...“
„Christusi, ty jsi fetoval?“ pozvedl Jonne podezřívavě obočí.
„Huš! To je klášný miminečko... Já si ho chci pochovinkat...“
„Jo, tak na to se taky těším. Až přijedeme domů, hned vyrážím k Sevimu.“
„A nemůžu-“
„Ty přeci hned poběžíš za svojí Camillkou, ne?“
„Jo, máš pravdu,“ zazubil se Christus. „Taky byla tak sladká, když byla malinká... Teď je teda sladká taky, nemysli si!“
„Ale ne jako Emily Wildová!“ protestoval Jonne.
„Hele, od toho, aby říkal takový věci, je její táta!“
„Já jsem jeho zástup.“
„Wow... Hele, Jonne, a o čem jsi vlastně celý odpoledne žvanil se Severim?“
„No, já... Prostě tak nějak všeobecně.“
„A netýkala se ta všeobecnost především jistého tmavovlasého zpěváka jisté praštěné skupiny?“
„Ty jsi poslouchal?!“
„Ne, Jonne,“ zavrtěl Christus hlavou. „Přísahám, to ne. Jen jsi od toho okamžiku k Jannovi ještě milejší.“
„Sevi mi opět promluvil do svědomí,“ pokrčil Jonne rameny. „Prostě mi řekl, že výjimka potvrzuje pravidlo. Že když jsem nikdy gaye neměl rád, neznamená to, že nemůžu mít rád jednoho, dva, tři... Jann je přece úžasnej kluk. A mně už je jeho orientace čím dál tím ukradenější.“
„Takže ty už nejsi tak radikální?“ pozvedl Christus obočí.
„Přesně,“ kývl zamyšleně Jonne. „Od týhle chvíle kašlu na orientaci. Když mi někdo bude sympatickej, je to fuk!“
„A to myslíš vážně?“
„Smrtelně!“
„Sakra... Ten kluk má na tebe podezřele dobrej vliv!“
„Jann nebo Severi?“
„Myslím, že snad oba,“ postrčil Christus Jonneho do šatny. Pak nakoukl dovnitř. „Larry? Nechceš si jít ven zakouřit? Cítím potřebu šířit drby!“
Larry se s povzdychnutím zvedl a vyrazil ke kytaristovi. Poté oba zmizeli v úzké chodbě.

57: Jonne, radši si sedni...

Žádné komentáře:

Okomentovat