"Prdelinko, už jsem doma!"
"Ehm, Jukkí..."
"Rovnou sundávám kalhoty a čekám v ložnici, máš deset vteřin na to, aby ses dostavil!"
"Obávám se, že to tak docela nepůjde, pusinko."
"COŽE?!"
"Že to nepůjde, pusinko. A pokud máš ty kalhoty dole, tak si je zase natáhni."
"Ale... Ale měli jsme o dnešku jasnou DOHODU!"
"Já vím, Jukkí, ale..."
"O CO TADY JDE?!"
"Pojď se radši podívat sám. Ale obleč si ty kalhoty!"
"Ať si je klidně nechá dole. Mně je to jedno. Všechno mi je jedno. Celej život je mi naprosto a totálně ukradenej."
"Japo, co dělá v našem bytě Jann Wilde?!"
"No, mám pocit, že sedí, kouká před sebe, kouše si nehty a psychicky se hroutí, Jukkínečku."
"Aha. Skvělý. To jsem fakt potřeboval."
"Jukko, nebuď necitelnej!"
"Tak co se mu stalo? Odlepila se mu umělá řasa? Došla mu tužka na oči? Vysypaly se mu stíny?"
"No, ne tak docela..."
"To je jedno. Řekneš mi to pak. Teď jsem zklamanej a potřebuju si dát kafe..."
"ÍÍÍ!"
"A co bylo tohle za pazvuk?"
"No, právě jsi tak nějak naťuknul důvod, proč tady sedí a psychicky se hroutí, Jukkí."
"Co? KAFE?"
"ÍÍÍ!"
"No, dneska byl u doktora. A ten mu kvůli zvýšenýmu tlaku přikázal, ehm... pár dní až týdnů abstinence."
"A jak souvisí kafe s abstinencí?"
"ÍÍÍ!"
"Abstinence nemusí bejt jen alkoholová nebo sexuální, Jukkí."
"Aha. Takže on mu zakázal KAFE."
"ÍÍÍ!"
"Hele, to je dobrý... Kafe?"
"ÍÍÍ!"
"Jukko!"
"No jo, promiň. Slibuju, že už neřeknu-"
"JUKKO!"
"No jo, prosímtě... Ani člověka nenecháš užít si trošku srandy."
"To není sranda. Ten kluk trpí. Představ si, že tobě by doktor zakázal sex!"
"ÍÍÍ!"
"Tak vidíš."
"To ale hádám, že si nemůžu... ten příjemný horký nápoj téměř černé barvy ani uvařit, co?"
"Ne, to by asi nebylo vhodné."
"Wilde, VEN!"
"Nemůžeš ho jen tak vyhodit. Ten kluk je psychicky zhroucenej a potřebuje podporu!"
"Zhroucenej může bejt i jinde. Zavolám Tenderovi..."
"Ne! Tender nemá rád kafe! Tender bude celou dobu jen říkat, jak je to dobře, že mi ho zakázali, protože se ho aspoň odnaučím pít a ničit si organismus! Prosím, Tendera NE!"
"Fajn, tak Johannu..."
"Jonna je kofeinovej závislák! A není to fér, nepiju kafe zdaleka tolik jako ona, tak PROČ JÁ?!"
"Počkat... Kofein?"
"Jukkí, co je to za výraz?"
"Wilde, tobě jde o kofein nebo o... pití kafe?"
"Pití kafe, samozřejmě! Ta krásná vůně kafe, ten pocit, když se poprvý napiju, ta jemná chuť, to, jak si ke kafi zapálím cigaretu, koukám se z okna a RELAXUJU..."
"Tak proč si prostě nekoupíš kafe BEZ KOFEINU, ty idiote?!"
"Šílíš? Kafe bez kofeinu, to je ZVĚRSTVO!"
"Vypadá to, že máš na výběr buď zvěrstvo nebo nic, drahoušku."
"..."
"Ano, Wilďáku?"
"Mějte se, kluci!"
O sotva minutu později se dveře bytu zabouchly.
"Hm, výborně. Takže tohle máme z krku. A teď, Japí... Můžeme se vrátit k původnímu plánu?"
"Ale milerád, Jukkí..."
Žádné komentáře:
Okomentovat